Článek
Příchod do restaurace
Byl to obyčejný páteční večer a já se těšila na večeři sama se sebou. Restaurace působila útulně, světla byla tlumená a ze stropu visely malé lampičky. Posadila jsem se k oknu a listovala jídelním lístkem. Když jsem zahlédla nápis „speciální menu dne“, hned mě to zaujalo. Ráda objevuji nové chutě a právě tohle vypadalo jako zajímavá volba.
Varování číšníka
Objednala jsem si pití a když přišel číšník, zeptala jsem se na speciální nabídku. Podíval se na mě trochu vážně a po krátké odmlce řekl, že by mi doporučil raději vybrat něco z klasické nabídky. Překvapilo mě to, protože od personálu člověk obvykle slyší samou chválu. Zeptala jsem se ho proč, ale jen se usmál a odpověděl: „Je to vaše rozhodnutí.“ Měla jsem ho poslechnout, jenže zvědavost byla silnější.
První sousto
Jídlo přinesli rychle. Na první pohled vypadalo docela lákavě, i když barvy omáčky nebyly úplně čerstvé. Říkala jsem si, že třeba mají jen netradiční recept. První sousto mi ale okamžitě připadalo podivné. Chuť byla těžká a jakoby přezrálá. Chtěla jsem tomu dát šanci, tak jsem pokračovala. Přesvědčovala jsem samu sebe, že to je prostě neznámá kombinace koření.
Nepříjemné následky
Po pár soustech jsem začala cítit tlak v žaludku. Nejprve jsem to brala jako náhodu, jenže nepříjemný pocit se rychle stupňoval. Dopila jsem vodu a snažila se zůstat v klidu. Číšník se na mě občas díval, jako by čekal, co bude dál. Po hodině jsem už věděla, že to není obyčejné škrábání v břiše. Musela jsem restauraci opustit a sotva jsem došla domů, zbytek večera jsem strávila v koupelně. Bylo mi skutečně špatně a litovala jsem každého sousta, které jsem snědla.
Hořké ponaučení
Druhý den ráno jsem byla stále vyčerpaná, ale žaludek se postupně uklidnil. Zpětně jsem si vybavovala pohled číšníka, když mě varoval, a uvědomila jsem si, že mi tím chtěl nenápadně pomoct. Možná věděl, že suroviny nejsou čerstvé, nebo že jídlo zákazníci často vracejí. Kdybych dala na jeho radu, mohla jsem mít klidný večer.
Jak jsem odcházela
Do té restaurace jsem už nikdy nešla. Ne proto, že bych měla vztek, ale protože jsem si ten večer spojila s pocitem slabosti a nepříjemného zklamání. Od té doby mám zvláštní respekt k nenápadným varováním lidí, kteří vědí, co se děje v zákulisí. Stačilo jednou neposlechnout a moje zvědavost se změnila v dlouhou noc, na kterou bych nejraději zapomněla.
