Článek
Dluhy, které už nešly skrývat
O tom, že je tchán v problémech, jsme dlouho nevěděli. Tvrdil, že je všechno v pořádku, jen občas utrousil, že je dnes všechno drahé. Až když přišla obálka s razítkem exekutora, bylo jasné, že nejde o drobnost. Dluhy za nájem, energie, pokuty. Něco bylo starší, něco novější. Každopádně v součtu částka, kterou z jeho důchodu neměl šanci splatit.
Bydlel v pronájmu a už několik měsíců nezvládal platit nájem. Majitel byl trpělivý, ale ne donekonečna. Hrozilo, že dostane výpověď a skončí bez bydlení. Když jsme se ho snažili přimět, aby situaci řešil, zavíral se sebe. Styděl se a zároveň byl přesvědčený, že se to nějak samo vyřeší.
Snaha zabránit nejhoršímu
Nechtěli jsme čekat, až skončí na ubytovně nebo na ulici. Zapojili jsme se víc, než bylo příjemné. Řešili jsme splátkové kalendáře, jednali s exekutorem, dali dohromady peníze, abychom zastavili to nejhorší. Nebylo to jednoduché a nebylo to ani samozřejmé. Dělali jsme to proto, že jsme měli pocit, že jiná možnost není.
Zároveň bylo jasné, že i kdyby se dluhy podařilo rozložit, problém s nájmem zůstává. Důchod na běžný pronájem nestačil. Levnější byt sehnat nešlo a sociální bydlení bylo na dlouhé měsíce. Domov pro seniory se v tu chvíli jevil jako jediné reálné řešení. Ne proto, že by nezvládal život, ale proto, že nezvládal finance a neměl kde bydlet.
Nabídka, která měla pomoci
Našli jsme zařízení, které bylo finančně dostupné a mělo volné místo. Počítali jsme s tím, že se mu uleví. Že nebude řešit nájem, dluhy, výhrůžky vystěhováním. Když jsme mu to řekli, reagoval chladně. Tvrdil, že ho chceme někam odložit. Vysvětlovali jsme, že jde o peníze, o jistotu, o klid. Nechtěl to slyšet.
Čím víc jsme se snažili vysvětlovat, tím víc se utvrzoval v tom, že ho chceme mít z krku. Přijal naši pomoc s dluhy, ale nabídku domova vnímal jako útok. Přesto jsme dotáhli přijetí do konce, protože hrozba ztráty bydlení byla akutní.
Zlom, který už nešel vzít zpět
Ve chvíli, kdy pochopil, že byt stejně neudrží, se proti nám definitivně postavil. Obvinil nás, že jsme mu vzali domov. Že jsme ho donutili jít do domova pro seniory. V jeho očích jsme nebyli ti, kdo zabránili exekuci, ale ti, kdo rozhodli za něj.
Přestal komunikovat. Nezvedal telefon, neodpovídal na zprávy. Přes známé nám vzkázal, že s námi nechce mít nic společného. Domov nakonec nastoupil, protože jinou možnost neměl, ale udělal za tím tlustou čáru. My zůstali venku.
