Článek
Sobotní 317. derby pražských „S“ přineslo nečekané rozuzlení. Očekávaný svátek domácího fotbalu se proměnil v nechutnou válku nervů, primitivismu a agresivity. Pražské derby mělo nabídnout špičkový sport, místo toho však přineslo jen totální morální rozklad.
Jako fanoušek a píšící autor se ptám: To jsme opravdu klesli tak hluboko? To, co se dělo na trávníku i v zákulisí, už dávno nespadá pod hlavičku „zdravých sportovních emocí“. Je to systémové selhání, které udělalo českému fotbalu obrovskou ostudu.
Ligová fotbalová asociace (LFA) sice vydala prohlášení o neakceptovatelném poškození hry a svolala mimořádné zasedání disciplinární komise, ale ruku na srdce – tyhle alibistické řeči už nikoho nezajímají. Reakce veřejnosti i expertů jsou plné zhnusení. Slova jako „bezmozci“ nebo „nechutný chaos“ přesně vystihují realitu zápasu, v němž fotbalová kvalita ustoupila agresivním výpadům jedinců.
Hlavními aktéry ostudy se stali přeplácení fotbalisté, kteří by měli být vzorem pro tisíce mladých kluků. Místo toho se chovali jako utržení ze řetězu. David Douděra, který sledoval závěr zápasu už jen ze střídačky, předvedl naprosto nepřijatelné chování. Jeho vulgární nadávky směrem k rozhodčím nepatří ani do nejnižší okresní soutěže na vesnici, natož do profesionální ligy.
Korunu všemu pak nasadil Tomáš Chorý. Jeho další disciplinární průšvih a naprosté selhání sebekontroly už nechápou ani zkušení experti. Pokud se naše fotbalové hvězdy nedokážou ovládat ani v přímém přenosu, co pak můžeme chtít po lidech na tribunách?
Nejdrsnější a zcela kriminální linka celého incidentu se však odehrála mimo hlavní kamery. Brankář Jakub Surovčík čelil po utkání fyzickému napadení; schytal ránu do obličeje a pivo z kelímku. Co je ale nejhorší, primitivové mu vyhrožovali smrtí. A to nejen jemu, ale i jeho rodině. Surovčík se správně rozhodl celou věc řešit právní cestou přes policii.
Zde končí veškerá sportovní rivalita a začíná čistá trestná činnost. Výhrůžky likvidací rodinných příslušníků kvůli fotbalovému zápasu? Takové jednání překračuje hranice jakékoli normální fanouškovské rivality. Pokud toto fotbalová asociace a kluby přejdou pouhým pokrčením ramen a směšnou pokutou, stávají se spoluviníky divočiny, která vyhání slušné lidi a rodiny s dětmi ze stadionů.
Tento zápas ukázal, že český fotbal je dlouhodobě prohnilý a příliš benevolentní k projevům brutality a hulvátství. Hráči i kluboví funkcionáři si zvykli, že po zápase se emoce omluví frázemi o „vyhroceném zápase“ a jede se dál. Finanční pokuty pro kluby nic neřeší, ty miliony majitelé vytáhnou z kapsy bez mrknutí oka. Sponzoři a televizní diváci ale nechtějí platit za sledování agresivních zkratů a strachu o zdraví.
Pokud má mít český fotbal nějakou budoucnost, musí disciplinární komise jednat nekompromisně. Viníci z řad hráčů musí dostat exemplární tresty a stopku na dlouhé měsíce. Stadion Slavie, kde k napadení došlo, by měl být do konce sezóny uzavřen
Je načase si přiznat, že fotbalové prostředí v Česku vážně onemocnělo. Pokud agresivní primitivy z trávníků i tribun nevyženeme hned a s maximální tvrdostí, z globální ostudy se stane trvalý standard a český fotbal klesne na absolutní dno, odkud už nebude návratu.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
