Článek
Martin Vaculík je bez debat výjimečný vypravěč. Člověk, který je schopný technické detaily u našich největších neživých mazlíčků přetavit do zábavné a snadno stravitelné formy.
Člověk, který si díky svým znalostem a formě komunikace získal oprávněně srdce spousty automobilových nadšenců, kterým nostalgicky i nově představuje úspěchy i strasti automobilismu.
Nově je toto i obránce liberalismu, kde skoro až s babišovským povzdechnutím sestupuje z postu profesionála a ponořuje se mezi bleps a dezoláty, aby rozdával pravdu, radost a selský rozum. Já bych dodal ještě jednu věc, je to nejnovější svědek pádu liberalismu, který odměňuje bojovnost a trestá pochybnost.
Tohle je první z mých článků o tom, jak si liberálové v Čechách uvědomují, že liberalismus končí a jak to jejich heroické reakce jen potvrzují. K tomuto prvnímu článku mě dokopal text na https://www.info.cz/zpravodajstvi-a-komentare/martin-vaculik-komentar-politika a zároveň postava Martina Vaculíka jako takového. Doporučuju si přečíst jeho jakýsi manifest, který je jak v článku, tak na jeho sociálních médiích. Ten se v hrdinské pozici kluka z vesnice podivně staví nad lidi, kterým nadává, a z pozice vděčnosti vůči nejlepšímu nejsvobodnějšímu systému, který nikdy nikomu neublížil, prohlašuje odpůrce za neúspěšné ufňukance, kteří jen slouží Rusku, ať už chtěně nebo nechtěně. Tento avatar liberalismu, sestoupivší z výšin profesionality, nevěděl nic lepšího než přirovnávat argumenty lidí, se kterými nesouhlasí, k exkrementům na klice.
Manifest liberálního pohrdání
Je zajímavé, kolikrát se lidé, kteří se objeví v nové konverzaci nebo prostředí, zajišťují tím, že ostatní jsou jednodušší. Sice „velmi kriticky vnímá jednodušší lid“, ale skoro to vypadá, že se snaží zakrýt svoji jednoduchost nebo nejistotu v novém prostředí. Využívajíce svoji domnělou univerzální expertizu, kterou si koneckonců v Čechách tak hýčkáme. Nám vysvětluje, že „Celá vznikající vláda je bohužel velmi zjevná pomsta neúspěšných“. Už je to pár dekád a možná dokonce už i století, kdy v našich zemích vyloženě platí mýtus morálního profesionála, experta, který transcendoval vrchol svého oboru a dostal se tak k univerzální pravdě, která je aplikovatelná kdekoliv a kdykoliv. Bohužel pro lidi, kteří si tohle myslí, tak Vaculík tohle šmahem ničí, když se snižuje k těm nejnižším nadávkám a prohlašuje, že „To strašné na tom je, že tyhle nicky jsou opravdu sluhové východního sedláka, který se sem zoufale potřebuje vedrat. Chtěli jste se pomstít matikáři, budete tady mít Rusko.“ a lidem v komentářích „vysvětluje“, proč si oni myslí, co si myslí a samozřejmě proč se vždycky mýlí, když s ním nesouhlasí.
A o tohle mi ve výsledku jde, je mi jedno, že Vaculík se stal jen jedním z dalších agresivních křiklounů, ale jde mi o to, že nic nového neříká. Z člověka, který určitě má co říct k autům, ze kterých, a to je pravda, se v dnešním světě stalo horké politikum. Je to jen další mrmlající liberál, který nadává na všechny a uráží kohokoliv, kdo jen naznačí, že se mu nelíbí.
Ale pokud je liberalismus tak skvělý a osvícený, tak proč neprodukuje skvělé osvícené lidi. Místo vysvětlování, jak v jejich osobních životech liberalismus funguje, na základě čeho se řídí. A jak instituce vstupují do našich životů pozitivním stylem, tak prostě jen nadává a jede odpovědi, které potěší jeho agresivní následovníky liberalismu a jeho banální část osobnosti. S dovětkem, stejně budete žít jako já, protože elektrické auto. Což je taková expertní tečka za jeho výroky.
Je pro mě fascinující, že svojí banalitou a tady to nemyslím jako urážku, ale v nejčistším slova smyslu jako extrémní všedností si zjevně myslí, že bojuje za nebo dokonce rozšiřuje liberální myšlení. A přitom to je jen ta nejčistší algoritmická reakce, jakou můžete vidět, kdy mu zjevně jeho sociální média jen ukazují extrémy druhé strany. A v rámci toho, že už i média jako taková podporují extrémy, tak se to rozšíří jako lavina a sebenaplňujícím proroctvím na jeho profil dorazí úderka, kterou tím vlastně přivolal. Chtělo by se mi jen připomenout. Vážený pane, sociální média nám doslova ukazují, co chceme vidět, tak jste možná nechtěl vidět, jak lidé obdivují liberalismus, ale chtěl jste vidět lidi, kteří ho nenávidí. Mimochodem je zvláštní a to tedy jen bokem, že oběti algoritmu jsou vždycky jen ti druzí. Ale nebudu to vyčítat vyloženě jemu tohle chce skutečnou reflexi, které většina z nás není schopna.
Navíc kdyby se uvolnil z obětí sociálních sítí, mohl by vidět, co ukazují skutečné volby. Že lidé většinově podporují minimálně nějakou pomoc Ukrajině a demokratickému zřízení. Do sněmovny se nedostaly strany, které vyloženě útočily na systém, ale prakticky všechny jely ekonomický program. Samozřejmě ne čistě a řekněme vždy s neustálým zdůrazňováním svých bolístek a svých narativů, ale ve výsledku ekonomiku řešit musely především, jinak by je nikdo nevolil. Skoro mi připadá, že tyto volby byly nejvíce ovlivněny nářky liberálů o apokalyptickém souboji proti zlu jménem Babiš. Dobro tady už i podle liberálů nikdo nereprezentuje a tak zbývá jen si stěžovat.
V tomhle kontextu se mi chce použít jeho vlastní věta.
„Každý člověk chce být slyšen. A když nic zajímavého neříká, logicky trpí mindrákem, že ho lidé neposlouchají.“
Doslova prorocké. Kdyby si to tak po sobě i přečetl. Protože pak by mohl být skutečným hlasem spojení, respektu a úcty.
Banalita vydávaná za velké myšlení
Martin Vaculík si samozřejmě může psát a říkat, co chce, tohle není volání po cenzuře, všichni v sobě máme něco nevyřčeného a tahle doba nás všechny vyzývá, pokud ne rovnou nemanipuluje k tomu se hlasitě ozvat. Samozřejmě ho musíme brát jen jako příklad. Těchto lidí je v naší společnosti víc než dost. To, co se snažím ale říct, je to, že tím, že se pro to rozhodl, se z něj nestalo světlo ve tmě, ale stal se z něj další člověk na jedné hromadě konfliktu, který ani nečekal a začal hned urážet tu hromadu druhou, aniž by vlastně řekl něco nového.
Zdá se mi proto, že je tohle právě obraz minimálně českého, ale i světového stavu liberalismu. Už tady nemáme lidi, kteří by ten systém reprezentovali v dobrém světle. Ale prostě jen bandu uražených lidí, kteří sice vidí, že jsme si žili dobře, ale už to nedokážou jakkoliv obhájit a jediné, co dokážou opakovat, je, že liberalismus = dobře a pokud se jenom zeptáš proč nebo jen naznačíš, že zas úplně nefungoval, minimálně nebyl schopen vyprodukovat další generaci lidí, která by ho hájila, tak jsi ruský sabotér. Kdy cizí mocnosti působí už jenom jako poslední držitel koherence pro liberály, protože kdyby neměli vnějšího nepřítele, tak už je nic nespojuje.
Ne, liberalismus není peklo. Ale není ani oltář, k němuž se chodí bez otázek. Jestli má mít v téhle zemi obhájce, bude muset nabídnout víc než sebechválu a kázání proti „jednodušším“ lidem. Chtělo by to třeba pár drobných, ale nepříjemných uznání. Že existují regiony a profese, kde se „nejlepší možná doba“ jeví jako nevyžádaná připomínka z jiného světa. Že instituce, jimiž se tak rádi oháníme, někdy skřípou přesně tam, kde by se měly promazávat. Že slovo respekt není totalitní nařízení ani nadávka, ale podmínka přesvědčování.
Nedělám si iluze. Tohle všechno se říká hůř než Vaculíkovské „mlčet je srabárna“. Rádoby intelektuální výkřik je u nás vždy přijatelnější než argument, obzvlášť v době, kdy se sociální média tváří jako trh a ve skutečnosti je to jen dopaminový oblouk. Ale pokud už chceme někoho povýšit na symbol, bylo by hezké, kdyby ten symbol znamenal i víc než pohodlnou jistotu vlastního tábora.
A tak jednoduché doporučení na konec. Berme si od Vaculíka to, v čem je skutečně skvělý příběhy o strojích a o lidech, kteří je milují. Tam září a ať září dál. Jakmile ale přejde k teologii občanství, zařaďme ho mezi běžné smrtelníky, kde nás je, jak známo, většina. Ne proto, že by měl mlčet, ale protože mluví jako ostatní. A jestli se máme někam posunout, pak tím, že si připustíme jednu kacířskou pravdu. Ne každý prorok, kterého nám přinese feed, je hoden svatostánku. Někteří se jen svezli dolů po zábradlí. A dav se opět zvětšil.
Pokud Vás zajímá má práce můžete mne sledovat zde
https://linktr.ee/TomasBinder
