Článek
Podezřelý pohled
Byl to vysoký muž, tmavší pleti, s batohem na zádech. Seděl naproti mně a jeho oči neustále směřovaly k mé kabelce položené na klíně. Snažila jsem se dělat, že si toho nevšímám, ale po pár minutách jsem začala být napjatá.
Každou chvíli jsem kontrolovala, jestli je zapnutá. V hlavě mi jely všechny možné scénáře. Co když čeká, až vystoupím? Co když mě chce okrást?
Vystoupit dřív by bylo trapné, ale zároveň jsem cítila, jak mi buší srdce.
Nervozita roste
Tramvaj se blížila k centru a přistupovalo víc lidí. Muž pořád seděl naproti, ani se nepohnul. Když jsem sáhla po mobilu, abych si zkrátila cestu, všimla jsem si, že sleduje i to. Měla jsem chuť mu něco říct, ale zároveň jsem se bála, že by to jen vyhrotilo situaci.
V duchu jsem si říkala, že tohle je přesně ten moment, kdy se má člověk řídit instinktem. Jenže jsem nechtěla působit přehnaně podezřívavě.
Blíží se okamžik pravdy
Když tramvaj zastavila na Můstku, rozhodla jsem se vystoupit. Muž se zvedl ve stejný moment. Srdce se mi sevřelo. Držela jsem kabelku oběma rukama a snažila se prodrat davem. On šel za mnou, pomalým krokem, pořád se díval stejným směrem.
Ve vestibulu jsem zrychlila. V hlavě mi znělo jen jediné: nenech se okrást. Chtěla jsem se otočit a ujistit, že mě nesleduje, ale strach mi to nedovolil.
Trapné odhalení
Zahnula jsem k automatům na lístky a udělala pár kroků bokem. V ten moment mě muž dohnal a něco na mě rychle promluvil. Nerozuměla jsem mu, jen ukazoval směrem k mé kabelce. Udělala jsem krok zpět, připravená bránit se.
Pak z kapsy vytáhl klíčenku. Na ní visel přívěsek ve tvaru malého plyšového psa. V tu chvíli mi to došlo. Můj přívěsek, který musel upadnout z kabelky, když jsem ji ráno zapínala.
Ukazoval mi ho celou dobu a čekal, až si všimnu.
Stud a úleva
Nevěděla jsem, co říct. Jen jsem se zasmála a začala se mu omlouvat, i když nevím, jestli rozuměl. Usmál se, kývl a bez jediného slova odešel. Zůstala jsem stát s klíčenkou v ruce a pálil mě stud.
Celou cestu domů jsem si opakovala, jak rychle jsem dokázala udělat z člověka zloděje jen podle vzhledu.
Kabelku si dnes hlídám pořád stejně, ale vždycky si u toho vzpomenu na ten jeho klidný pohled a svůj zbytečný strach.
