Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Hana Hegerová ukončila svoji pěveckou kariéru v srpnu 2011. Rok předtím vydala své poslední album: Kolo mlýnské v srdci mém. Shromáždila na něm třináct převzatých skladeb, ke kterým různí textaři (například tradiční Pavel Kopta nebo Jiřina Fikejzová, ale také třeba Jiří Dědeček) opatřili česká (a v jednom případě též slovenská) slova. Některé texty vznikly už před lety, jiné speciálně pro toto CD.
V případě písničky Vzpomínka na Paříž je autorkou české verze překladatelka Jovanka Šotolová. Stejně jako v (o padesát let starší) originální verzi Guye Bearta z repertoáru Juliette Gréco je tu pařížská čtvrť Saint-Germain-des-Prés důvodem k postesknutí, že čas není možné vrátit.
Rozhlasový hlasatel a reportér Jaroslav Čmehil rád zpíval a na konci padesátých let taky některé písničky natočil. Velmi populární byl tenkrát Pařížský uličník, známý spíše pod názvem Pařížský kluk. Tato skladba se k nám dostala z Francie. Jsou pod ní podepsaní skladatel Adrien Marès a písničkářka Mick Micheyl. O český text se postaral překladatel Vladimír Merhaut.
Další skladba, kterou převedl do češtiny Vladimír Merhaut, se jmenuje Les grands boulevards. Složili ji Norbert Glanzberg a Jacques Plante a s velkým úspěchem ji zpíval Yves Montand. Není divu – je to chytlavá písnička. Vy si ji můžete poslechnout v podání Rudolfa Pellara.
Montandova nahrávka měla úspěch ve světě, Pellarova doma. To zřejmě přimělo Supraphon použít název skladby pro výběr Pellarových písní, který vyšel coby digitální album v roce 2009. Pařížské bulváry ovšem zpěvák natočil už v roce 1958.
Z autorské spolupráce Jaroslava Filipa a Milana Lasici (s pěveckým přispěním Júlia Satinského) vzešlo několik desek plných velmi vtipných písniček. Jejich první album (z roku 1981) se jmenuje Bolo nás jedenásť. Na něm najdeme mimo jiné jednu píseň věnovanou Paříži: Spomínam na Paríž.
Komu by se zdála spíš nostalgická než vtipná (čemuž napovídá i její hudební pojetí), nechť si počká na pointu skrytou v poslední sloce.
Jednu z nejcharakterističtějších pařížských melodií Sous le ciel de Paris složil Hubert Giraud do stejnojmenného filmu v roce 1951. Tam ji zpíval (s textem Jeana Dréjaca) Jean Bretonnière. Brzy po ní ovšem sáhli další zpěváci včetně Juliette Gréco nebo Édith Piaf. Sláva té skladby trvá do dnešních dnů a zřejmě bude s hlavním městem Francie spojena i v dalších desetiletích.
Jako je pro Paříž typická tato melodie, pro Mantovaniho orchestr bylo zase typické spojení akordeonu a početné smyčcové sekce. A právě na nahrávce této skladby (uvedené pod anglickým názvem Uder Paris Skies) si můžete tento souzvuk jaksepatří vychutnat.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
