Předávání: Víc než jedno hledání

Některé knihy přečteme rychle, odložíme je a za několik dní si jen stěží vybavíme, čím byly výjimečné. Jiné se vracejí nečekaně. Ne prostřednictvím velkých scén nebo překvapivých zvratů, ale v obyčejných situacích, které po dočtení získají nový význam. Právě k takovým románům patří Předávání Radka Stavěla.

Autor nespoléhá na dramatickou zápletku ani na efektní konstrukci. Vyprávění skládá z rodinných vzpomínek, návratů do minulosti, literárních souvislostí a nenápadných detailů. Trvá několik desítek stran, než se ukáže, kam román směřuje. Jakmile se však jednotlivé motivy propojí, celek začne působit mimořádně přirozeně.

Dušan Stracený pátrá po ztracených poznámkách Ladislava Fukse. Bylo by však zavádějící označit Předávání za literární detektivku. Hledání zde není cílem, ale prostředkem. Každá nově objevená stopa vrací hlavního hrdinu k lidem, kteří formovali jeho pohled na svět.

Rodina, prarodiče, rozpad partnerského vztahu, děti, profesní dráha i návraty do pražských Dejvic a Bubenče netvoří oddělené epizody. Vzájemně se prostupují a skládají portrét člověka, který se pokouší porozumět vlastní minulosti.

Významnou roli hraje fyzioterapeutický rámec. Nepůsobí jako kompoziční trik, ale jako přirozený prostor pro otevírání vzpomínek. Fyzická bolest není tématem sama o sobě. Je impulzem k návratům do minulosti i k novému čtení vlastního života.

Nejpřesvědčivější je Stavěl tam, kde se soustředí na drobnosti. Vzpomínka na opékání buřtů. Jediná věta pronesená prarodiči. Jazyk každodennosti normalizačních let. Známé ulice, obyčejné rodinné situace i zdánlivě nevýznamné zvyky.

Autor z těchto motivů nevytváří nostalgickou kroniku ani přehlídku dobových rekvizit. Právě jejich konkrétnost dává minulosti přesvědčivost a brání textu sklouznout k sentimentu.

Ladislav Fuks je přítomen od začátku do konce, nikdy však nepřebírá hlavní roli. Není literární ikonou vystavenou na piedestalu, ale přirozenou součástí osobní historie hlavního hrdiny i jeho rodiny.

Předávání vyžaduje soustředěného čtenáře. Některým úvahám by prospěla důslednější redakční zkratka a několik pasáží by sneslo svižnější tempo, nejde však o výhrady, které by oslabovaly celek. Stavěl důsledně drží zvolený způsob vyprávění a nepodřizuje jej okamžitému efektu.

Předávání není román bez slabších míst. Přesto jde o promyšlenou prózu, která staví na pečlivém rozvíjení motivů místo rychlých dějových obratů. Právě v této důslednosti spočívá její největší síla.

Román Předávání vydalo v roce 2025 brněnské nakladatelství Host jako první vydání v rozsahu 288 stran. Redakčně jej připravily Olga Trávníčková a Simona Barešová, grafickou úpravu i obálku vytvořilo studio kapitola.