Článek
Jednou v pátek se parasaurolopusíček Kubíček už nemohl dočkat, jak si o víkendu pořádně vorazí.
Důkladně všechno promyslel, a rozhodl se, že pojede křivoklátský expresem na koupaliště kemp Višňová v Roztokách u Křivoklátu. A jak naplánoval, tak udělal.
Už ke konci šichty pozvolna šidil svoje pracovní úsilí, a neustále pokukoval po hodinách. Soustruh vypnul na vteřinu přesně a už pelášil domů, až se za ním prášilo.
Všechno si náležitě nachystal – peněženku, mobil, ručník, plavky, svačinu, sluneční brýle a opalovací krém.
Ráno v sobotu vyrazil přímým spojem do cíle. Cesta probíhala v poklidu, akorát ho trochu rušil tatínek se synem, kteří se až do Berouna hlasitě bavili o různých typech a výrobních řadách lokomotiv. Když vypadli, tak tam místo nich nastoupili Japonci, kteří zaplnili celé kupé. No, ale dalo se to vydržet.
A už jsou tu Roztoky.
Počasí parasaurolopusíčkovi přálo. A už je na plovárně a rozhlíží se po okolí.
Hm, v bufetu je v nabídce pivo Jablonowo, to neznám, to vyzkouším. Pokud chcete, milé děti, zjistit, z čeho se vyrábí, napište to dolů do komentáře. Je to každopádně nápoj silně alkoholický. A nezůstalo jen u jednoho. A protože bylo dost teplo, tak se náš hrdina na kraji pláže uvelebil, že si malinko odpočine, a jen co se protáhne, půjde si zase zaplavat…
Ale dopadlo to celé malinko jinak.
Jak se tak protahoval, začala se mu klížit víčka, ale to se snad tolik nestane, když si malinko schrupnu. A dopadlo to tak, že když se probudil, skoro všichni už byli pryč. Strážce areálu, pan tyranosaurus do něj šťouchal klacíkem a takto vládně k němu promlouval: „Pane, kdyby jim nebylo zatěžko vypadnout, už zavíráme. Hrom dudy necky ať už laskavě vypadnou.“
„A jéje, tak to se moc omlouvám. Nějak mě musela přemoci dřímota. Jsem po týdnu celej přepracovanej…“
„Jasně, přepracovanej, tři flašky Jablonowo, to zmohlo i jinačí borce! A ten kruh si laskavě vezmou s sebou!“
„Ale to není moje…“
„To mě nezajímá, seber si ty svoje krámy a vypadni!“
No, co mohl chudák parasaurolopusíček dělat. Ještě se trochu motal, když došel na zastávku a jeho tušení se potvrdilo. Pro dnešek už nic nepojede, protože byla nějaká výluka. A pokud myslíte, že by se to dalo řešit stopováním, tak to také není příliš pravděpodobné.
Navigace byla taky vybitá, takže to nevypadalo příliš pozitivně. Ale to neznáte našeho parasaurolopusíčka.
Znovu se podíval na kruh, ke kterému tak nečekaně přišel, a v jeho hlavě, zejména v lebečním hřebenu, vyzrál plán.
Popošel trochu za poslední obydlí, a protože se už jaksepatří setmělo, mohl se pustit do dofukování. Opatrně se na kruh posadil, popolezl do proudu řeky Berounky a už to jelo.
Čekalo ho asi 60 kilometrů v proudu o průměrné rychlosti 4 metry za sekundu, tak to, milé děti, zkusíme spočítat. Takže 4 kilometry jsou 4 000 sekund, 40 kilometrů 40 000 sekund, 60 kilometrů 60 000 sekund, to je 1 000 minut – a to je 16, spíše ale 17 nebo dokonce 18 hodin.
Občas totiž musel z řeky vylézt, aby obešel překážku. Ale kvůli čůrání z kruhu vylézat nemusel, to opravdu ne, i když mu bylo trochu zima.
Když tedy vystartoval v 19.30, do Modřan doplul v neděli v poledne, když už pochopitelně i nějaké vlaky jezdily, ale to si řekl, že to nějak doklepe.
Tak tedy vylezl, oklepal se, osušil a šel domů, kde padnul do postele jako podťatý. A to je milé děti, konec dnešní pohádky.
Více již dnes na kanálu: https://www.youtube.com/playlist?list=PLKukyCReXVcJicq_ONnPx0Xz1ZT2MUA8F
