Článek
Milé děti, možná jste některé četly pohádku bratří Čapků, kde je řeč o Dr.Voštěpovi, který z toho všeho vyjde jako úspěšný léčitel… Ale to je nesmysl, to je hoax, to bylo všechno úplně jinak. Koneckonců, ti dva výtečníci si zápletku vypůjčili z Moliérovy komedie „Lékařem proti své vůli“, kde je taky dřevorubec, nějaký pan Sganarell.
Ale zpátky k naší pohádce, která je podle pravdy, nic než podle pravdy.
Sultán Solimán byl ostatně už dost mrzutý, protože mu tam chodili léčitelé zeširoka zdaleka, votravovali, šoupali nohama, takže svoji nabídku odměny pro úspěšné léčitele doplnil o druhou stranu mince – a totiž, že když princezna nevyskočí z postele jako divoryba, tak… Tak se na nás nezlobte, ale protože žijeme v právním státě, tak Vaši kebuli laskavě napíchneme na kůl.
No, a to se stalo i Dr.Voštěpovi. Princezna Zubejda byla sice vyrušená tím sekáním, řezáním, padáním stromů, a tak, vylezla ven, snědla chleba s tvarohem, to ano, ale to nakonec vedlo k tomu, že spala, jako když jí do vody hodí. Ano, silný vzduch, vůně dřeva (jaká škoda těch stromů!). Ale spí dál, takže pane Dr.Voštěp, to se na nás nemůžou zlobit. A šup, a už to bylo.
Situace byla ostatně tak vážná, jak víme, že sultán vyslal svoje poskoky, aby v Evropě hledali nové léčitele. Ale to nebyli jen ti, co přišli s tím trapným dřevorubcem, těch výprav bylo mnohem víc.
A právě jedna z výprav narazila na odborníka, který postrádal konkurenci. Na Doktora Žkouna.
Tento odborník jim udělal radost, nejen proto, že ho nemuseli svázat, a že s nimi šel dobrovolně, dokonce metelil tak rychle, že byl napřed od zbytku delegace. Všude byl, všecko znal a všecko dovedl.
A už jsou v paláci, kde mu sultán, tak jako všem, chtěl vysvětlit, že ho čeká buďto skvělá odměna, nebo naopak hlava na kůlu. „Jo, jasně jo, viděl jsem Voštěpovu kebuli na kůlu. To jste móc dobře udělali, to se pročistilo. A teď mě honem odveďte k princezně, ať je to odbyto.“ Odtušil Dr.Žkoun.
Jakmile stál u postele, rozhodně nezamýšlel tratit čas. A před zraky udiveného sultána započal své divotvorné promluvy, až se okna třásla:
„Co děláš! Chcete to tady rozbít! Sakra už, jak debilové! Stokrát jsem vám říkal, ať nelezete do tý skříně! Něco tady rozbijete a babička se může zbláznit!“
Princezna byla ještě celá rozespalá, protože se jí zdálo, že leze do portálu, ale přesto vysekla kozelec a už stála v pozoru před postelí.
„Hm, hm,“ podotkl věhlasný léčitel, a pokračoval: „Jak můžeš v těch bílejch ponožkách do špajzu! No to snad ne, na mlíko nemůžeš brát utěrku! Říkám ti naposledy, že si tu mikinu zapneš až ke krku!“
A to už princezna začala dělat kliky, sklapovačky a backflipy, až se sultán za turban popadal.
„Ty si děláš program hlavně pro sebe! Nevidíš, že je kluk po nemoci! To je starej les, tam žádný houby nebudou! Vono by tě zabilo, kdybys jim přibalil do ruksaku pláštěnky…“
„Dost, dost!“ volala princezna, která přitom už dělala kliky na jedné ruce a s tlesknutím.
„No, to myslím taky stačí“, přidal se sultán. „Je evidentní, že jste odborník, kterého je třeba zlatem vyvažovat.“
„To bych prosil. Tak mě vyvažte.“
A tak se i stalo.
„Tydlidum, tydlidum,“ dodala princezna, a raději si už do postele nelehala.
A to je, milé děti, konec pohádky.
Více již dnes na kanálu: https://www.youtube.com/playlist?list=PLKukyCReXVcJicq_ONnPx0Xz1ZT2MUA8F
