Článek
Zasněžená krajina ruského Dálného východu. Detailní obranné hradby, brány a přístav propojují pevninskou obranu s vodní plochou a ukazují, jak hlubokou svobodu dává hra při plánování vlastního opevnění.Existují počítačové hry, které zabaví na několik večerů, jiné na týdny nebo měsíce. A pak existuje Age of Empires II, kterému se podařilo něco mimořádného: baví mě už více než čtvrt století.
Za tu dobu jsem vyzkoušel celou řadu jiných her, poznal nejrůznější herní světy a mechanismy. Přesto jsem nikdy nenarazil na titul, který by mě dokázal tak dlouho a intenzivně bavit.
A co je možná pozoruhodnější, ani po 27 letech nemám pocit, že bych Age of Empires II dokonale znal. Neustále v něm objevuji nové detaily, souvislosti a možnosti. Někdy drobnosti, kterých jsem si dříve nevšiml, jindy poznatky, které mě přinutí přehodnotit něco, co jsem dlouhá léta považoval za samozřejmé.
Čím to je? Podle mě především mimořádně povedenou kombinací svobody, jednoduchosti a důsledně fungujících pravidel.
Svět, který si můžete vytvořit sami
Jednou z největších předností téhle hry je svoboda. Hra vám poskytne několik vesničanů, hlavní budovu a území, jehož podobu často ani pořádně neznáte.
Co se bude dít dál, záleží především na vás. Můžete vybudovat prosperující středověké město, obklopit ho mohutnými hradbami a vytvořit síť opevnění. Můžete se soustředit na ekonomiku, obchod nebo vojenskou expanzi. Někdy se vyplatí zaútočit okamžitě, jindy je rozumnější soustředit se na dlouhodobý rozvoj.
Zasněžená krajina ruského Dálného východu. Detailní obranné hradby, brány a přístav propojují pevninskou obranu s vodní plochou.
Zvláštní kouzlo přitom spočívá už v samotném budování. Sledovat, jak vesničané zakládají farmy, lákají divoká prasata, těží dřevo, staví domy a mění původně prázdnou krajinu v rozlehlé město, dokáže být neobyčejně uspokojující i po stovkách odehraných partií.
Kdo chce zajít ještě dál, má k dispozici editor. V něm si může tvořit vlastní krajinu, města, historické bitvy nebo celé příběhy. Za ty více než dvě dekády jsem jich vytvořil stovky, od Pána prstenů po dobývání světa.
Age of Empires II vám zkrátka nepředkládá pouze hotový příběh. Poskytuje vám prostředí a nástroje, s jejichž pomocí si můžete vytvářet příběhy vlastní.
Jednoduchá pravidla, nekonečné možnosti
Na první pohled je Age of Empires II překvapivě jednoduchá hra. Základem jsou čtyři suroviny: jídlo, dřevo, zlato a kámen. Vesničané je sbírají, hráč z nich staví budovy, vytváří armádu a postupuje do dalších historických období.
Základní principy lze pochopit během dvou hodin. Jenže skutečně porozumět všem souvislostem je úkol, který může zabrat desetiletí.
Kolik vesničanů poslat na dřevo? Kdy investovat do ekonomických technologií a kdy raději vycvičit další vojáky? Je lepší postoupit do další doby, nebo využít momentální vojenskou převahu? Každé rozhodnutí ovlivňuje další vývoj hry. Velká vítězství i katastrofální porážky jsou přitom často způsobeny takovýmito detaily.
Podobně propracovaný je systém vojenských jednotek. Mohutná armáda rytířů na koních může působit neporazitelně, dokud nenarazí na vhodně připravenou obranu. Beranidla dokážou během pár sekund zničit opevnění, které hráč budoval dlouhé minuty, ale samy jsou bez ochrany velmi zranitelné.
Hloubka nevzniká vytvářením dalších pravidel, ale kombinováním těch stávajících. Jejich vzájemné působení vytváří takové množství situací, že ani po tisících hodin nemám pocit, že bych všechny kombinace dokonale prozkoumal.
Svoboda s nepřekročitelnými pravidly
Nejvíc si na hře cením toho, že její svět funguje podle jasných a poměrně přísných pravidel. Chcete postavit hrad? Musíte získat dostatek kamene. Chcete vycvičit obrovskou armádu? Musíte vytvořit ekonomiku, které ji dokáže financovat.
Hra vám skoro nikdy nepředepisuje, jak přesně máte konkrétní problém vyřešit. Můžete útočit, bránit se, vyčkávat, zkusit sebevražednou misi nebo protivníka ekonomicky vyčerpat. Každé řešení může uspět – a taky něco stojí.
Suroviny investované do hradeb vám mohou chybět při výcviku vojska. Předčasný útok může oslabit vaši ekonomiku. Příliš dlouhé vyčkávání zase poskytne soupeři čas na vybudování silnější armády.
Právě spojení obrovské svobody a důsledných omezení považuji za jednu z největších předností celé hry. Vítězství vám hra nikdy nedaruje – je výsledkem přemýšlení, plánování a schopnosti reagovat na okolnosti.
Náhodně generované mapy, rozdílné civilizace, rozmístění surovin a především rozhodování protivníka navíc způsobují, že dvě naprosto totožné partie nikdy nezažijete.
Příprava na obranu v pouštním prostředí inspirovaném kampaní o císaři Barbarossovi. Ekonomika je stejně důležitá jako chytře rozmístěné hrady.
Zajímavé přitom je, že tento princip funguje proti živým soupeřům i proti umělé inteligenci. Lidský protivník může improvizovat a klamat, počítač zase nabízí možnost opakovaně experimentovat. Umělá inteligence rozhodně není bezchybná, ale zejména na vyšších obtížnostech dokáže vytvářet skvělé strategické problémy.
Držet hrad v úzkém horském průsmyku nebo na jediném přechodu přes širokou řeku proti obří přesile jsou typické momenty, kdy vynikne vaše inteligence.
A případné vítězství člověka nad AI si rozhodně užijete.
Vše podstatné už od roku 1999
I letos objevuji nové detaily a vlastnosti, kterých jsem si dříve vůbec nebyl vědom. A nejednou si uvědomím, že něco, co jsem dlouhé roky považoval za samozřejmost, lze využít úplně jinak.
Tohle nemá prakticky nic společného s novým obsahem. Age of Empires II dostalo za svou existenci celou řadu rozšíření, v roce 2019 vyšla modernizovaná Definitive Edition a její vývoj pokračuje dodnes. Od 10. srpna 2021 jsou v ní jako hratelná civilizace i Češi.
Jenomže pro mě osobně jsou tyto novinky téměř nepodstatné. Kdyby už nikdy nevyšel jediný nový datadisk, vůbec by mi to nevadilo. Dokázal bych dalších 27 let hrát se stejnými základními mechanismy a stále bych měl co objevovat. Skutečná genialita hry zkrátka nevychází z množství obsahu, ale z téměř nevyčerpatelných kombinací relativně jednoduchých prvků.
Samozřejmě bych nebyl upřímný, kdybych tvrdil, že nostalgie při mém hodnocení nehraje žádnou roli. Charakteristická hudba, zvuky jednotek nebo historické kampaně vyvolávají silné emoce.
Jenže nostalgie vám nevystačí na tisíce dalších hodin hraní. Za více než čtvrt století se počítačové hry změnily k nepoznání. Grafika dosáhla neuvěřitelné úrovně a herní světy se rozrostly do obrovských rozměrů.
Česká stopa v Age of Empires II. Když poprvé uslyšíte od svých vesničanů „Robím v dolu,“ možná uroníte i slzu dojetí.
Přesto pro mě Age of Empires II zůstává na prvním místě. Nabízí bezkonkurenční svobodu, ale současně vyžaduje respektování vlastních pravidel. Do transportní lodi se prostě vejde 20 válečných slonů, ale ne 21 ovcí. Vesničan nesoucí dřevo o všechny suroviny přijde, jakmile udeří krumpáčem do naleziště zlata.
Hra odměňuje zkušenosti, přemýšlení a schopnost přizpůsobit se situaci. Teoreticky jednou může vzniknout nějaká jiná, která ji v mých očích překoná, ale zatím jsem takovou nepoznal.
Všechno podstatné už totiž Age of Empires II má. A mělo to už v roce 1999.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
vlastní zážitky autora při hraní hry
