Článek
Když jsem se někdy koncem roku 2002 poprvé připojil na internet, bylo to úžasné místo. Mně, který strávil dětství v knihách a na různých zájmových kroužcích, připadalo neskutečné, kolik dalších informací je k dispozici a jak snadno se k nim dá dostat. Postupem času jsem začal hrát různé online hry, kde jsem poznával fajn lidi, se kterými jsem v reálném světě neměl nejmenší šanci se setkat. Hlavně proto, že jsem byl malý a stydlivý kluk, kterému by tento svět zůstal bez existence internetu navždy uzavřený.
Sociální sítě na úsvitu nového věku
Přeskočme pár let a přesuňme se na podzim roku 2011. Po maturitě se na vysokoškolská studia přesouvám do Prahy. U zápisu potřebuje jedna studentka něco vyhledat, tak jí pomáhám a ona je nadšená, že mám internet v mobilu. Jak revoluční! Ani v nejdivočejším snu by mě tehdy nenapadlo, jaká samozřejmost, závislost a posedlost se z téhle užitečné pomůcky za pár let stane.
Zakládám si Facebook, protože na něm mají moji spolužáci/kolegové diskuzní skupinu. Je to super, v kteroukoli denní či noční dobu tam můžete hodit do pléna dotaz, a někdo vám poradí. Nemusíte čekat, až se setkáte s ostatními osobně ve škole. Na Facebooku navíc nacházím spoustu známých a občas přes něj poznávám i nové lidi.
Zobrazují se mi tam v drtivé většině příspěvky od přátel, což považuji za samozřejmé: přece mě zajímají lidi, které jsem si do přátel přidal. A nic jiného. Trochu průšvih nastává až ve fázi, kdy jsou zájmy, které jsem při registraci uvedl, propojené se skutečnými stránkami. Tedy uvedu svůj oblíbený film, svého oblíbeného fotbalistu, ale rozhodně netoužím, aby se mi zobrazovaly příspěvky od stránek, které jsou s nimi propojené. To je přece otrava.
Poprvé tak vnímám další užitečnou funkci téhle sítě: zablokovat nebo přestat odebírat. To se nesmírně hodí o asi o rok nebo dva později, když všichni mí známí začnou být posedlí Dominikem Ferim a každý druhý příspěvek, co vidím, je od něj. Přestože ho vůbec nesleduju. Vydržím to pár týdnů, pak otravného namyšleného frajírka nemilosrdně blokuji. Dodnes je to jediný člověk, kterého jsem si na Facebooku zablokoval.
Sociální sítě dnes
Článek, na který reaguji, mě poprvé přiměl zamyslet se nad tím, k čemu sociální sítě vlastně dneska jsou. Jestli jsem někdy byl ten člověk, který projíždí příspěvky ve „feedu“, nebo jak se tomu říká, bylo to tak před 10 lety, kdy byly od mých známých nebo mých oblíbených stránek. Asi dva dny zpátky jsem to zkusil a světe div se, na Facebooku jsou tři příspěvky ze čtyř sponzorované nebo navrhované. A nic z toho mě vlastně nezajímá.
Uvědomil jsem si, že už to takhle je nějakou dobu. Obvykle vidím tak jednu zajímavou diskuzi o fotbale nebo o mapách, jeden příspěvek od nejbližší rodiny a pak neužitečné hlouposti. Nejhorší jsou podvodné reklamy s prezidentem nebo ředitelem ČNB – mnohokrát jsem je nahlašoval, vždy marně. Od svých známých a přátel ze střední školy jsem neviděl už léta nic. Určitě to tam někde je, jen to pro mě podle algoritmu Facebooku není relevantní.
Jedním z nejhorších vynálezů lidstva je chytrý telefon. Když máte všechno neustále po ruce, snadno si to z vás udělá otroka. Upřímně řečeno, nejlepší by bylo smartphone nemít.
Dnes už tak používám v podstatě jen Messenger. Ke komunikaci s ostatními, což byl ostatně původní účel, funguje celkem dobře. Nic jiného od Facebooku nepotřebuji a stejně je to dávno nefunkční. Když jsem před třemi lety sdílel fantastické fotky z Islandu a z Norska, skoro žádné lajky jsem nedostal. Došlo mi, že to není ze závisti, spíš to moji známí vůbec neviděli.
Odhlédněme na chvíli od Facebooku: co jiné sociální sítě? Opět mohu nabídnout jen svoji zkušenost, ale třeba Instagram mě nikdy neokouzlil. Jasně, je to pro fotky a videa, ale to přece Facebook taky, a navíc tam můžete sdílet i texty, diskutovat ve skupinách a podobně. Nehledě na to, že drtivá většina obsahu je totálně o ničem. Posuzovat, která holka umí špulit líp zadek na kameru, se velice rychle omrzí.
Twitter/Síť X je zase převážně o textech, ale jen o těch krátkých. Opět, zbytečně omezující. Na Redditu, kde se dá dobře debatovat o různých tématech s úplně normálními lidmi, mě zablokovali, když jsem na dotaz nějaké modelky sdílející odvážné fotky na věk v žertu napsal, že je mi 10. Prý je to natolik závažné porušení pravidel, že můj účet bude zablokovaný už natrvalo.
Kde se stala chyba?
Nedávno mě šokovala jedna věc. SMS v mobilu po mně chtěly, abych se přihlásil k účtu Google „pro lepší fungování a propojení“. Bez přihlášení jsem se ke svým SMS nemohl vůbec dostat. Naštěstí jsem pak zjistil, že se lze přihlásit, odhlásit a trvale tuhle funkci zrušit, ale bylo to mimořádně otravné. Očekávám, že brzy budu muset mít účet i pro telefonování.
Podle mě největší posun nastal během covidu. Běžná práce se stala nejistou, a tak se lidé přesunuli do online prostředí, které nikdo neblokoval. Dnes tedy každý chce především prodávat, ať už nabízí cokoli – čtení jeho článků, sledování jeho videí, předplatné na OnlyFans nebo klidně zájezdy na druhý konec světa. Videa na YouTube jsou dnes bez vhodného prohlížeče a AdBlocku nesledovatelná. Opět: dvacet let jsem je sledoval bez reklam. Nikdy nezačnu dělat opak. To spíš YouTube přestanu používat.
Pokud jde o to, co lidi žene k tomu, že hltají „feed“ sociálních sítí, tak na to nemám jasnou (nebo spíš publikovatelnou) odpověď. Chápal bych to někdy v roce 2015, kdy by tam viděli věci, které jsou pro ně relevantní. Dneska se ale jen nechávají zneužívat k marketingu: každé zobrazení, každý lajk, každý komentář zvyšuje relevanci, ovlivňuje algoritmus a dává víc peněz autorovi (a hlavně platformě). Dnes je to čistý masochismus. Lidé si kdysi zvykli, že je to užitečné, a dosud ten zvyk nezměnili.
Trochu jsem zapomněl na Google. Tam už dneska taky moc užitečného nenajdete. Většina výsledků je zaplacená. Loni v létě jsem akutně potřeboval v Praze elektrikáře a díky Googlu jsem naletěl podvodníkům, kteří si za výměnu jedné součástky na jističi – ani ne hodina práce – účtovali přes 20 tisíc. To se pak lehce platí online reklama!
Doba propojení a doba konzumu
Určitě se mnou bude řada lidí nesouhlasit, ale doba, kdy jsem dospíval, byla zlatým věkem internetu. V diskuzích na Seznamu se mohlo celkem v klidu nadávat, vyjadřovat názory na kontroverzní témata (a nikdo vás za to neblokoval ani nepřidával kontext). Skoro tam nebyly reklamy. Existovala stránka Spolužáci, kde se vedly vášnivé diskuze o všem možném. K seznamování sloužila platforma Lidé.cz, k chatování ICQ a později Skype. Na ICQ jsme proti sobě dokonce mohli hrát hry.
Skype byl pro mnoho z nás synonymem internetové komunikace – psaní, telefonování, videohovory. Než ho koupil Microsoft, fungoval dobře.
Byla to zlatá éra a my jsme si jí dostatečně nevážili. Byli jsme mladí a netušili jsme, že jednou tohle všechno skončí. Spolužáci neexistují od roku 2018, v prosinci 2020 skončili Lidé.cz, loni ICQ (pravda, dávno jsem ho nepoužíval, ale své číslo si stále pamatuju) a letos i Skype – koupil ho Microsoft, což se zpravidla rovná polibku smrti. Všechno to totiž fungovalo z důvodu, že neexistoval monopol. Něco bylo na seznamování, něco na vykecávání, něco jiného na hry, něco na komunikaci se školou.
Proces, který od té doby proběhl, se asi nejvíc blíží rozmachu supermarketů a hypermarketů. Kde jsou ty časy, kdy se kupovaly rohlíky v pekárně, kuře u řezníka a šampon v drogerii? Dnes to máte všechno na jednom místě. Pekárny a řezníci na menších městech zanikají. Jasně, kvalita je někdy v pořádku, někdy i cena, ale i kdyby ne, možnost jít jinam už nemáte.
Se sociálními sítěmi je to stejné. Tak dlouho jsme podporovali individualismus a svobodu, až jsme skončili kontrolovaní a omezovaní snad nejvíc v historii. A ještě sponzorujeme společnosti, které za to všechno můžou. Je to průšvih.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
vlastní zkušenost, paměť a názory autora
