Článek
První podezření
Bylo to při stavbě přízemí. Zedníci si všimli, že něco nesedí s rozměry nosné zdi. Myslela jsem, že jde o drobný omyl, jen pár centimetrů, ale jakmile se začaly kontrolovat výkresy, ukázalo se, že chyba je v samotném projektu. Dveřní otvor, který měl vést z kuchyně do obýváku, byl navržen přímo do místa, kde měla stát nosná zeď.
Nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit. Architekt působil profesionálně, měl skvělé reference a všechno s námi několikrát konzultoval. Jenže teď se ukázalo, že některé části projektu prostě nesedí. Zedníci práci zastavili a doporučili nám obrátit se na autora návrhu.
Místo omluvy výčitky
Zavolala jsem mu hned ten den. Čekala jsem, že uzná chybu a nabídne řešení. Místo toho se tvářil, že se nic závažného nestalo. Tvrdil, že jsme si měli výkresy pečlivě zkontrolovat, než jsme je předali stavební firmě. Když jsem namítla, že od toho jsme si přece zaplatili odborníka, jen pokrčil rameny a řekl, že odpovědnost je vždy na investorovi.
Zůstala jsem sedět s telefonem v ruce a chvíli jsem nemohla ani mluvit. Bylo mi jasné, že to nebude chtít řešit. Poslala jsem mu oficiální e-mail, přiložila fotky a popis chyby, ale odpověď přišla až po týdnu. Stálo v ní, že naše interpretace projektu byla chybná a že on za to nenese odpovědnost.
Když se chyby začaly nabalovat
Nakonec jsme museli přizvat jiného odborníka, který projekt zrevidoval. Potvrdil, že v původních plánech je více nesrovnalostí. Některé stěny měly jiné délky, než bylo uvedeno, a okna byla posunutá o desítky centimetrů. Tyto chyby znamenaly, že část hotové práce se musela zbourat a udělat znovu.
Finančně to byla rána. Přišli jsme o spoustu peněz i času. Materiál, který jsme už zaplatili, se musel vyhodit, a firma nám účtovala další dny práce. Architekt se k celé věci dál nehlásil. Když jsem ho zkusila znovu kontaktovat, řekl mi, že podle smlouvy nejsme oprávněni požadovat odškodnění, protože jsme plány schválili.
Pocit bezmoci
Seděla jsem večer u stolu, obklopená hromadou papírů a faktur, a měla chuť se rozbrečet. Na všechno jsme šetřili roky, abychom si mohli postavit dům podle svých představ. Místo toho jsme teď řešili právníka, reklamace a zpoždění stavby.
Přemýšlela jsem, jestli mě víc štve samotná chyba, nebo ten arogantní přístup. Kdyby se aspoň omluvil nebo přiznal, že udělal chybu, možná bych to dokázala vzít jinak. Ale jeho věta „mohli jste si to zkontrolovat sami“ se mi vryla do paměti.
Jak to dopadlo
Nakonec jsme dům dokončili, ale stálo nás to o třetinu víc, než jsme plánovali. Architekta jsme už nikdy neviděli. Právník nám vysvětlil, že vymáhání odškodnění by bylo nákladné a výsledek nejistý.
Když teď projdu kolem té zdi, která musela být znovu postavena, připomene mi to, jak snadno se může důvěra zlomit. A že někdy nejde o samotnou chybu, ale o to, jak se k ní člověk postaví.
