Článek
Řeči o úspěchu a hojnosti
Jsem máma dospělé dcery a už dávno se nepletu do jejího života. Přesto mi pravidelně vyprávěla o svém novém vztahu. Neustále se vracela k tomu, jak je její partner úspěšný, jak má firmu, zakázky a peníze, o kterých se jiným ani nesní. Nikdy jsem se neptala na konkrétní částky, ale ona sama opakovala, že jde o statisíce měsíčně. Brala jsem to s rezervou, ale zároveň jsem cítila radost, že se snad konečně nemusí stresovat kvůli každé koruně.
Vánoční očekávání
Na Vánoce jsem se těšila obyčejně. Nečekala jsem žádné dary za tisíce, nejsem ten typ. Spíš jsem byla zvědavá, jak budou působit jako pár. Přijeli k nám večer, přinesli pár drobností a chovali se mile. Všechno probíhalo klidně, povídali jsme si, smáli se. Když došlo na dárky, vytáhla jsem pro ně oba připravené balíčky. Nic přehnaného, ale vybrané s myšlenkou, aby je potěšily.
Obálka na stole
Pak přišla řada na jejich dárek pro mě. Dcera mi s úsměvem podala obálku. V první chvíli jsem si říkala, že je to zbytečné, že nic nechci. Otevřela jsem ji až později, spíš mimochodem. Uvnitř byla stokoruna. Chvíli jsem na ni koukala a přemýšlela, jestli tam není ještě něco dalšího. Nebylo. Najednou se mi v hlavě promítly všechny ty řeči o úspěchu, penězích a pohodě.
Rozpaky a ticho
Nevěděla jsem, jak reagovat. Nešlo o tu částku. Šlo o ten kontrast. Kdyby nikdy nemluvila o tom, kolik má její partner peněz, ani by mě to nenapadlo řešit. Takhle jsem si připadala hloupě. Jako bych byla divákem cizího divadla, kde se hraje na něco, co ve skutečnosti neexistuje. Neřekla jsem nic, usmála jsem se a poděkovala. Večeře pokračovala, ale ve mně něco zůstalo.
Myšlenky po jejich odjezdu
Když odjeli, uklízela jsem stůl a ta obálka ležela pořád na stejném místě. Došlo mi, že mě vlastně nemrzí ten dárek, ale pocit, že mi dcera vypráví příběh, kterému sama možná chce věřit. Možná nejde o peníze, možná jen potřebuje působit úspěšněji, než se cítí. Stokorunu jsem si nechala v peněžence. Ne jako urážku, ale jako tichou připomínku toho, že slova a realita spolu někdy nemají vůbec nic společného.
