Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Na začátek oslavy stého vydání Hudebních toulek jsem se rozhodl zařadit nějakou skladbu, která má letos sto let. A nejlíp její sto let starou nahrávkou. Do ucha mi zazvonila melodie Raye Hendersona Bye, Bye Blackbird. Její první záznam pořídil orchestr Sama Lanina ještě bez zpěvu, ale brzy se začaly objevovat první snímky, na kterých už zněla slova Morta Dixona s refrénem, ve kterém se zpěvák loučí s kosem, neboť nikdo jiný už o rozloučení zřejmě nestojí.
České verze jsou podstatně mladší. Jednu natočil Josef Zíma v roce 1963 s vlastním textem pod názvem Žij si dál. Melodie se zalíbila také Jiřímu Suchému. Občas dává k lepšímu historku, že počáteční slova ho napadla ve snu: „Kolem okna černej pták / černej pták, černej pták / lítá zrána. / Budu lítat taky tak / taky tak jak ten pták / jak ta vrána.“ S Jitkou Molavcovou zpívají Černou vránu dodnes.
Protože jsem však slíbil sto let starou nahrávku, poslechněte si nyní skladbu Bye, Bye Blackbird tak, jak ji kdysi natočil orchestr amerického jazzového kapelníka Sama Lanina.
K těžko uvěřitelnému výkonu se hlásí Ivan Huvar v písni Sto dní jsem nespal. A ještě se chlubí, že vůbec není unavený! Skladbu složil v duchu moravských lidovek, o což si ten text nejspíš sám řekl. Pro Folk Team je to velmi nezvyklá hudební poloha. Pokud však mají v repertoáru pouze jednu takovouto píseň, pak je to milé a snad i kýžené zpestření.
Písnička vyšla na albu lakonicky nazvaném Nebudu v roce 2012.
Nejznámější skladbou amerického písničkáře Dana Hilla je dozajista milostná balada Sometimes When We Touch (s hudbou Barryho Manna) z roku 1977. Někteří lidé v československé hudební branži byli bdělí a na podobné zahraniční úspěchy číhali, takže i v tomto případě vznikla velmi rychle (už v roce 1978) česká verze. Píseň pro Karla Gotta otextoval Zdeněk Borovec a dal jí název Stokrát chválím čas.
Je to píseň líbivá, dokonce možná podbízivá. Zkrátka slaďák. Před něžnými slovy podepřenými něžnou melodií se lze těžko bránit. Jako by se na nás lepila…
A ještě jedna úspěšná zahraniční melodie, která u nás na sebe přilepila stovku, se sem dnes vejde: Spicks and Specks od Bee Gees. Jejím autorem je Barry Gibb. Ani tady netrval přerod dlouho: originál vyšel v září 1966, českou verzi s textem Pavla Žáka nazpíval Karel Černoch se skupinou Juventus v roce 1968. Ze Spicks and Specks se stalo Sto kouzelnech slok. Ale nebojte, zas tak dlouhá ta píseň není.
Pavel Žák napsal pro Karla Černocha i další známé písničky, vesměs milostného ražení: Zrcadlo, Ona se brání, Popelky, Docela obyčejnou píseň nebo přesmutnou Páteční.
Úplnou tečku za Hudebními toulkami udělá zkušeně swingující orchestr Karla Vlacha, za jehož doprovodu nazpíval na sklonku padesátých let Rudolf Cortés písničku Stokrát za měsíc. Složil ji Evžen Illín (pod pseudonymem Evžen Klen), autor hudby k mnoha filmům především ze šedesátých let. Něžná láskyplná slova jsou dílem začínajícího Zdeňka Borovce.
Takhle přesně zněla tehdejší populární hudba. Hrály ji vynikající orchestry a zpívali výborní zpěváci. Písničky to však většinou byly velice krotké, opatrné, neprovokující. Už se však hlásil ke slovu Semafor s texty Jiřího Suchého, na západě propuklo šílenství jménem Beatles a poklidné písně padesátých let se pod tím náporem pokorně rozplynuly do vytracena. Myslím však, že tohle byla ta lepší stránka padesátých let, a tak neuškodí občas sáhnout do archivu a nechat onu hudební ozvěnu promluvit.
(Hudební toulky vycházely na Médiu pravidelně každý čtvrtek téměř po dva roky. Za tu dobu obsáhly pět set skladeb různých žánrů. Starší vydání tohoto seriálu naleznete v archivu autorových článků.)
