Článek
Debata o legalizaci či dekriminalizaci drog se v Česku často smrskává na moralizování. Zatímco se ale společnost pře o to, zda je užívání (některých) návykových látek nezákonné, v podsvětí se slaví. Každý gram prodaný v temné uličce bez kontroly státu je přímou dotací pro organizovaný zločin.
Současný systém prohibice totiž nefunguje jako zeď, která by drogy zastavila. Je to spíš filtr, který propouští zisky přímo k těm nejnebezpečnějším strukturám světa. Ostatní z toho nemají nic. Pokud tedy nejde o drogy, které jsou zrovna náhodou povolené.
Takzvaný index slasti (celý sloupec) a bolesti (modře) u různých drog. Ukazuje se, že když je té slasti už moc, stát s tím nechce mít nic společného.
Černý trh nezná regulaci, jen nekontrolovaný zisk
Tam, kde končí zákon, začíná absolutní moc černého trhu. V legální ekonomice musí výrobce ručit za složení, bezpečnost a kvalitu, jinak čelí sankcím. V drogovém podsvětí je jedinou metrikou marže. Mafie nepotřebuje atesty; pokud se várka drog „řízne“ jedem na krysy nebo omítkou, aby se zvětšil objem, riskuje jen uživatel, nikoli distributor.
Absurditu zákazu ilustruje i pohled do současného centra Prahy. Na každém rohu narazíte na „weed shopy“, kde je v nabídce marihuana maskovaná jako „dekorační předmět“ nebo „suvenýr“. Stát se tváří, že droga neexistuje, prodejce se tváří, že ji neprodává ke kouření, a uživatel si kupuje produkt s nejasným původem. Pražští záchranáři pak mívají i několik výjezdů za noc k těmto případům.
Právě absence kontroly vytváří smrtící koktejl. Většina úmrtí u tvrdých drog navíc není způsobena látkou samotnou, ale nečistotami. Stát pak vynakládá astronomické částky na zdravotní péči o lidi, které otrávil systém, snažící se je „zachraňovat“ zákazem.
Jak prohibice dotuje kriminální impéria
Peníze z prodeje drog jsou krevní plazmou organizovaného zločinu. Jde o nekontrolované miliardy, které se následně propírají do legálního byznysu nebo financují další formy násilí, od obchodu se zbraněmi až po obchod s lidmi. Pokud by trh ovládaly licencované subjekty pod dohledem státu, tyto peníze by mohly téct do státního rozpočtu ve formě spotřebních daní.
Namísto toho financujeme luxusní vily drogových bossů a korupci státních úředníků po celém světě. Mafie má díky prohibici v rukou monopol, o jakém se žádné legální firmě ani nesní: nemusí platit daně, nemusí dodržovat pracovní právo a konkurence se zbavuje násilím. Peněz na to má víc než dost.
Každý rok války proti drogám je v podstatě další období, kdy se stát vzdává obrovských příjmů a raději je přenechává podsvětí, aby si za ně koupilo lepší zbraně a vliv na soudce i politiky. Příklad alkoholové prohibice v USA, dnes už sto let starý, snad není dostatečně odstrašující?
Americký prezident George H. W. Bush (na snímku s pytlíkem cracku) byl jedním z propagátorů „války proti drogám“. Faktem ale je, že vymýtit poptávku – a tedy neomezený zdroj financí – se ani ve Spojených státech nikdy nepodařilo.
Kriminalizace jako cesta k recidivě
Současný represivní přístup funguje jako náborová kancelář pro mafii. Když stát kriminalizuje uživatele, vmetá je do systému, ze kterého není úniku. Stačí se podívat na případy ze sousedního Slovenska, kde Češi za držení marihuany pro vlastní potřebu čelí i desetiletým trestům vězení. Takto drakonické tresty, které jsou často vyšší než u vražd, nezničí jen život jednotlivce, ale i jeho rodinu.
Z člověka se záznamem se stává ideální „malá ryba“ pro organizovaný zločin, protože ztrácí možnost legálního uplatnění. Tím, že ze závislosti nebo pouhého rekreačního užití děláme kriminální čin místo zdravotního problému, aktivně bráníme lidem v návratu do normálního života.
Prohibice vytváří uzavřený kruh, kde se nemocný člověk stává společenským vyvrhelem; nemá už jinou možnost než spolupracovat s těmi, kdo mu drogu prodávají. Mafie tak od státu dostává nejen peníze, ale i neustálý přísun levné pracovní síly.
Přestaňme krmit monstrum, které nás děsí
Je načase si přiznat bolestivou pravdu: válka proti drogám skončila drtivým vítězstvím drog a organizovaného zločinu. Cesta k bezpečnější společnosti nevede přes další represe a drahé policejní razie, které v tržní síti mafie neudělají víc než jen dočasnou díru. Musíme začít uvažovat o regulaci, která vezme zločincům jejich nejmocnější zbraň – peníze.
Uvědomme si, že regulace neznamená žádnou propagaci drog. Znamená převzetí kontroly nad nebezpečným trhem, zajištění kvalitu pro ty, kteří potřebují pomoc, a hlavně zastavení toku miliard k těm, kteří za ně kupují chaos a násilí.
Pokud chceme mafii skutečně porazit, musíme jí přestat dělat největšího obchodního partnera skrze naše zastaralé zákony. Poptávka nezmizí, ale můžeme rozhodnout, kdo z ní bude profitovat. Ideálně bychom to měli být my všichni.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
