Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Výpravu mezi psy začneme (jak taky jinak) u štěněte. U hodného štěněte, ze kterého vyrostl zlý hafan. Poučná písnička Jana Wericha připomínající, že řetěz mravy nenapraví, je oblíbená i třiasedmdesát let po natočení. A není divu. Povedlo se na ní všechno, co se povést mohlo.
Šťastná byla například spolupráce Jana Wericha s Karlem Vlachem. Werich začal spolupracovat s Vlachovými muzikanty hned po válce po návratu z Ameriky. Angažoval je do divadla a také s nimi nahrával desky. Jak staré písničky z Osvobozeného divadla, tak některé nové skladby.
Hodné štěně je jednou z těch nových. Slova Werich napsal (přesně v duchu textů, které psával s Voskovcem pro jejich divadelní hry) na nápěv lidové písně Na derflanské silnici („Na derflanské silnici pěkný domek stojí…“). Hudbu pro Vlachův orchestr upravil Miloslav Ducháč (autor známé Lavičky v jasmínu a dalších starých šlágrů).
V předchozí písničce byl pán na svého psa zlý a nevyplatilo se mu to. Nyní si můžete poslechnout písňové svědectví Jiřího Dědečka o opačném extrému: o pánovi, který měl tak rád psy, až ho to stálo život. Ačkoliv je to nadsázka, nemůžeme ji brát na lehkou váhu. Lidi, kteří nezapadají mezi ostatní, to ani doopravdy často nemají lehké.
Na odkazovaném videu najdete záznam Dědečkova živého vystoupení. Studiovou nahrávku byste si mohli poslechnout z alba Nebudu bydlet v Québecu (2021) společně se třinácti dalšími podobně štiplavými skladbami.
Pes může být nejen nejlepším přítelem člověka, ale taky oddaným pomocníkem. V písničce Selma se setkáme s vodicím psem nevidomého. Složil ji Mário Bihári, muzikant, který je sám také nevidomý. Dobře tedy ví, o čem zpívá. A může si dovolit dělat si z toho legraci, jako v tomto případě.
Bihári vystupuje především se skupinou Bachtale Apsa, ale spolupracuje i s jinými hudebníky. Tato nahrávka pochází z výtečného alba skupiny Condurango. Deska se jmenuje 100 s Bárou Hrzánovou a vyšla v roce 2024 na CD i na vinylu s výtvarně krásně vyzdobeným sešitkem s texty písní. A proč 100 let s Bárou Hrzánovou? Zpěvačka tehdy slavila šedesátiny a celá kapela čtyřicátiny.
Velmi podivnou psí písničku nám nyní nabídne Jiří Konvrzek. Kdo aspoň trochu zná Konvrzkovu tvorbu, ví, že dočkat se od něj divné písničky není nic divného. Zde ovšem popisuje situaci, která je na první pohled docela běžná: páníčkovi se po Azorovi nechce uklízet. Jenže co když je to jinak? Co když má páníček pravdu a stali se se strážníkem svědky nějakého zázraku?
Konvrzkův Psovod vyšel na albu Spadlo v roce 2022. S tímto CD už jsme se v Hudebních toulkách setkali v březnu ve vydání nazvaném Ten umí to a ten zas tohle.
Zatím jsme poslouchali písničky o skutečných psech. Zatoulanej pes Jitky Molavcové je trochu jiný: nenechává se vodit na vodítku, ale skáče lidem do duší. Molavcová si o něm zazpívala ve filmu Magda, její ztráty a nálezy (1996). Tenkrát napsal Jiří Suchý pro svoji kolegyni tři výrazně odlišné filmové úlohy. Fífa byla žena z pravěku, Bababa žena z jiné planety a Magda žena, o jakých se říkává, že jsou lehké.
Zatímco Fífa i Babana jsou krátké (zhruba dvacetiminutové) komorní filmy, snímek Magda, její ztráty a nálezy má větší obsazení, trvá hodinu a čtvrt a Jiří Suchý jej opatřil také několika písněmi. Myslím, že tahle se mu obzvlášť povedla. Je autorem textu i hudby.
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
