Článek
Okamžik, který mi změnil život
Seděla jsem v kuchyni, pila kávu a poslouchala jak mi dcera vypráví o nové práci. Byla šťastná ale zároveň plná obav. Říkala že bude hodně pryč a že by nerada dávala děti cizímu člověku. Očekávala jsem obyčejnou prosbu o pomoc. Vždyť babička přece hlídá ráda. Jenže pak z ní vypadlo že mi chce za mou pravidelnou péči zaplatit. A ne pár stovek za víkend, ale dvacet pět tisíc měsíčně.
Bylo to jako kdyby mi někdo položil do náruče dárek o jakém jsem si nikdy netroufla snít. Podívala jsem se na ni a okamžitě řekla ano. Bez rozmýšlení. Bez zbytečných řečí o tom že od rodiny přece peníze brát nechci. Nebudu si hrát na hrdinku. Jsem ráda že si mě váží.
Práce která má smysl každý den
Začala jsem hlídat třikrát týdně. Vstávám dřív, ale dělám to s radostí. Mám plán dne. Mám úkoly. Mám společnost dvou malých lidí kteří mě milují bez podmínek.
Chodíme ven krmit kachny, čteme pohádky, skládáme puzzle a když už je energie na nule, pustíme si pohádku a já jim upeču něco dobrého. Když usnou, sednu si do křesla a cítím v sobě zvláštní klid. Není to žádná oběť. Je to ta nejhezčí náplň dne.
A když dcera přijde domů a zeptá se jaký byl den, vidím v jejích očích úlevu. Vím že dětem nic nechybí a že dcera může pracovat bez strachu. Já jsem ta jistota na kterou se může spolehnout.
Peníze které otevřely nový svět
Za celá léta v obchodě jsem si tolik nikdy nevydělala. Když teď otevřu peněženku a nemusím počítat každou korunu, působí to skoro neuvěřitelně. Koupila jsem si konečně nové boty a kabát co mi sluší. Pozvala jsem kamarádku do restaurace a zaplatila za nás obě bez dlouhého hledání mincí.
Není to rozmařilost. Je to pocit důstojnosti. Po letech kdy jsem žila skromně a spíš přežívala, mám možnost si dopřát malé radosti. A hlavně se necítím nikomu na obtíž.
Pocit který se nedá ničím nahradit
Dcera mi jednou večer řekla že to dělá proto aby mi vrátila část toho co jsem pro ni udělala já. To byla slova která mi vehnala slzy do očí. Uvědomila jsem si že jsem celý život pracovala a starala se o všechny kolem. Teď si můžu dovolit myslet i na sebe, a přitom být užitečná.
Nemám v sobě ani stopu pochybností že moje rychlé ano bylo to nejlepší co jsem mohla říct. Každý den mám důvod se těšit. A když držím vnoučata za ruce a ony se smějí, připadám si jako někdo kdo konečně našel svoje místo.
