Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Titulek pro herecké vydání Hudebních toulek jsem si vypůjčil z textu, jenž před deseti lety zněl z divadelních prken. Finančním potížím Semaforu tehdy čelil Jiří Suchý uvedením komorního představení Mizina číhá. Kromě něj a Jitky Molavcové ve hře účinkovali ještě Lukáš Kunst a dívčí trio Magdalena Jedličková, Eliška Hurábová a Veronika Tichá.
Do scénáře Suchý zařadil i písničku Řemesla jsou různá, kterou napsal už na konci osmdesátých let a která se v roce 1990 objevila ve filmu Jonáš, Melicharová a pavilon. Hudbu k ní složil Ferdinand Havlík. Suchý a Molavcová před kamerou propůjčili své hlasy postavičkám loutkového divadla. V představení Mizina číhá nic takového nebylo, Lukáš Kunst a trojice dívek zpívali sami za sebe. Živá nahrávka z divadla vyšla (včetně drobného kiksu) na CD kompletu Semafor 1989 – 2015. Píseň se hrdě hlásí k herecké profesi: „My jsme herci, proto budem hrát!“
Album Šel jsem světem, které vyšlo v Supraphonu v roce 1988, složili Jiří Zmožek a Pavel Kopta. Tucet písní svěřili známým hercům, například Rudolfu Hrušínskému, Josefu Somrovi, Radoslavu Brzobohatému nebo Janě Hlaváčové. Tematicky se Kopta nedržel jedné linie, texty písniček jsou pestré. Ten první, který natočil Josef Kemr, se týká herectví. Přináší tuto úvahu: každou profesi něco symbolizuje. Co by měl mít v erbu herec? Snad čistý štít…
Povídání na zadní stranu obalu desky napsal Luděk Munzar. V závěru svým kolegům vzkázal: „V anketě o Zlatého slavíka prohrajete, to vím, ale do duší, které budou chtít naslouchat, se vloudíte k nezapomnění – to vám říkám naprosto upřímně.“
Jiří Štědroň vystudoval herectví na JAMU. V profesním životě se pak více věnoval zpěvu. Na divadelních prknech mohl spojit obojí. Nyní účinkuje například v Semaforu nebo ve Studiu Ypsilon. Kromě hraní a zpívání je rovněž autorem. Má za sebou několik povídkových knih a píše si i písničky. Pod albem Jsem jen herec, které vyšlo v roce 2013, je podepsán coby výhradní autor. V titulní skladbě, kterou si nyní poslechneme, se zamýšlí nad svou původní profesí.
Podivného Hamleta Jan Burian obsáhle komentuje v knize Pavla Klusáka Drtivé jistoty JB (Galén, 2018). Odcitujme aspoň kousek: „Podivný Hamlet je alegorický příběh herce, který stojí na jevišti v roli Hamleta a zapomene text. Znejistí, ale posléze zjistí, že si může říkat, co chce, protože stejně nikdo neví, jak to ve skutečnosti má být, nikdo ten scénář nezná. Nakonec začne hulákat, mluvit sprostě a trhat ze sebe oděv, protože jej přesvědčen, že si může dovolit úplně cokoli. Napsal jsem to v roce 1978, mělo by mi dělat radost, že je to stále aktuální, ale moc mě to netěší. Několikrát jsem si to dával do souvislosti například s tím, co dělá Miloš Zeman, poprvé někdy v devadesátých letech, protože na něj to přesně sedělo, včetně těch sprostých slov a zahleděnosti do sebe.“
Sama se připomínají Hamletova slova o tom, že herectví (cituji z překladu Zdeňka Urbánka): „…od původu mělo a má podnes jako cíl nastavit zrcadlo dějům světa, důstojnosti předvést, v čem spočívá, ukázat směšný obraz drzé nafoukanosti a celé době, se vším, co jí hýbe, odhalit její podobu a mravy.“ Vidíme, že píseň to svede rovněž.
Podivný Hamlet se zalíbil i Vladimíru Mišíkovi. Melodie, kterou si k písničce složil, se zase zalíbila Janu Burianovi, a tak (znovu se vracíme ke knize Drtivé jistoty JB): „…jsem tu svou zapomněl a dnes zpívám tu jeho.“ Existuje vícero verzí, tuhle Burian natočil pro Zpívající knihu, což je soubor jeho textů z let 1970 – 2020, ve kterém je každá píseň opatřena QR kódem coby odkazem pro spuštění nahrávky.
Podobně jako Jiří Štědroň, i Hana Hegerová se zpočátku věnovala spíše herectví (dodnes to připomínají třeba filmy Frona nebo Naděje) a potom se od něj víc a víc odkláněla k hudbě. Ke strmému startu pěvecké kariéry jí jistě výrazně pomohlo účinkování v divadle Semafor v šedesátých letech. Přesto: byla to herečka. A tak bylo docela příhodné, že nazpívala píseň Pohrdání s podtitulem Zpověď herečky. Text Pavla Vrby však nevypráví o divadelních prknech. Na tuhle hru není herecká průprava nutná…
Hudbu k písni složil Petr Hapka. Nahrávka pochází z roku 1969. Vyšla tehdy na singlu společně se skladbou téže autorské dvojice: Tak být madonou.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
