Holocaust a 2. sv. válka: Na konci kolejí a Příběh Varšavy odkrývají příběhy hrdinství

Na konci kolejí a Příběh Varšavy. Tak se jmenují dva romány Michaela Reita, které se vracejí právě k holocaustu, respektive 2. světové válce a židovské roli v ní.

Nizemský spisovatel Michael Reit se ve svých dvou románech zaměřuje na židovská úskalí za 2. světové války, v případě knihy Na konci kolejí na Židy německé, nizozemské a polské, později v rámci Osvětimi vlastně na mnohem více národností, v případě knihy Příběh Varšavy pak především na ty polské a na tamní protiněmecký odboj.

Pokud jde o zmíněné Reitovy romány, určitou úroveň mají, za mě je o něco lepší - možná trochu paradoxně - debutový autorův román, tedy Na konci kolejí.

Každopádně mi přijde, že oba mají nejen podobnou tématiku, především pokud jde o etnické hrdiny těchto románů a jejich načasování, ale nesou se za mě tak trochu na vlně až přílišné „naivity“, především pak Příběh Varšavy.

Natan Borkowski má vše. Ve frontě na převzetí úspěšného rodinného podniku má předurčenou budoucnost. Julia Horowitzová žije v chudobě. Dcera obuvníka sní o jiném životě – jiném světě.

Vše se změní, když Hitlerova vojska vtrhnou do Polska. Natanova budoucnost se rozplyne cvaknutím vypínače pilota Luftwaffe. Když se kouř rozptýlí, ocitne se Julia se svou rodinou zavřená mezi zdmi nově vzniklého židovského ghetta.

Na opačných stranách zdi už se životy Natana a Julie tolik neliší. Když nacisté rozpoutají ve městě vládu hladu, teroru a smrti, musí se nyní rozhodnout, co je děsivější: Zemřít na kolenou, nebo jít do boje?

Místy mi některé pasáže přišly až přespříliš alá Rychlé šípy a Mirek Dušín. Ano, romány mají hlavní hrdiny, kteří jsou převážně kladní, ale s touto tématikou, holocaustem, válkou… by člověk očekával reálnější základ, více „toho nepovedeného, méně do sebe zapadajícího apod.“

Ať už tak či onak, jde na druhou stranu o romány zajímavé. Především bych je doporučoval mládeži, případně čtenářům, kteří nejsou až tak velkými fanoušky literatury faktu z tohoto historického období, tedy skutečně především těm, kteří si chtějí užít napínavé romány z historie ještě poměrně nedávné.

Oba romány jsou napsány velmi poutavě a čtivě, mají sympatické hrdiny, v obou Reit využívá linky hrdinů muže i ženy, v obou případech jde o velmi mladé lidi, především pak v Příběhu Varšavy.

Oba se nesou na vlně odvahy a dobrodružství, oba staví především na statečnosti židovské. Na druhou stranu, co těmto hlavním hrdinům ostatně zbývalo jiného, že…

Berlín, 1938.

Německo je děsivé místo.

Když začnou při nočních nájezdech mizet lidé, mladý Jacob Kagan uprchne ze země a skončí v nizozemském uprchlickém táboře Westerbork. Nacistům se však nemůže vyhýbat moc dlouho. Poté, co Nizozemsko padne do rukou německé válečné mašinérie, se Westerbork promění v tranzitní tábor, z něhož každý týden vyjíždějí vlaky do východních koncentračních táborů.

Tváří v tvář hrůzám táborového režimu SS má nyní Jacob jediný cíl – za každou cenu se vyhnout místu na obávaném transportním seznamu. Jak daleko je však ochoten zajít, aby zachránil sebe, své rodiče a nejlepšího přítele?

Knihu Michaela Reita Na konci kolejí přeložila z anglického originálu Beyond the Tracks Gabriela Krůzová v roce 2023. Vydalo ji nakladatelství George Publishing s.r.o. v roce 2024 jako první vydání. Vázaná kniha bez přebalu má celkem 344 stran.

Příběh Varšavy přeložila z anglického originálu Warsaw Fury rovněž Gabriela Krůzová v roce 2023. Vydalo ji také nakladatelství George Publishing s.r.o., a to v roce 2023 jako první vydání. Vázaná kniha bez přebalu má celkem 352 stran.

Nutno podotknout, že se v posledních letech s romány z období 2. světové války takřka roztrhl pytel. Těžko říci, čím to je. Možná i tím, že lidí, kteří přežili utrpení spojená s 2. světovou válkou, je čím dál méně, že postupně vymírají.

Každopádně musím podotknout, že je ale přesto dobře, že tu máme stále nové a nové knihy s tématikou 2. světové války, holocaustu, hrdinství a utrpení. Každá taková kniha, která v sobě nese tyto odkazy a stojí aspoň v základech na reálných bodech historie, je bezesporu i přínosem do budoucna, morálně i politicky odstrašujícím případem, kam bychom neměli nechat dojít fanatismus jedince přenesený na masy a v konečném důsledku do umírání lidské rasy, bez ohledu na její etnickou příslušnost.

I proto jsem rád, že se mi tyto dva romány Michaela Reita dostaly do rukou a mohl jsem s jejich hlavními hrdiny prožívat alespoň skrze řádky jejich příběhy.