Lov na Kata z Rigy

Existují knihy, u nichž je největší otázkou, jak skončí. A pak jsou takové, u nichž výsledek známe od první stránky, přesto je nedokážeme odložit. Poprava Kata z Rigy patří do druhé skupiny.

Herbert Cukurs, bývalá lotyšská letecká hvězda a muž spojovaný s vraždami tisíců Židů během druhé světové války, po válce dlouhá léta unikal spravedlnosti. Žil v Brazílii pod vlastním jménem, podnikal a snažil se pokračovat v životě. Až do chvíle, kdy se o něj začali zajímat lidé z Mossadu.

Na podobném námětu by se dala postavit řada špionážních románů. Anton Künzle a Gad Šimron však nic vymýšlet nemuseli. Künzle, vlastním jménem Ja'akov Meidad, byl jedním z mužů, kteří operaci připravovali. Nejde tedy o historickou rekonstrukci ani o literární fabulaci. Jde o svědectví člověka, který byl přímo u toho. Právě v tom spočívá největší síla knihy.

Přestože čtenář od začátku ví, jak celý příběh dopadne, napětí nepolevuje. Autoři totiž nestaví na otázce, zda operace uspěje. Mnohem zajímavější je sledovat, jak se k jejímu cíli podařilo dojít.

Ve filmech bývá podobná práce zkrácena na několik minut. Tady tvoří podstatu vyprávění. Budování krycí identity, navazování kontaktů, získávání důvěry, plánování schůzek, hledání vhodných prostor i nekonečné prověřování detailů. Čtenář si rychle uvědomí, že jediná chyba mohla zničit měsíce příprav.

A právě v tom je kniha překvapivě silná. Ne v samotné akci, ale v trpělivosti, s jakou ukazuje její vznik. Každý krok musí zapadnout na své místo. Každý detail má význam. A každý omyl může znamenat konec celé operace.

Proto působí Poprava Kata z Rigy napínavěji než řada špionážních románů. Ne proto, že by nabízela více akce. Naopak. Protože si nemusí pomáhat literárními triky. Skutečnost je dostatečně napínavá sama o sobě.

Jedním z nejzajímavějších aspektů knihy je portrét samotného Cukurse. Autoři z něj nedělají karikaturu zla. Naopak. Ukazují inteligentního, sebevědomého a společensky zdatného muže, který si stále zakládá na své minulosti slavného letce. Muže, jenž rád vzpomíná na své úspěchy a zjevně si užívá obdiv okolí. Není náhodou, že právě tudy vede cesta k jeho důvěře.

Když bere Künzleho na vyhlídkový let hydroplánem, nepůsobí jako člověk pronásledovaný vlastní minulostí. Spíše jako někdo, kdo by rád znovu získal postavení, které kdysi měl. Touží po uznání, pozornosti a návratu významu, o nějž přišel. Právě tuto potřebu Künzle trpělivě využívá.

A tady vzniká možná nejsilnější rovina celé knihy. Jeden muž vidí obchodního partnera a možná budoucího přítele. Druhý už dávno ví, že jejich příběh skončí úplně jinak.

V interní komunikaci operace ostatně Cukurs nevystupuje pod svým jménem. Je označován jako „Zemřelý“. Čtenář to ví. Cukurs ne. A právě tato asymetrie vytváří napětí, které by si jen těžko vymyslel i velmi dobrý romanopisec.

Kniha však není zajímavá pouze jako svědectví o fungování zpravodajských služeb. V průběhu četby se stále vrací otázka, kterou nelze jednoduše odbýt. Co dělat s člověkem odpovědným za masové zločiny, pokud se mu podaří uniknout soudu? Kde končí spravedlnost a začíná pomsta? A existuje mezi nimi vždy jasná hranice?

Cukurs rozhodně nevyvolává soucit. Z dostupných svědectví i historických pramenů vychází jako člověk, jehož jméno je spojeno s mimořádně brutálními činy.

Přesto kniha nevede čtenáře k jednoduchým závěrům. Měl skončit před soudem jako Adolf Eichmann? Byla jeho likvidace jediným možným řešením? Nebo šlo o něco mezi spravedlností a odplatou?

Autoři odpovědi nenabízejí. A je dobře, že je nenabízejí. Právě díky tomu zůstává Poprava Kata z Rigy zajímavou knihou nejen o minulosti, ale i o otázkách, které neztratily nic ze své aktuálnosti.

Hledat výraznější slabiny není snadné. Pokud bych měl něco vytknout, pak paradoxně to, že některé části končí příliš brzy. Popsaná operace je natolik zajímavá a jednotlivé kroky její přípravy natolik fascinující, že by si na několika místech zasloužily ještě větší prostor. Ne proto, že by knize chybělo tempo. Právě naopak. Protože čtenář má chuť dozvědět se ještě víc.

Poprava Kata z Rigy je jednou z těch knih, které dokážou spojit historické svědectví, psychologickou sondu i špičkový špionážní příběh. A dělá to bez efektních literárních kudrlinek, protože je nepotřebuje.

Po dočtení nezůstává v paměti jen osud Herberta Cukurse. Zůstává především otázka, kterou si kniha klade mezi řádky. Co vlastně představuje spravedlnost ve chvíli, kdy člověk odpovědný za masové zločiny dokáže dvacet let unikat soudu? Je jí rozsudek? Poprava? Odplata? Nebo jen vědomí, že minulost nakonec někoho dostihne?

Poprava Kata z Rigy odpověď nenabízí. Nabízí však dostatek argumentů pro to, aby si ji každý čtenář musel hledat sám.

Z originálu Hisul Ha Talyan Meriga vydaného v nakladatelství Keter v roce 1997 v Jeruzalémě přeložil David Weiner. Knihu Poprava Kata z Rigy autorů Antona Künzleho a Gada Šimrona pak v překladu do češtiny vydalo v roce 2023 Nakladatelství Zeď.

Brožovaný svazek o 256 stranách s výraznou červeno-černou obálkou dobře vystihuje charakter knihy, která stojí především na síle skutečného příběhu. Překlad působí přirozeně a čtivě, stejně jako celé vyprávění, které potvrzuje, že některé skutečné příběhy dokážou být napínavější než beletrie.