Článek
„A co Mayotte?“ povídá mi můj společník, když se mu svěřuju se svými plány, že po našem druhém výletu na Mauricius mám v plánu si udělat výlet i na sousední Réunion, který je známý vyššími horami a divočejší přírodou, a na souostroví Komory. Jen doufám, že tenhle výlet na jih Indického oceánu dopadne líp než ten první za covidu. Tehdy nás tam zotročili.
„Je fakt, že i po Réunionu budeme pořád na území EU,“ odvětím mu, „takže směle do toho!“ A tak se také stalo…
Co je vlastně ten Mayotte?
Souostroví Komory, které leží jen kousek na severozápad od Madagaskaru, se skládá ze čtyř hlavních ostrovů. Zatímco tři z nich vyhlásily v roce 1974 na základě referenda nezávislost, čtvrtý, Mayotte, se rozhodl zůstat součástí Francie. V roce 2011 se stal 101. departementem Páté francouzské republiky a o tři roky později nejvzdálenějším přidruženým regionem Evropské unie.
Francouzské državy v různých státech světa jsou vůbec zajímavé. Věděli jste třeba, že Francie vede nejdelší pozemní hranici s Brazílií? Je jen o něco málo kratší, než hranice České republiky s Polskem. Francie je také jedním ze států, který vznáší teritoriální požadavky v Antarktidě.
V této budově sídlí samospráva ostrova, který je jednou z nejodlehlejších částí Evropské unie.
Ale zpět k Mayotte. I pokud byste měli v úmyslu navštěvovat různá závislá území Francie po světě, bezpochyby by byl tenhle ostrov spíš ve spodní části žebříčku. Nenajdete tam pralesy, nedotčené pláže ani příliš divoké přírody – ostrov jen o něco větší než město Ostrava má také podobnou populaci (300 tisíc lidí).
Nižší počet turistů je však výhodou: písčité pláže hrající všemi barvami, korálové útesy se spoustou zajímavých mořských druhů, výlet k jezeru Dziani ve stejnojmenném vulkánu i pozorování lemurů maki máme prakticky jen pro sebe. Super je také to, že každý mluví francouzsky a platí tu eura.
Na pomezí arabské a francouzské kultury
Všechny ostrovy Komor včetně Mayotte kolonizovali v raném středověku Arabové a islám tu dnes výrazně dominuje. Křesťan je jen zhruba každý třicátý obyvatel nevelkého ostrova. Přestože je součástí Francie, jsou místní obyvatelé mnohem chudší: HDP na obyvatele je tady sotva třetinové oproti metropolitní části Francie. Pěstuje se tu hlavně koření. Vůně skořice a vanilky nás provází celé tři dny, které jsme si na návštěvu vyhradili.
Místní lužní lesy tvoří mohutné mangovníky.
Teprve za francouzské vlády však došlo k výrazné populační explozi ostrova, který je za normálních podmínek schopný uživit sotva pár tisíc lidí. Jestliže v roce 1966 činil počet obyvatel Mayotte přibližně 32 tisíc, do roku 2024 vzrostlo toto číslo na desetinásobek. Roční přírůstek je pořád přes 3 %, což se na takhle malém území zákonitě negativně projeví.
Znalci fotbalu možná znají jméno El Fardou Ben Nabouhane. Jedná se o hráče, který se narodil právě na ostrově Mayotte a později působil třeba v řeckém Olympiakosu a zejména v srbské Crvene Zvezdě Bělehrad, kde ve 132 zápasech nasázel 65 gólů. Ač rodák z Mayotte, od roku 2014 reprezentuje Komory a je nejlepším střelcem v krátké fotbalové historii této malé země.
Fotbalové kluby z Mayotte se navíc účastní Francouzského poháru, tedy vyřazovací soutěže určené všem profesionálním i amatérským klubům ze všech koutů Francie i zámořských území. Musí to být zážitek, když vám los přiřkne soupeře z druhého konce světa.
Lemuři maki jsou jedním z typických obyvatel ostrova Mayotte. Stejně jako ostatní druhy lemurů pocházejí z nedalekého Madagaskaru, který je jejich rájem.
Věříte na džiny?
Vedle arabsky znějících jmen úzce souvisí s arabskou kulturou také pověrčivost místních lidí. Ta se nejčastěji projevuje transem, do kterého prý pravidelně upadá 26 % místních. Během tohoto transu údajně dochází k posednutí džiny, tedy nadpřirozenými bytostmi z islámské mytologie. V evropských ilustracích se obvykle zobrazují jako démoni. Mohou však být jak dobří, tak zlí. Nejčastěji jsou stejní jako lidé, tedy něco mezi.
Na Mayotte se tyto zážitky stávají pětkrát častěji ženám než mužům. Trans, do kterého takový člověk upadá, se obvykle pravidelně opakuje, typicky po několika týdnech až měsících. Džin, který jej při něm posedne, si udržuje stabilní identitu: jedná se o stejnou postavu se stejným jménem a vlastnostmi.
Když nám místní dívky (ovšemže pod mužským dohledem) připravují místní specialitu batabata, tedy smažené zelené banány a plody chlebovníku, přijde řeč i na džiny. S mojí lámanou francouzštinou to není jednoduché a ani pro dívky to není rodný jazyk, takže je to dost divoké domlouvání. Z ruměnce v jejich tvářích a náhle poněkud sveřepého výrazu bratrance, který na ně dohlíží, usoudím, že jejich zážitky s džinem jsou erotického rázu.
Známý vulkán Dziani je již dávno neaktivní. Dnes ho zaplňuje zelené jezero, ve kterém podle některých pověrčivých místních sídlí duchové.
Nehoda inspirovaná slavnou političkou
Když odjíždíme z hlavního ostrova Grande Terre na jeden z vedlejších ostrovů, na kterém jsou údajně pozůstatky francouzské galeony ze 16. století, najednou se naše bárka srazí s jinou, která vplouvá do přístavu. Můj společník se silou nárazu ocitne v druhé lodi, zatímco jeden člověk z druhé bárky naopak přiletí k nám. Ostatní lidé jim rychle přispěchají na pomoc. Zdá se, že až na potlučené lokty to přežili oba bez úhony.
Po krátké výměně názorů, která se neobejde bez vzrušené debaty a hulákání ve francouzštině a ještě nějakém jazyce, který mi není povědomý (usuzuji, že se asi jedná o komorštinu), se obě loďky od sebe konečně odpojí a pokračujeme do zátoky ke slavnému korábu. Ukáže se, že z něj už zbývá jen pár prken a zbytek stěžně porostlého korálem, který ční k zamračenému nebi jako vztyčený prostředníček. Nenadchne nás to.
Když pak počátkem ledna tohoto roku pročítám zprávy, všimnu si, že prakticky stejná nehoda se stala Marine Le Penové, když odplouvala z hlavního ostrova na podobné bárce. Asi to tu nebude nic neobvyklého.
Ostatně když jsem viděl, jakým způsobem místní ty loďky řídí, jaká je hustota provozu a důkladné rozhlížení je asi zakázané zákonem, vůbec se tomu nedivím. Na bárce se obvykle dopravujete i k letišti, které leží na vedlejším, mnohem menším ostrově.
Nečekaně příjemný ostrov
Přestože jsme se na Mayotte vypravili zcela spontánně, byl to nesmírně příjemný výlet. Jestliže Mauricius, Réunion, Madagaskar, Seychely a další více proslavené země z regionu trpí přílivem turistů, tady je přímo nadpozemský klid. Nabízí se srovnání s Galapágami a s ostrovem Isabela, který je z nich nejklidnější. Přírody tu sice nenajdete až tolik, ale kulturně je to velmi bohatý region.
Zase si však nenalhávejme, že Mayotte nežije z turismu. My jsme tam byli trochu mimo hlavní sezónu, která nastává v období sucha od května do listopadu, přičemž nejvhodnější měsíce k pozorování velryb, velké místní atrakce, jsou srpen, září a říjen. Poměrně velká populace ostrova by se bez turistů rozhodně neuživila.
Korálové útesy na východním pobřeží jsou rájem pro potápěče i pro mě – brouzdače a lovce raků poustevníčků.
My tam byli v období dešťů, ale za tři dny naší návštěvy pršelo jen dvakrát. Poprvé jeden den a podruhé dva dny.
To je samozřejmě jen vtip. Trochu zapršelo, to v období dešťů v tropické Africe ani jinak nejde, ale nijak nám to nebránilo si ostrov pořádně prohlédnout. Troufám si tvrdit, že strávit tam prodloužený víkend nebyla vůbec špatná volba. Snad jsme si nějakého džina nepřivezli s sebou…
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
