Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Filmová komedie režiséra Jana Svitáka Přednosta stanice měla premiéru v roce 1941. Divákům zůstal v povědomí nejen hravý humor Vlasty Buriana, ale také titulní písnička skladatele Járy Beneše s textem Ladislava Broma.
Na fungování železnice se podílela a podílí řada profesí. Jak se mění technologie provozu, některé profese zanikají a jiné se objevují. Před pětaosmdesáti lety jezdily parní lokomotivy a leccos na dráze vypadalo jinak. Písnička Přednosta stanice se tudíž stala historickým dokumentem, ozvěnou časů minulých. I po těch letech však stále působí svěže.
Ne všechny písničky o povoláních jsou oslavné. Petr Kalandra vám teď zazpívá o skladníkovi, který přišel o místo. Za vším hledej ženu, říká se. Na tenhle případ to sedí dokonale. Jiné úsloví ovšem praví, že všechno zlé je pro něco dobré. I tohle písnička potvrzuje: z nespolehlivého skladníka se stal dobrý kytarista.
Původní verze písničky vyprávěla o čističi oken. Složil ji britský písničkář Van Morrison. Český text si Petr Kalandra napsal sám a Skladníka takto natočil se skupinou Amatérské sdružení profesionálních muzikantů v roce 1987.
Řemeslo má zlaté dno, ale někdy to dá zabrat. „Není žádná psina celou šichtu čuchat klíh,“ zpíval v sedmdesátých letech Ivan Mládek. K písni Blues kladeče lina napsal hudbu i text a nahrál ji, jak jinak, s Banjo Bandem Ivana Mládka. Čuchat klíh jistě psina není – ale poslouchat tuhle písničku, to psina je.
Lidé se věnují všeličemu. Ti, o kterých zpívá písničkář Jiří Konvrzek, strouhají brambory. Ale pozor, tohle nejsou obyčejní kuchaři – jsou to organizovaní strouhači, a právě vyrážejí na svůj sraz. Sraz strouhačů brambor na jednostranném struhadle.
Při poslechu té písně si možná budete ťukat na čelo. Pozorně se však rozhlédněte kolem sebe. Strouhače brambor zřejmě neuvidíte, ale nejspíš najdete něco ještě bláznivějšího. Do našeho světa by takový sraz strouhačů brambor docela dobře zapadl.
Strouhače natočil Konvrzek na album Spadlo, které vyšlo v Galénu v roce 2022.
Pro titulek tohoto vydání Hudebních toulek jsem si vypůjčil písničku Jana Wericha z dvoudílného filmu Pekařův císař / Císařův pekař (1951). Ano, je to píseň nasáklá ideologií, která ztroskotala. Když měli mít všichni všechno dohromady, nefungovalo to. Ale tak docela se ta píseň přece jen nemýlí. Nikdo neumí všechno. Každý umí něco. A tohle když dáme dohromady… Jaképak když? Vždyť to přece dohromady dnes a denně dáváme.
Hudbu k filmu složil Julius Kalaš, ale tenhle Werichův text zhudebnit odmítl. V knize Hudba přítelkyně (Radioservis, 2019) na to vzpomíná skladatel Zdeněk Petr: „Werich, který jakožto muzikální člověk měl jistý dar zpěvnosti, přinesl tentokrát spolu s úvodními verši i základní melodický nápad a pochopitelně trval na tom, aby z něho skladatel celého čísla vyšel. Neuspěl se svým požadavkem u Kalaše, protože ten ve Werichově nápěvném motivu nacházel jistou podobnost s jednou ze svých písní pro Pěvecké sdružení učitelů kocourkovských, neuspěl snad ani u nikoho jiného (nevím už, zdali a na koho se obrátil) a požádal nakonec o spolupráci mne.“
Werich dodal první hudební motiv, Petr zase lehce zasáhl do textu. „Představoval jsem ji vždy jako naše společné dílo, přičemž jsem Jana Wericha uváděl jako autora na prvním místě,“ uzavírá Petr svoji vzpomínku s drobným dodatkem: „Na sklonku vlády komunistického režimu se písnička dočkala vtipné a velice úspěšné parodie v provedení amatérské skupiny Hop-trop.“
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
