Článek
(Požitek z článku nebude úplný bez poslechu pětice vybraných hudebních čísel. Kliknutím na název skladby si ji přehrajete na YouTube.)
Sny a básníci patří k sobě, to ostatně naznačuje už samotné slovo básník. K písničce Splnit si sen ovšem patří básníci ještě těsněji. Jednak proto, že ji (včetně melodie) složil básník Jiří Suchý, jednak proto, že do ní ukryl názvy básní jiného neméně slavného kolegy: Vítězslava Nezvala.
Semaforští diváci se s touto písní mohli ponejprv setkat ve hře Pré s podtitulem Revue z polepšovny (1999). Jitka Molavcová zde sehrála novou a na první pohled dosti přísnou vychovatelku. Záhy se ovšem ukázalo, že je to trochu jinak: je to bývalá chovanka polepšovny, která odtud kdysi utekla. Jiří Suchý, který zde už roky čeká na polepšení, je její starý kamarád.
Během večera si spolu zazpívali i tuto krásnou písničku. Záznam představení vyšel na DVD. Můžeme na něm vidět, jak působivost skladby podtrhovalo žluté světlo, které během písně zaplavilo scénu. Zde se však obejdeme i bez toho. Studiová nahrávka je mnohem mladší – Suchý a Molavcová ji natočili na album George Dry composer (2014).
Do snů člověk často utíká před strastmi, kterými ho trápí život. V písničce Jak se plaší zlé sny je to ale naopak: „Den je plný růží / život plný krás. / V noci dech se úží / po zádech jde mráz.“ Dívky, které si tu stěžují, pronásledují samé noční můry.
Píseň je stará už šedesát let. Jiří Suchý ji složil do hry Sekta. Představení u publika propadlo. Jiří Šlitr to tušil a odmítl k Sektě složit hudbu. Suchý si ji tedy složil sám. A zvládl to velice dobře. Obzvlášť Blázen a dítě se dočkali značného uznání. Pozornost si však zaslouží taky ostatní písničky, což dokládá i tato.
Minulé vydání Hudebních toulek zabrousilo do filmového muzikálu Kdyby tisíc klarinetů díky nepříliš známé písni Hany Hegerové Choď po špičkách. Karel Gott si ve filmu střihl veleúspěšný duet s Evou Pilarovou Dotýkat se hvězd. V jeho stínu pak zůstala Gottova sólová píseň, která se jmenuje stručně a jasně: Spím. V jejím textu najdete například i narážku na to, odkud pochází: „Možná, že jsem moc snil / neboť se mne zmocnil / něco jako pocit, že tu / hraje tisíc klarinetů.“
Je to mile dravá písnička a neuškodí si ji připomenout, případně se s ní seznámit. Karel Gott ji natočil s orchestrem Karla Krautgartnera. A mimochodem, tohle je jediná skladba z dnešních Hudebních toulek, ke které složil hudbu Jiří Šlitr. Všechny ostatní jsou výhradním dílem Jiřího Suchého.
Stejně jako úvodní píseň Splnit si sen, také skladba Ten, kterýho vídám ve snu vyšla na albu George Dry composer (2014). A nejlépe snad bude, když nahlédneme do přílohy tohoto CD a přečteme si, jak nahrávku okomentoval sám autor: „Čtyřiapadesát let po Pramínku vlasů jsem se pokusil o písničku s podobnou náladou. Tentokrát jsem ji pojednal jako duet a svěřil jsem ji interpretům o šedesát let mladším mne.“
Zuzana Maxa byla po léta hojně obsazovanou semaforskou herečkou a zpěvačkou. Petr Šudoma pracoval pro divadla jako choreograf a zároveň se sám v některých představeních objevoval na scéně. V současné době, především s rostoucí převahou hostujících titulů nad domácími, se už na semaforském jevišti objevují jen zřídka.
Pokud někdo mluví o svých snech, nemusí to nutně znamenat, že hovoří o spánku. Máme přece i sny, kterým se oddáváme v bdělém stavu. U těch je navíc často větší šance, že se nám splní. Jeroným Hanuš, majitel domu ve hře Patero důvodů pro voo doo (2004) snil o tom, že si postaví vlastní orloj. Takový, na kterém se budou střídat postavy z jeho milovaných operet.
Jeronýma Hanuše hrál Jiří Suchý. S plněním jeho plánu mu radila madam Kalliopé (Jitka Molavcová). Překazit se mu to naopak snažili nájemníci, podezřelí podnikatelé Václav Kopta a Jiří Štědroň. Jak je v Semaforu dobrým zvykem, představení bylo plné humoru – a hudby.
Oblouk se uzavírá. První písnička dnešního výběru se jmenuje Splnit si sen. A zde se o plnění snů přímo zpívá: „Já dojdu tam – tam, kam jsem dojít chtěl.“ (Osobně mám ale z celého textu nejradši přirovnání „žasnu jako myš na severním pólu“.)
(Nové číslo Hudebních toulek vychází na Médiu pravidelně každý čtvrtek. Starší vydání naleznete v archivu autorových článků.)
