Článek
Představa typické letní dovolené ve Španělsku má v našich očích jasné obrysy: spalující slunce, vyprahlá krajina, přeplněná pláž Costa Brava a sangria s ledem.
Jenže stačí překročit hřebeny Kantáberského pohoří a ocitnete se v úplně jiném světě. V regionu, kterému sami Španělé neřeknou jinak než España Verde, tedy Zelené Španělsko.
Pokud už máte dost tropických třicítek a hledáte místo, kde se v srpnu nadechnete svěžího vzduchu, Asturské knížectví na severu země je dokonalým útočištěm. Tamní divoká příroda boří veškeré stereotypy.
Zapomeňte na fádní resorty. Tady se na smaragdově zelených loukách přímo nad Atlantským oceánem pasou krávy, z chladných vln vystupují dramatické útesy připomínající Island a místo sladkého vína vám místní nalijí ledově vychlazený suchý cider z výšky nad hlavou.
Vítejte v kraji, kde v létě naměříte příjemných 23 stupňů a pláštěnka v batohu je známkou zkušeného cestovatele.
Horské štíty na dohled od pláže
Největším paradoxem Asturie je rychlost, s jakou se krajina mění. Jen třicet kilometrů od pobřeží Atlantiku stojíte tváří v tvář majestátním vápencovým štítům, které si nijak nezadají s Alpami. Národní park Picos de Europa (v překladu Štíty Evropy) vděčí za svůj název námořníkům, pro které byly tyto hory prvním zábleskem domova při návratu z Ameriky.
Srdcem parku jsou ledovcová jezera Lagos de Covadonga – Enol a Ercina. Leží v nadmořské výšce kolem jednoho tisíce metrů a nabízí přesně to, co v horkém létě hledáte: sytě zelené louky, zvonění kravských zvonců a chladivý horský vítr.
Autem se sem ale v létě nedostanete. Kvůli ochraně přírody a úzkým serpentinám je vjezd v sezóně regulován. Vůz musíte nechat na záchytném parkovišti v městečku Cangas de Onís a přestoupit na kyvadlový autobus, který vás za devět eur vyveze až nahoru.
Cestou zpět navíc minete další asturský unikát zvaný Santuario de Covadonga. Tahle růžová neorománská bazilika je doslova vklíněná do hlubokých zelených lesů a hned vedle ní se nachází svatyně v jeskyni s vodopádem.
Růžová bazilika v Covadonze vystupuje z hlubokých asturských lesů. Odtud začalo v 8. století znovudobytí Španělska.
Pro Španěly je to posvátné místo. Právě zde v roce 722 začala reconquista, tedy znovudobytí Pyrenejského poloostrova z rukou Maurů. Pro vás to bude fascinující zastávka na fotografování. Tady se historie potkává s divokou přírodou.
Pláž uprostřed louky a takřka islandská krajina
Když se z horských průsmyků vrátíte zpět k oceánu, čeká vás další překvapení. Pobřeží kolem historického městečka nemůže být odlišnější od nedalekého Středomoří. Písečné pláže tu svírají vysoké vápencové útesy, které pokrývá sytě zelený travnatý koberec. Připomíná to Island nebo Skotsko, jen vzduch je mnohem teplejší.
Skutečným klenotem této oblasti je Playa de Gulpiyuri. Jde o světový unikát: pláž nacházející se uprostřed zelené zemědělské louky, zhruba sto metrů od samotného pobřeží.
Mořská voda se sem dostává skrze komplikovanou síť podzemních tunelů a jeskyní vyhlodaných ve vápencovém masivu. Během přílivu se uprostřed pastvin vytvoří malá smaragdová laguna s jemným pískem a skutečným příbojem, přestože otevřené moře vůbec nevidíte.
Unikátní pláž Playa de Gulpiyuri leží zhruba 100 metrů od pobřeží. Mořská voda sem proudí skrze podzemní jeskyně.
Na rozdíl od jihu a východu Španělska zde nenajdete kilometry slunečníků ani betonové hotelové resorty. Zdejší pláže jsou chráněnými přírodními památkami.
Pokud se sem vydáte, počítejte s tím, že Kantáberské moře je osvěžující a jeho teplota v srpnu málokdy přesáhne 20 stupňů. Odměnou za chladnější koupání vám ale bude absolutní klid, čistý vzduch vonící solí a eukalyptovými lesy a mnohem příjemnější panorámata.
Amfiteátr barev Cudillero
Pokud byste měli na severním pobřeží navštívit jen jediné město, musí to být Cudillero. Toto starobylé rybářské městečko je proslulé svou jedinečnou urbanistikou. Je totiž doslova vklíněné do úzké skalní rozsedliny nad mořem.
Barevné domy místních rybářů se tu vrství jeden přes druhý po strmých svazích a vytvářejí dokonalý přirozený amfiteátr, v jehož středu leží malé náměstí s přístavem.
Poznáte ho nejlíp tak, že odložíte navigaci a začnete stoupat po úzkých schodištích a uličkách klikatících se mezi domy. Místní obyvatelé si své fasády tradičně zdobili barvami, které jim zbyly z natírání rybářských lodí, což městu dodává nezaměnitelný ráz.
Na vrcholu skal vás pak čeká několik vyhlídek, z nichž se otevírá úchvatný pohled na střechy domů pod vámi, hluboké moře a okolní zelené útesy.
Rybářské městečko Cudillero. Barevné domky se tu strmě vrství jeden přes druhý přímo nad mořským přístavem.
Cudillero však není jen skanzen pro turisty. Dole v přístavu pořád funguje čilý rybářský ruch. V restauracích, kterým se zde říká chigres, proto neochutnáte nic, co by nebylo ještě ráno v oceánu. Místní specialitou jsou zejména grilované chobotnice, mořští pavouci nebo čerstvé mušle, což se perfektně hodí jako lehký oběd po dopolední procházce v horách.
Gastronomické rituály: likér nalévaný z výšky nad hlavou
Když ve Španělsku usednete na letní terasu, automaticky se nabízí objednat si džbánek sangrie nebo vychlazené pivo. V Asturii ale platí jiná pravidla. Králem zdejších nápojů je sidra – přírodní, velmi suchý a mírně kyselý jablečný cider.
Nečekejte ale žádný sladký sycený limonádový drink. Asturský cider je naprosto přírodní produkt bez přidaného cukru či bublinek. A právě proto se s ním pojí rituál, který jinde na světě neuvidíte.
Když si v místní sidreríi láhev objednáte, číšník se rozkročí, jednu ruku s lahví natáhne vysoko nad hlavu a druhou ruku se širokou sklenicí spustí až ke kolenům. Sledovat jeho absolutní soustředění, kdy bez pohledu dolů trefuje proudem tekutiny dno sklenice, je zážitek sám o sobě.
Tento proces se nazývá escanciar a má čistě praktický důvod. Protože nápoj dopadne z velké výšky na stěnu sklenice, mechanicky se okysličí a na chvíli získá přirozené bublinky a krémovou pěnu.
Sklenici musíte vypít okamžitě na jeden lok, dokud nápoj šumí. Na dně se tradičně nechává malý zbytek, který se vylévá na zem. V minulosti šlo o hygienický zvyk, jak opláchnout okraj sklenice, kterou v hospodě sdílelo více lidí.
S osvěžujícím jablečným rituálem skvěle ladí vydatná asturská kuchyně. Po celodenním treku určitě vyzkoušejte Fabada Asturiana. Tento hustý a bohatý pokrm z velkých bílých fazolí, uzeného bůčku, klobásky chorizo a jelítka vás spolehlivě nabije energií, i když venku zrovna vládne sychravější atlantské počasí.
Fabada Asturiana je vydatné jídlo, které po horské túře krásně zahřeje.
Praktické tipy na cestu
Cesta do zeleného ráje je dnes snazší než kdy dříve. Nejrychlejší variantou je přímý let z Prahy do Bilbaa, kde si půjčíte auto a za dvě hodiny jízdy po bezplatné dálnici jste v srdci Asturie.
Pokud dáváte přednost kombinaci s návštěvou hlavního města, můžete letět do Madridu a odtud využít moderní rychlovlak řady AVE, který vás skrze tunely pod Kantáberským pohořím doveze do Ovieda za asi tři a půl hodiny.
Při balení nebuďte naivní. Asturie je zelená, protože tu často prší. Nepromokavá bunda nebo lehká pláštěnka a pevné boty jsou v batohu povinností i v srpnu.
Místní klima vás sice neodmění tropickými nocemi, ale nabídne vám luxus, který je v dnešní Evropě stále vzácnější: skoro panenskou přírodu, autentickou kulturu bez turistických kýčů a příjemný chládek, ze kterého se vám domů do středoevropských veder bude vracet jen velmi těžko.
Anketa
Článek byl sepsán s využitím následujících zdrojů:
