Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Zřejmě nejznámější píseň věnoval tichu Paul Simon. The Sound of Silence (původně v množném čísle The Sounds of Silence) nahrál s Artem Garfunkelem v roce 1964. Tajuplný text a nádherná melodie na posluchače zapůsobily přímo magicky. A působí dodnes. Je to jedna z nejpopulárnějších skladeb dua Simon & Garfunkel.
Dostalo se jí tudíž i mnoha předělávek, včetně českých. Jako Píseň o tichu (s textem Růženy Sypěnové) Simonovu skladbu natočil Milan Černohouz s orchestrem Gustava Broma. Vyšla na singlu v roce 1969. Úplně jiný smysl pak dostala v podání Boba Frídla s textem Oskara Mana. Ten ji nazpíval v roce 1975 pod názvem Básníkův kraj.
Ani jedna z českých verzí ovšem nepřekonala originál. Proto si dnes v Hudebních toulkách můžete poslechnout Paula Simona a Arta Garfunkela.
Říkává se, že ticho léčí. Zřejmě proto Hana Hegerová tak vroucně apeluje: „Choď po špičkách, ať nevzbudíš tu rtuť, co stoupá stále výš…“ A bude to nějaká zlá choroba, protože dívka se v horečce blíží až k místům „ze kterých není návrat“.
Skladbu Choď po špičkách napsali Jiří Šlitr a Jiří Suchý do slavného filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů (1964). Mezi ostatní písně příliš nezapadla. Možná i proto se nestala tak populární jako jiné její sestry (Tereza nebo Dotýkat se hvězd). Zasloužila by si jinou atmosféru než rozjásaný film. Třeba lépe vynikne takhle, ve společnosti vážnějších písňových počinů.
Pro Bohdana Mikoláška se skladba Ticho stala osudovou. Vysloužil si za ni totiž zákaz vystupování. Napsal ji po smrti Jana Palacha. Mikolášek nabízí ticho zhmotněné, doslova „seřazené v průvodu“. Je to rozhodně nejvážnější píseň z dnešního výběru. „Zemřel živý člověk, aby mrtví zůstali žít dál.“ Ten text nepotřebuje komentář. Nejlépe vše vypoví sám.
Jan Burian v písni Nejtišší nezpívá o úplném tichu. Jen o něčem, co je tak tiché, že to nikdo neslyší. „Bohové promluví / člověk je neslyší. / Ze všeho na světě / oni jsou nejtišší.“ Písničkář aspoň tuší, že ten hlas někde zní, ale marně napíná uši a „otáčí knoflíkem“.
Písničku složil v roce 1988 a od té doby se k ní opakovaně vrací. Nejprve vyšla na albu Černý z nebe (1991), poté na desce Jihotaje (2017) a pak ji v roce 2021 natočil u klavíru pro Zpívající knihu. Vloni text otiskl v knížce nazvané Nadarmo, na což navázalo vystoupení, jehož záznam vydal Galén na CD Boží koncert. Pro Hudební toulky jsem zvolil verzi z alba Jihotaje, ve které Buriana doprovází skupina Bizarre Band.
Deska Odyssea Hany a Petra Ulrychových je nádherná. Natočili za doprovodu vlastní bigbítové skupiny Atlantis a s orchestrem Gustava Broma v roce 1969. K posluchačům se tehdy bohužel nedostala. Petr Ulrych protestoval proti okupaci Československa v srpnu 1968 písní Zachovejte klid. Nebylo mu to zapomenuto a počínající normalizace pro něj znamenala zákaz. Ten se mu sice podařilo prolomit, ale Odyssea mohla vyjít teprve v roce 1990.
Ulrych je na celé desce výhradním autorem hudby i textů. V písni Ticho spojil tajuplné a těžko vysvětlitelné sloky (dokazující, že poezii nemusíme vždycky přesně rozumět, a přece na nás může silně zapůsobit) s divokou muzikou, která nás nakonec zcela pohltí.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
