Článek
Představte si situaci: Bydlíte v menší vesničce, kde se kolektiv rozhodl vyrobit si menší dřevěný Betlém na zkrášlení adventu. Jeden dodal prkna, druhý půjčil kolébku a děti ve školce v rámci tvoření vyráběly zvířátka ze slámy. Celá ves se těší na odhalení společného díla během menší oslavy, kde se bude prodávat cukroví, teplý čaj nebo svařák.
Jednoho dne má cestu kolem jistý pán, říkejme mu Anton. Anton je zarputilý ateista, jistý si vlastní pravdou a hnán morální povinností šíření vlastní osvěty. Při pohledu na betlém má Anton pochopitelně problém. Jsou to přece modly nehodné moderního člověka, a tudíž se chopí iniciativy a celou scénku začne bořit. Tohle se samozřejmě nelíbí místním, a proto je Anton urychleně vykázán do patřičných míst. Anton se však po pár dnech vrací, posílen dalšími zarputilými ateisty nesoucími automatické zbraně. Nikomu sice není ublíženo, ale výhrůžka je dostatečná k tomu, aby Anton dovršil své dílo a betlém zcela spálil na troud, nerušeně a bez zásahu místních. Místní si však uvědomí, že měl Anton pravdu, a stanou se taky ateisty. Anton v podobném duchu pokračuje od vsi ke vsi, kde ničí výzdobu, kapličky a rozbíjí sochy. Za své úsilí jeho jméno vstoupí do obecného povědomí a po letech je jeho památka uctívána veřejným svátkem.
Zní to docela absurdně, že jo. Jaká slova byste na popis Antona použili?
Nyní zkuste nahradit v příběhu ateistu Antona jistým Martinem z Tours, neboli svatým Martinem. Je s podivem, že na církevních zdrojích se obvykle dočtete legendy o půlení pláště, jmenování biskupem proti své vůli, ale pasáže, kde Martin ničí, boří a pálí posvátná místa, chrámy a artefakty místních… na ty se nějak zapomíná.
Porovnejte smyšlený příběh o Antonovi s touhle pasáží z Vitae Martini, jeho životopisu sepsaného jeho současníkem a osobním známým Sulpiciusem Severusem:
V obci jménem Leprosum se chystal Martin rovněž vyvrátit tamější chrám, zbohatlý náboženskou pověrou. Na odpor se mu však postavilo takové množství pohanů, že byl zahnán a nevyvázl bez úhony. Uchýlil se tedy na nedaleké místo. Oblékl se do kajícího roucha, posypal si hlavu popelem, postil se a modlil. A tehdy prosil Pána, aby byl chrám vyvrácen božskou silou, protože jej nezmohla lidská ruka. Vtom se objevili dva andělé jako celé vojsko nebeské, byli vyzbrojení štítem a kopím a pravili Marunovi: „Pán nás posílá, abychom obrátili na útěk to množství nevzdělaných venkovanů a byli Martinovi ochranou, aby mu nikdo nebránil, dokud nevyvrátí chrám. Vrať se tedy a dokonej započaté dílo!“! Martin se tedy vrátil a celý zástup tiše přihlížel, dokud nevyvrátil ze základů bohaprázdnou svatyni a všechny oltáře a modly nespálil na troud. Když to vesničané uviděli, pochopili, že byli omráčeni a vyděšeni z božského rozkazu, aby nebránili biskupovi v jeho díle. Skoro všichni uvěřili v Pána Ježíše a veřejně vyznávali, že budou uctívat Martinova Boha a zavrhnou modly, které jim nebyly s to pomoci.
Příběhy (protože je jich tam víc, viz str. 131–136) jsou prezentované jako hrdinské a triumfální. Morální vítězství správné víry nad pohany. Přitom samotný Severusův životopis, který měl Martina vykreslit jako světce, obsahuje podle dnešních měřítek popisy problematického jednání. Dnes bychom ho označili jako násilné ničení cizího náboženského majetku a vynucování náboženské změny. Vede mě to k nepříjemné otázce: jestliže tohle jsou události, kterými se životopisec rozhodl chlubit, co všechno ze životopisu vynechal? To se však už nejspíš nikdy nedozvíme…
Dnes nám zbyla už jenom vzpomínka na římského vojáka narozeného v Maďarsku, který se proslavil konverzí Galů v dnešní Francii. Stejně nechápu, proč se pečená husa nekonzumuje spíš šestého července?
Externí zdroj:
SULPICIUS SEVERUS Vita Martini 12 - 15, dostupné online https://librinostri.catholica.cz/download/ZivotSvMartina-SulpiciusSeverinus-2003.pdf Str.131-136
