Článek
Po neúspěšném Euru v Německu, na kterém národní tým skončil už ve skupině s jediným bodem, se na české fotbalisty snesla vlna ne úplně oprávněné kritiky. Když na ty tři červnové zápasy krátce zavzpomínáme, nemůžeme se vyhnout dojmu, že nezkušený tým ani v jednom zápase herně nepropadl. Přestože se loučí s jediným bodem, skóroval ve všech zápasech (a ve všech ze hry) a oba soupeře, s nimiž ztratil všechny tři body, posadil na koně vlastními chybami.
Věřím, že reprezentace se z Eura poučí. Na turnaji v Německu byla nejmladším výběrem, což se muselo zákonitě projevit. Hráči však nabrali spoustu cenných zkušeností, které po předloňském pádu na úroveň B Ligy národů zcela jistě zúročí. Zvlášť když hrají s nepříliš zvučnými soupeři, s nimiž navíc mají poměrně čerstvé zkušenosti. Pojďme si v krátkosti představit všechny tři vyzyvatele českého týmu.
Albánci hrají fotbal s nadšením, proti silným soupeřům však uhrávají úspěchy jen sporadicky. V Lize národů navíc nikdy kdovíjak nezářili.
Albánie postrádá kvalitu
Největší obavy asi bude vzbuzovat Albánie. Ta v kvalifikaci Eura s českým týmem nejprve venku remizovala a následně na domácím národním stadionu v Tiraně vyhrála 3:0. V ostatních zápasech skupiny však neposbírala kdovíjak vysoký počet bodů a nakonec měla stejnou bilanci jako český tým, jenž předstihla jen na vzájemné zápasy.
Byla to klika, protože Albánci byli jako vítěz kvalifikační skupiny nasazeni výše a schytali papírově pekelnou skupinu se Španěly, Italy a Chorvaty. Ač se nakonec ukázalo, že z této trojice si přivezla do Německa slušnou formu pouze La Roja, určitě jsme tyto soupeře Albáncům nezáviděli.
S Albánií se český tým utká až na podzim, tedy v říjnu a v listopadu. Je pravda, že vzájemné zápasy v kvalifikaci Eura se nepovedly, nicméně český tým si po této neblahé zkušenosti hvězdy soupeře pohlídá. Albánie v nabité skupině na Euru získala jen jeden bod s nevýraznými Chorvaty, proti rovněž nevýrazným Italům i béčku Španělska vyhořela. To ukazuje, že kvalita týmu není kdovíjaká.
Gruzínci hrají odvážný fotbal a s Čechy dokázali na Euru remizovat. Gól ze hry však v onom zápase vstřelil jen Patrik Schick. Ve Tbilisi to byl jiný příběh.
Gruzie hraje s nadšením, ale na riziko
Srdce mnohého neutrálního fanouška muselo zaplesat, když na jinak defenzivním Euru sledoval útočnou hru Gruzie, především v úvodním zápase s Tureckem. Následný vzájemný souboj s českým týmem – historicky první – sice skončil remízou 1:1, byl to však zápas na jednu branku. Gruzínci hrozili z občasných brejků, ovšem gól nakonec dali pouze z penalty. Poučený český tým neměl mít problém, v sobotu v Tbilisi však výsledkově i herně zcela propadl. V domácí odvetě bude muset zabrat.
Tři inkasované góly od Turecka, což je vzácnost, navíc naznačují, že proti ofenzivnímu soupeři se Gruzínci chybám v obraně nevyhnou. Velkou roli podle předpokladů nemělo hrát ani domácí prostředí v Tbilisi, kde v baráži o Euro Gruzínci sice zdolali Lucembursko i Řecko, ovšem Lucembursko dohrávalo o deseti a Řekové vypadli až na penalty. To opravdu neukazuje na velkou sílu kavkazského týmu. O to trestuhodnější je česká porážka ze soboty.
Na druhou stranu platí, že pokud soupeř Gruzie půjde zápas pouze bez zájmu odehrát, bude mít problémy. Na Euru se o tom přesvědčili Portugalci, kteří prohráli 0:2 a tímto výsledkem nastartovali trestuhodnou šňůru tří zápasů bez vstřeleného gólu. Zdálo se, že případě dostatečné koncentrace není možné, aby český tým zápas s Gruzií nevyhrál. Koncentrace však v sobotu absentovala, stejně jako větší nasazení a zájem o hru (přičítejme to nerozehranosti hráčů) a všichni víme, jak to dopadlo.
Ukrajina je potenciálně nejsilnějším soupeřem českého týmu, nelze však zapomínat, že už nějakou dobu nemá nikde výhodu domácího prostředí.
Ukrajina je žlutomodrý standard
Ještě před třemi lety by asi drtivá většina odborníků pasovala do role největšího favorita skupiny Ukrajinu. Tým s mnoha kvalitními hráči ovšem na Euru nijak nepřesvědčil – výhra nad Slováky, prohra s Rumuny a remíza s Belgií byla zhruba podle očekávání – a na účast na MS čeká už od roku 2006.
Sluší se podotknout, že Ukrajinci mají málo vídanou smůlu v baráži o MS. Zatímco český tým v ní neuspěl dvakrát (v listopadu 2001 podlehl Belgii a v březnu 2022 Švédsku), Ukrajinci podlehli v přímém souboji o MS 1998 Chorvatsku, 2002 Německu, 2010 Řecku, 2014 Francii a 2022 Walesu. Zdálo by se tedy, že o místo v baráži, které může kvalitní výsledek v Lize národů zajistit, nebudou usilovat kdovíjak výrazně. Jedinou účast na MS vybojovali díky prvnímu místu ve skupině, kde předstihli Turecko, Dánsko, Řecko a shodou okolností i letošní soupeře Albánii a Gruzii.
Samozřejmě není jisté, že český tým bude mít nad Ukrajinou navrch. Pokud by si v prvním zápase v Gruzii vybudoval český tým zdravé sebevědomí a uhrál kvalitní výsledek, nebyl důvod, proč by se mu nemohlo dařit i proti Ukrajincům. V Gruzii však Češi vysoko prohráli a teď budou muset ukázat, že to byl ojedinělý úlet. Paradoxně to může pomoci, odvážet si z Kavkazu tři body by bylo jistě lepší.
Zajímá nás vůbec Liga národů?
Stručná odpověď zní, že ano. Lépe řečeno nezajímá nás Liga národů sama o sobě, ovšem rozhodně nás zajímá mistrovství světa. Kvalifikační formát na něj se změnil, protože za dva roky se ve Spojených státech amerických, Kanadě a Mexiku představí hned 48 týmů. UEFA z toho však profitovala nejméně, počet týmů vzrostl ze 13 jen na 16.
Kdyby bylo vrcholové vedení UEFA rozumné, jistě by zpozorovalo jednoduchost takového zadání. 16 vstupenek na MS přímo volá po vytvoření osmi skupin, z nichž postoupí vždy první dva týmy. Skupiny by byly sedmičlenné či šestičlenné, což je podle mého názoru přiměřené.
Protože však žijeme v reálném, nikoli ideálním světě, rozhodla se UEFA, že kvalifikační systém dozná velkých změn. Týmy budou soupeřit ve 12 skupinách po čtyřech až pěti týmech. Na MS postoupí pouze vítěz každé skupiny, týmy z druhých míst vstoupí společně se čtyřmi nejlepšími týmy z Ligy národů, které neskončily v kvalifikačních skupinách na prvních dvou místech, do baráže.
Záměrem UEFA je samozřejmě zejména ospravedlnit existenci Ligy národů. Takovýto los však extrémně zvyšuje vliv náhody, protože ve chvíli, kdy český tým schytá třeba Francii, Španělsko nebo Anglii, šanci na přímý postup nejspíš definitivně odzvoní. 12 možných soupeřů z prvního koše je však hodně a přinejmenším dva nebo tři by měli být v pohodě hratelní.
MS po dvaceti letech čeká
Českému týmu se v kvalifikaci na mistrovství světa pozoruhodně nedaří. Je to paradoxní, protože na Euro se kvalifikoval pokaždé, a to i na formát se šestnácti týmy. Navíc z osmi účastí získal jednu stříbrnou a jednu bronzovou medaili a dvakrát byl ve čtvrtfinále, tedy nebývá tam pouze do počtu. V tomto ohledu by mu měla Liga národů pomoci, protože zajistit si v ní místo v baráži by nemělo být složité. Nalijme si čistého vína – tým, který nezdolá Gruzii (aspoň tedy jednou ve třech zápasech) a Ukrajinu, by tam stejně neměl co dělat.
Já jsem ohledně českého sportu vždy optimista, takže věřím, že se naši fotbalisté v Severní Americe za dva roky představí. Možná to považujete za optimismus přehnaný, zvlášť po sobotním hororu v Tbilisi, vzpomeňte si však, jak dopadlo MS v hokeji, na kterém jsem našemu týmu od začátku věřil. I přes pochybné výsledky v přípravě. Pouhý postup na MS ve fotbale opravdu není náročnější úkol.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
