Bratři Karamazovi: Křivda, ponížení, manipulace, vražda. Neodpustitelná zvrhlost!

Co se děje v srdci a mysli člověka, který se cítí touto křivdou stižen a přitom si tak moc přeje jeden z vůbec nejzákladnějších citů - lásku rodičů, sourozenců a svého nejbližšího okolí? A co se odehrává v nitru rodiče, který ví, že takovou křivdu svému potomku činí?

Vše má společného jmenovatele – rozpolcenost, rozervanost, vášeň, snahu prosadit se a mít právo na lásku a život. Příběhy lásky - ať už partnerské, rodičovské, sourozenecké - zrady, vášně a  morálky už byly zpracovány mnohokrát a na různé způsoby.

Vyvstane nám až příliš mnoho otázek, které se táhnou historicky od nejstarších dob, ale jasná a zcela „spravedlivá“ odpověď na ně zřejmě neexistuje dodnes.

Nejinak tomu je i v románu jednoho z „velmistrů“ – Bratři Karamazovi od ruského „Pana spisovatele s velkým P“ Fjodora Michajloviče Dostojevského. A výborná je i rozhlasová verze. Ta je navíc zárukou kvality i díky sestavě účinkujících.

A je moc dobře, že i toto klasické dílo je nadále vydáváno, a to v nejrůznějších podobách. Velmi povedené zpracování je například ilustrované vydání s desítkami dříve nikdy nepublikovaných obrazů ruského malíře Borise Grigorjeva.

Zmíněné vydání románu je doplněno unikátní, dosud nepublikovanou sérií šesti desítek ilustrací ruského malíře Borise Grigorjeva (1886–1939), který patří k nejvýraznějším osobnostem ruské malby první poloviny dvacátého století a jehož díla se nacházejí ve sbírkách mnoha muzeí v Rusku i na Západě.

Grigorjev na karamazovském cyklu pracoval mezi lety 1916 a 1932. Tvoří jej 58 kvaší, akvarelů a kreseb. Hlavní část představují kvaše, které Grigorjev chtěl uveřejnit v ilustrovaném vydání Dostojevského románu. Projekt ovšem nebyl nikdy realizován. Po vystavení v roce 1933 byl cyklus zakoupen soukromým sběratelem a široké veřejnosti zůstal prakticky neznámý.

Ilustrované vydání obsahuje přes osmdesát Grigorjevových obrazů. Kromě karamazovské série představuje i dvě desítky dalších děl, které jsou s ní tematicky spřízněné: jde vesměs o ruské náměty z cyklů „Raseja“ a „Tváře Ruska“.

Grigorjev byl dobře známý i v meziválečném Československu. Představil se poprvé v Praze výstavou v Mánesu roku 1926, o šest let později byla jeho díla prezentována ve výstavní síni Francouzského institutu Arnošta Denise ve Štěpánské ulici. Zde byla vystavena i jedna z jeho nejvýznamnějších maleb - monumentální sedmidílný polyptych Tváře světa (1920–1931). Ten nakonec na popud prezidenta Masaryka odkoupil československý stát. V době konání výstavy byl Grigorjev na návštěvě Československa, kam přijel i proto, aby vytvořil nezvěstný Masarykův portrét.

F. M. Dostojevskij byl ruský spisovatel období realismu, filozof a jeden z vůbec největších světových literátů. A nutno podotknout, že i jeden z mých veleoblíbených.

Moskevský rodák vystudoval konstrukci mostů na vojenském technickém učilišti, ale vyhrála u něj literatura. Za vystupování proti carovi Mikuláši I. byl s celou organizací „Petraševských“ v roce 1849 odsouzen vojenským soudem k trestu smrti, který byl „v hodině dvanácté“ změněn na čtyři roky v káznici a později na nucené práce na Sibiři. Tam Dostojevskij strávil deset let - čtyři roky na nucených pracích, poté jako voják. Psychicky i fyzicky zcela sešel, trápila ho navíc epilepsie.

Dostojevskij bojoval za proměnu Ruska. Šlo mu především o vnitřní proměnu jedince, návrat k pokoře a respektování ruských tradic, vše na bázi křesťanských ideálů. Paradoxem je, že zatímco si díky těmto svým názorům získal carovu přízeň a úctu, carská policie jej nadále pronásledovala.

Dostojevskij napsal mnoho děl. A prakticky všechna jsou postavena především na psychologických profilech lidí odvržených společností, ať už z řad chudiny, kriminálníků či boháčů, šlechty.

Velmi bohatý byl i Dostojevského život literární. Nemá cenu zde jmenovat všechna jeho díla, ale za zmínku stojí mimo Bratrů Karamazových především Zločin a trest, Idiot, Běsi, Uražení a ponížení, Výrostek, Bílé noci…

… a rovněž mé nejoblíbenější Dostojevského dílo – autobiografický román Zápisky z mrtvého domu, v němž F. M. D. popisuje své zážitky z omské věznice, zabývá se tamními „ztroskotanci“ a jejich osudy i filozofickou otázkou, proč se z člověka stává zločinec, a problematikou trestu.

Děj románu Bratři Karamazovi tu asi není nutné rozebírat. Snad všichni víme, o čem tento psychologicko-filozofický román s kriminální zápletkou pojednává.

Román Bratři Karamazovovi vyšel česky poprvé v roce 1894 a dočkal se celkem šesti českých překladů. Fjodor Michajlovič Dostojevskij v tomto svém díle zkoumá psychologii lidí, jejich trýzně i pocity štěstí, vášně i otázku existence Boha. Nahlíží do lidských duší, vztahů a vlastní osobnosti člověka.

Ilustrované vydání, které čítá celkem 968 stran a má i nádhernou barevnou a ilustrovanou ořízku, vydalo nakladatelství Rybka Publishers v zimě roku 2021 v Praze. Překlad si vzal na svá bedra Prokop Voskovec, a to ze stejnojmenného ruského originálu, vydaného nakladatelstvím GICHL v Moskvě v roce 1958. Nutno podotknout, že Voskovcův překlad mi přijde více než jen zdařilý, kniha se dobře čte - pokud jste zvyklí číst Dostojevského.

Hvězdy v dramatizaci

Ale máme tu i dramatizaci románu Bratři Karamazovi. Ta má skvostné herecké (či spíše interpretační) obsazení. Stačí jen zmínit, že se v nahrávce chopili svých rolí například Ladislav Frej, Jan Hartl, František Němec, Josef Somr, Marta Vančurová, Dana Syslová, Petr Haničinec, Bořivoj Navrátil, Bronislav Poloczek, Simona Stašová, Zdeněk Žák, Otakar Brousek st., Jaroslav Satoranský, Jan Skopeček, Jan Přeučil a další.

Výborné výkony tu podávají všichni, nicméně jsem „povinován“ vyzdvihnout zde například Martu Vančurovou, která se doslova a do písmene vyřádila v roli prostopášné, rozmařilé a provokující Gruši.

Skvělý temperament až fanatismus pak předvedl také Ladislav Frej jako rozervaný Míťa (Dimitrij) nenávidějící vlastního otce. Skvélí jsou tu ale naprosto všichni účinkující s výraznou zmínkou ještě Jana Hartla jako Aljoši či Dany Syslové (Kateřina Ivanovna).

Audionahrávka nás navíc vtahuje do svého děje rovněž výbornými úvahami hrdinů, vyšetřováním i přiblížením doby a folkloru místa a času.

Všichni tu předvádějí sehraný tým interpretů dramatizace jednoho z největších románů (nejen 19. století) plného filozofických otázek (kladených sama sobě i dalším hrdinům), opakovaného tématu existence Boha, ale i dalších úvah, prohlédnutí a výborných dialogů i monologů.

Přirozenou dikci, artikulaci, smích i pláč navíc skvěle dokreslují zvuky a hudba, které dokáží ději dodat či ubrat dle potřeby na dramatičnosti. Doplňují navíc i rozpolcenost hrdinů, jejich vlastní vnitřní souboj.

Při poslechu z interpretů čiší naprosto procítěné projevy, které jsou zcela „uvěřitelné“, skutečné, trápící se i rozradostněné, které interpretům bez jakýchkoli pochybností uvěříte.

Solidní se mi zdál i překlad dramatizace (od Jana Strejčka) a ve finále i samotná režie audionahrávky Bratři Karamazovi, které se v roce 1997 zdatně ujal Josef Melč. Nahrávku vydal Radioservis, tedy vydavatelství Českého rozhlasu.

Knihu mi k recenzi poskytlo nakladatelství Rybka Publishers, audioknihu pak Audioteka. Oběma velmi děkuji.