Článek
Půjčené auto v protisměru míjí obří anglickou dodávku. Z obou stran nás svírají dvoumetrové kamenné zídky obrostlé břečťanem. Naše levé zrcátko právě vydalo zvuk, který v autopůjčovně nejspíš nebudu chtít vysvětlovat.
Vítejte v Cornwallu. Na místě, které na Instagramu vypadá jako idylický ráj ze seriálů podle Rosamunde Pilcherové. V realitě je to ale divoký, větrný, nádherný a občas docela adrenalinový konec světa.
Pokud chcete tento nejjihozápadnější cíp Anglie zažít opravdu naživo, zapomeňte na uhlazené průvodce z cestovek. Tady je návod, jak si ho užít opravdu na maximum.
Boj o přežití v cornwallských „lanes“
Cestování autem nám dává absolutní svobodu. V Cornwallu za ni ale platíme daň v podobě těžké zkoušky nervové soustavy.
Místní silničky, kterým se říká „lanes“, totiž fakt nebyly stavěny pro moderní SUV. Vznikaly v dobách koňských povozů. Jsou tak úzké, že se do nich vejde přesně jedno jediné auto. Z obou stran je navíc lemuje takzvaný Cornish hedge – kamenná zeď maskovaná hustým křovím. Při kontaktu neuhne.
Když se proti nám vynoří místní farmář v traktoru, nastává psychologická bitva. Kdo bude couvat dvě stě metrů zpátky do kopce k nejbližšímu rozšířenému místu?
Zlaté pravidlo zní: místní zásadně necouvají. Couvat budeme my. Při přebírání auta v půjčovně na letišti v Bristolu proto rozhodně nešetříme na pojištění s nulovou spoluúčastí. Líp se pak spí.
Typická cornwallská lane. Kamenná zeď maskovaná hustou zelení neuhne. Umíte dokonale couvat do kopce?
Přesto má auto obří výhodu. Dostane nás na místa, kam autobusy nejezdí. Třeba k oblasti Botallack na divokém západním pobřeží.
Přímo nad Atlantikem se tu tyčí staré kamenné věže cínových dolů. Když tam stojíme, fouká tak silný vítr, že trhá slova od úst. Pod námi se s burácením tříští vlny o černé skály. V tu chvíli se nedivíme, že se zdejší lidé po tisíciletí stavěli k drsnému moři nebo k hlubokému podzemí s posvátnou bázní.
Estetická čtvrthodinka na kolejích
Abyste si od neustálého řazení a sledování levé krajnice chvíli odpočinuli, musíme na jeden den auto nechat na záchytném parkovišti. V Cornwallu totiž leží jedna z nejkrásnějších železničních tratí Evropy.
Jde o kratičkou pobřežní linku St Erth to St Ives. Zapomeňte na nudné dojíždění českým motoráčkem.
Tenhle britský vlak jede těsně podél pobřeží. Kopíruje zlatavé písečné duny u zálivu Carbis Bay a nabízí výhledy na azurové moře. Ty barvy spíš než chladnou Anglii připomínají Karibik.
Cesta trvá asi dvanáct minut a lístek stojí jen pár liber. Přesně tohle je vizuální koncentrát čisté cornwallské krásy.
Koleje tu vedou jen pár metrů od azurové vodní hladiny. Dvanáctiminutová jízda do St Ives je balzám na duši.
Navíc nás to ušetří dopravního pekla a hledání předraženého parkování v samotném St Ives. Je to sice malebné městečko plné galerií, ale v sezóně mezi zaparkovanými auty nepropadne ani špendlík. Nic pro mě.
Detektivem na zapadlých plážích
Pravé kouzlo Cornwallu se ale schovává úplně jinde než na městských promenádách. Leží na konci strmých, kluzkých stezek vedoucích na zapadlé pláže ztracené mezi útesy.
Sestupujeme na ně brzy ráno, kdy odliv obnaží stovky metrů mokrého písku, a nehledáme jen mušle. Sledujeme zem pod nohama. Cornwallské pláže totiž vyprávějí příběhy. Lidé a oceán toho na nich zanechali spoustu.
Naším největším rituálem se stalo objevování starých, větrem vyhaslých ohnišť ukrytých v závětří mezi obřími balvany. Stačí trochu prohrábnout písek a popel.
Najednou držíte v ruce kousky ohořelého naplaveného dřeva, ohlazené střepy staleté keramiky s modrými vzory nebo zrezivělé lodní hřebíky. Skvělým úlovkem jsou kousky barevných mořských skel, které příliv a odliv desítky let tvaroval do dokonale hladkých kuliček.
Odliv odhaluje skrytá zákoutí a černé skály. Na takových zapadlých plážích pod útesy se ukrývají ty nejlepší příběhy.
Je zajímavé si u toho ohniště představovat, kdo tu seděl před námi. Možná před týdnem, možná před sto lety. Tyhle plážové „poklady“ z odlivové čáry mají tisíckrát větší hodnotu než moderní suvenýr z obchodu.
Gastronomická válka s racky
Při celodenním chození po útesech člověku rychle vyhládne. Pak nastává čas na vyhlášené Cornish Pasty.
Je to poctivá, robustní kapsa z těsta plněná hovězím masem, bramborami, cibulí a tuřínem. Původně šlo o jídlo pro horníky do dolů, dnes je to chráněný národní poklad. Koupíte ji v každém místním pekařství za zhruba 5 až 6 liber a zasytí vás na půl dne.
Pozor ale na jedno zlaté pravidlo: nikdy ji nejezte na otevřeném prostranství bez ostražitosti. Místní rackové totiž nejsou roztomilí mořští ptáci. Jsou to skvěle organizované gangy.
Tihle nájezdníci mají rozpětí křídel i přes metr a dokážou vám horké jídlo vytrhnout přímo od pusy. Naučili jsme se sledovat oblohu, nebo jíst pod střechou.
Legendární Cornish Pasty. Vypadá nenápadně, ale zasytí na půl dne. Venku si ji pořádně hlídejte, místní rackové na ni mají spadeno!
A když si v jedné ze zapadlých čajoven dáváme tradiční Cornish Cream Tea, tedy sladké bochánky zvané scones s džemem a speciální hustou smetanou clotted cream, dáváme si zvláštní pozor, abychom neudělali diplomatickou chybu.
V Cornwallu se dává džem jako první a až na něj obří vrstva smetany. Udělejte to obráceně (jako v sousedním hrabství Devon) a obsluha vás nepřátelským pohledem vyprovodí až k hranicím.
Tahle země není pro pohodlné
Cornwall není vhodný pro milovníky luxusních resortů a stabilního tepla. Počasí se tu mění čtyřikrát za hodinu. Pláštěnku střídáme se slunečními brýlemi a mikinu svlékáme až na pláži.
Zrcátka auta mají o něco víc šrámů (i když v půjčovně budeme tvrdit, že ne) a boty máme pořád plné jemného písku.
Ale když večer stojíme na hraně útesu, sledujeme západ slunce nad nekonečným Atlantikem a v kapse nás hřeje ohlazený střep keramiky z tajuplné pláže, nelitujeme. Tohle drsné britské dobrodružství za každou vteřinu strachu na úzkých silnicích prostě stojí.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
