Článek
Jednoho dne se pan dimetrodon Ondřej, což byl jinak velký pracant a seriosní osoba, vydal na pravidelnou lékařskou prohlídku. Ne že by se mu tam nějak chtělo nebo ho něco přímo trápilo, nebo tak něco, ale doba nazrála a už byl v čekárně a doufal, že to bude jen nějaká formalita.
„Hm, no jo, no, mumlal pan lékař“, když se koukal na výsledky.
„Tak je to v pořádku, můžu jít?“ ptal se Ondřej.
„Hm, no, nejdřív mi řekněte, co děláte za sport…“ nedal se odbýt praktik.
„Jako co jako sport, no jasně že nic, ani nerozeznám fotbal od, já nevím, golfu.“
Lékaři se to ale nezdálo ani za mák vtipné.
„No, když odhlédnu od toho panděra, tak je tu nadváha, vysoký tlak, vetchozrakost, a hlavně, útrobní tuk. Slibte mi, že se za týden stavíte a dáte mi dobrou zprávu, že jste se vrhnul na nějaký sport. Nebo mi to napište do online systému, co jsem nedávno zavedl, jo…“
No, Ondra vylezl ze dveří jako ve snách. Doma si na internetu našel něco hrozného také o útrobním tuku, který nyní tvořil asi 22 % jeho tělesné hmotnosti.
„Ale jo, tak jo, asi potřebuju, aby mě někdo trochu pošťouch, na žebřík nevylezu, do schodů se zadýchávám, autobus nedoběhnu, kolena mě bolej, no tak tedy dobrá…“ říkal si v duchu Ondřej.
A hned se vydal do obchodu se sportovním náčiním, aby zmapoval situaci.
Prodavači se sice nenápadně ušklíbli, protože takových rychlosportovců již jistě pár viděli, ale jinak byli úslužnost sama.
„Čímpak můžeme, posloužit, vážený pane…“ „No, potřeboval bych něco, čím bych rychle vyřešil útrobní tuk, šel na to náš hrdina bez okolků.“
„Aha, no tak to můžeme zkusit bycikl, zde jich je pár na výběr.“
No, milé děti, Ondřej se nedokázal vysápat ani do sedla, nedosáhnul na šlapky, a byl rád, že neudělal v obchodě nějakou škodu. Ještě že někoho napadlo, že to může zkusit s koloběžkou, že to není už dávno jen pro děti.
A tak si tedy ke koloběžce ještě přikoupil helmu, hustilku a chrániček kolen a loktů, jen tak pro jistotu.
O víkendu se hned vydal na dlouhou okružní cestu, mimo jiné vedoucí i k rybníku blízko Černovic u Tábora.
No, rovnou musíme říct, že jeho hřeben mu na koloběžce dělal spíš potíže. Těžko držel balanc, a když foukalo ze strany, byl často na zemi.
A to nejhorší mělo teprve přijít.
Když míjel rybník, koho to nevidí: spolužáka spinosaura Kubu. Ne že by ho na základce přímo šikanoval, to ne, ale utahoval si z něj při každí příležitosti. Tedy, aby to bylo zřejmé, Kuba si utahoval z Ondřeje, ne naopak.
Ondra si právě teď přál být neviditelný, a o to víc byl nepřehlédnutelný.
„A helemese, koho to sem čerti nesou?! Snad to není to nemehlo Ondřej? A na čem to jedeš, a ta helma a ty chrániče! Nedělej drahoty a skoč šipku do rybníka!“
Aby toho nebylo málo, partička velociraptorů, která se tu taky potloukala, si hned přisadila.
„A pane, nemohl byste nám přitáhnout támhleten paddleboard, co nám uplaval na druhou stranu rybníka? Na nás je to moc daleko, ale takovej borec jako Vy se tam dostane raz dva.“
Ondřej byl jako ve snách, ještě k němu zavanula vůně hranolek z bufetu, a vypadalo to, jako že ho ranní mrtvice. Dokud o útrobním tuku nevěděl, tak si nic nepřipouštěl, a teď na sobě vidí příznaky všech možných civilizačních chorob.
Ale jo, tak jo.
„Co že jste říkali, s čím chcete pomoct?“ snažil se odvést pozornost a změnit téma.
„No, támhle, ten paddleboard, kdybyste byl, tak ho ho hodný“.
No, Ondra do rybníka neskočil, ale pomalu slezl po schůdkách, a už se pachtil na druhou stranu. Tuk ho nadnášel, tlustá kůže zabránila prochladnutí, a vztek mu dodával sílu. Občas se musel zaměřit, vyhnout plovoucím větvím, ale už byl u paddleeboardu. Chňapnul po něm oběma rukama, a v podstatě ho stáhnul pod sebe, než by na něj zkoušel lézt a tím se dál ztrapňoval.
A vtom se to stalo. Zadul vítr a hřeben za zádech, který mu dělal potíže na koloběžce, zafungoval jako plachta. Šup, a byl na úplně nejvzdálenějším cípu rybníka, a pak zafoukalo z druhé strany, a už byl zase u břehu bufetu. Kuba i velociraptorové se zmohli na jediné slovo „Respekt!“.
A tak se náš dimetrodon stal hrdinou dne, a celé letošní koupací sezóny. Na rybníku trávil každou volnou chvíli, bez ohledu na počasí. Nabyl ztracenou rovnováhu, pořádně se opálil, osvalil a na poliklinice dostal diplom „Transformace roku“.
A to je milé děti konec pohádky.
Více již dnes na kanálu: https://www.youtube.com/playlist?list=PLKukyCReXVcJicq_ONnPx0Xz1ZT2MUA8F
