Článek
Když se irská fotbalová veřejnost dozvěděla, že se v prvním zápase baráže o MS 2026 utká s českou reprezentací, zavládl velký optimismus. Ze čtveřice v osudí, kterou doplňovalo Polsko, Slovensko a Wales, byla obecně považována za nejschůdnější variantu. Právem? Já si o tom dovolím pochybovat.
Irský zázrak
Pojďme rovnou věci, tedy k tomu, co českého fanouška zajímá nejvíc. Jaká je reálně kvalita Irů? Už to přece dávno není ten ostřílený tým „nultých“ let, kdy v bráně zářila stálice Shay Given, zálohu měla na povel hvězda londýnské Chelsea Damien Duff a v útoku střílel jeden gól za druhým nezapomenutelný Robbie Keane, který vytvořil v Tottenhamu pekelné duo s Bulharem Berbatovem.
Současné Irsko je i pro znalého českého fanouška velká neznámá. Ruku na srdce – kolik hráčů z jejich kádru dokážete z hlavy vyjmenovat? Moc ne, že? Divil bych se, kdyby to bylo víc než pět. To napovídá, že kvalita nebude kdovíjaká.
Chtělo by se říct, že přesto Irové zvládli naprostý fotbalový zázrak. Ze situace, kdy byli naprosto odepsaní, proklouzli až do baráže, ve kterou před odvetami nevěřil vůbec nikdo. Za dva a půl měsíce to byla slušná emocionální houpačka. Irové v září vydřeli doma remízu s Maďary, když vyrovnali až v 93. minutě na 2:2, pak ale padli 2:1 v Arménii a v říjnu (pouze) 1:0 v Portugalsku.
Situace irského reprezentačního týmu nebyla po třech zápasech vůbec růžová. Ani největší optimisté ho nefavorizovali na postup.
Na to navázali nepřesvědčivou výhrou 1:0 doma nad Arménií a před listopadovým programem jim nikdo nevěřil.
Zbytek téhle pohádky už znáte. Výhra nad Portugalci 2:0 s třešinkou na dortu v podobě prvního vyloučení Cristiana Ronalda v reprezentaci (vzhledem k jeho sklonům se tomu těžko věří) by jim ještě nestačila. Rozhodující souboj s Maďary ve vyprodané budapešťské Puskás Aréně se vyvíjel nepříznivě. Až do 96. minuty, kdy Irové už po vypršení nastaveného času otočili na 3:2 a proklouzli do baráže doslova klíčovou dirkou.
Jenže právě skutečnost, že se jednalo o fotbalový zázrak, svědčí o tom, že Irové jsou a v téhle barážové větvi zůstanou outsiderem. Troufám si tvrdit, že i Severní Makedonie má reálně větší šanci na postup. Vždyť to není tak dávno, co v ní překonala Itálii. Tyhle zkušenosti mají cenu zlata. Irové je nemají.
Jenže stačil měsíc a půl orámovaný třemi výhrami, a Irové se mohou chystat na baráž. Je to malý fotbalový zázrak.
Data potvrzují slabou kvalitu
Když se podíváme do historie irského národního týmu, není to příliš veselý pohled. Za 101 let své existence se podíval na MS jen třikrát, naposledy v Japonsku a Jižní Koreji 2002. Je zajímavé, že na závěrečném turnaji pokaždé proklouzl do vyřazovacích bojů, přestože nikdy nevyhrál více než jeden zápas.
Irové mají i bohaté zkušenosti s barážemi o MS, ta jarní bude už jejich šestá. Úspěšní ale byli jen jednou; na podzim 2001 vyřadili v mezikontinentálním souboji o jeden gól Írán.
Na Euru si zahráli třikrát a jen jednou postoupili ze skupiny. Ani tady na žádném turnaji nevyhráli víc než jeden zápas. Z pěti baráží uspěli dvakrát: v roce 2011 vyřadili jasně Estonsko a o čtyři roky později Bosnu a Hercegovinu.
Irský tým není papírově silný a nemá zkušenosti s velkými turnaji. Naposledy si zahrál na Euru 2016. Všichni jeho soupeři, tedy Češi, Dánové i Makedonci, mají s velkým turnajem čerstvější zkušenost. Z celé irské reprezentace tohle Euro na vlastní kůži zažil pouze pravý obránce a legenda Evertonu Séamus Coleman. Žádný jiný fotbalista na MS ani na Euru nebyl. A to považuji za klíčovou nevýhodu.
Český tým v rozkladu
Pouhý fakt, že český tým dostal velmi schůdného soupeře, nás ale nesmí v žádném případě ukolébat. Česká reprezentace v době psaní tohoto článku nejenže nemá v zádech přesvědčivé výsledky, ale ani dlouhodobého trenéra, a dokonce ani kapitána. O podpoře fanoušků ani nemluvě. Bude to chtít hodně práce, než se dá zase do kupy.
Na druhou stranu máme jednu velkou výhodu. Od listopadových zápasů uplyne hodně vody, než se s Iry střetneme na pražském trávníku. Irské nadšení před baráží vychladne, spousta hráčů může mezitím ztratit formu nebo se zranit. Rozhodně bude ta dynamika jiná než na podzim.
Ano, kdyby se hrála baráž v listopadu, jak bývalo v minulosti zvykem, tak nás Irsko pravděpodobně porazí. Ne větší kvalitou, ale obrovským nadšením a touhou dotáhnout tenhle zázrak až do Ameriky. Po Halloweenu, pivu Guinness a leprikónech by tam Irsko vyvezlo poměrně nečekaný artikl – klasický fotbal.
Jasně, řada irských hráčů působí v anglické Premier League. Ne však v těch nejlepších klubech. I brankář Kelleher se letos přesunul z Liverpoolu do Brentfordu, kde bude mít lepší vytížení. V Liverpoolu potřeboval na 25 zápasů šest let.
Anketa
Reálné šance na postup
Sázkové kanceláře i fotbaloví znalci budou bezpochyby stavět do role horkého favorita této části baráže Dánsko. Tedy tým nasazený v prvním koši, který přišel o postup až v posledních minutách posledního zápasu kvalifikační skupiny ve Skotsku.
I pro Dány je výhoda, že mezi kvalifikací a baráži uběhnou čtyři měsíce. Musí totiž vstřebat docela hořkou pilulku: ztracený postup, který před listopadovým srazem považovali za prakticky jistý. Přišla ale remíza se slabým Běloruskem, dánský tým znejistěl. Skotové vycítili šanci a přímé místo na MS jim vynikajícím (a pohledným) výkonem sebrali.
Hraje se až v březnu, a to musíme zohlednit. Češi, Dánové, ale i Makedonci, které vypráskal v posledním kole Wales 7:1, naberou čerstvé síly a na jaře se poperou o mistrovství světa. Já osobně jim dávám následující šance na postup: Dánsko 40 %, Česká republika 30 %, Severní Makedonie 20 %, Irsko 10 %. Jinými slovy platí, že jiné finále než Čechů s Dány by mě velmi překvapilo.
Domácí prostředí národnímu týmu svědčí, vždyť tu od roku 2022 neprohrál už 16 utkání v řadě. Věřím, že v březnu tuhle sérii o dva zápasy natáhne a vyzvedne si poslední vstupenku do Ameriky.
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
