Článek
Změny v předvolebních preferencích jsou dlouhé týdny jen malé a Česko tak směřuje k poměrně jasnému volebnímu výsledku. Jasný však vůbec není možný vývoj po volbách. A je dokonce pravděpodobné, že nový premiér bude řešit složitější situaci, než jakou zažil Mirek Topolánek. Ten po volebním patu sestavoval vládu v letech 2006 a 2007 nadvakrát a podařilo se mu to jen díky přeběhlíkům od ČSSD.
V takové chvíli bude Česko potřebovat hlavu státu, která bude umět volit i vlastní řešení. A bude také bránit demokratickou budoucnost země i za cenu hrozby ústavních žalob od populistů. Jenže na Hradě máme bývalého vojáka, který nikdy nic politicky netvořil.
Když se podíváte na životopisy čtvrtého českého prezidenta, zjistíte, že celý život dělal jen jednu věc. Plnil úkoly podle zadaných pravidel s vojenskou disciplínou a cnostmi.
Petr Pavel sloužil vlasti, tak jak se proměňovala názvem, rozlohou a ideologicky. Dělá to i nyní, když evidentně ctí zadání od svých voličů i médií být klidným prezidentem podle demokratického právního řádu.
Takového řádu se může sice držet i při sestavování vlády, ale tento úkol prezidentovi ústava nesvěřila jen z čistě formálních důvodů. Ale zejména z důvodů politických pro chvíle, kdy se sněmovna po volbách zablokuje.
V takovém okamžiku však Petru Pavlovi budou chybět zkušenosti s politickou inovativností a vyjednáváním kreativních řešení. Navíc podle toho, co o prezidentovi víme z jeho životopisů, platí, že se nikdy žádnému režimu nestavěl do cesty a jen oběma věrně sloužil.
Životopisy Petra Pavla jsou plné informací o výtečném plnění úkolů a lze tak očekávat, že toho se bude ze začátku držet. Může tak jmenovat premiérem vítěze voleb, ostatní nechá na něm a když nová vláda nezíská důvěru, jmenuje premiérem lídra druhé kandidátky v pořadí.
A pokud ani druhá vláda nezíská důvěru sněmovny, nechá další kroky na předsedovi sněmovny. V případě, že ani ten by nevybral premiéra schopného sestavit vládu s důvěrou, postupoval by prezident podle ústavy a sněmovnu rozpustil a vyhlásil nové volby.
Takový postup by znamenal, že se Petr Pavel bude držet jen povinnosti a řádu. Jenže jak média, tak jeho voliči, mohou vzhledem k výsledu voleb považovat takový postup za „pilátopontský“. Tedy jako umytí si rukou nad situací a přenechání veškeré odpovědnosti za vznik vlády na sněmovně.
Způsobů, jak se situace po volbách může zablokovat, je přitom celá řada. Především je tu střet zájmů Andreje Babiše coby pravděpodobného vítěze voleb. Ale je tu i silná obava Andreje Babiše z vlády se stranami označovanými za extrémistické. Vznik takové vlády by se mohl negativně projevit na možnostech čerpat dotace z EU, což je něco, co by pocítil zejména jeho Agrofert.
Že by volby vyhrála koalice Spolu, se zdá nepravděpodobné, ale na pokus o sestavení menšinové vlády její výsledek stačit může. Zejména v případě, že se populisté hned po volbách rozhádají. K tomu je potřeba počítat s možnými povolebními otřesy v jednotlivých stranách a s tím, že strany a poslanci se budou snažit získat za své hlasy maximální možné zisky.
Spíše než standardní povolební situaci bude tedy nezkušený prezident čelit pravděpodobně nepříliš chutné bramboračce servírované politiky ve sněmovně, ale vlastně i voliči.
Z vojenské kariéry je Petr Pavel jistě zvyklý v chaotických chvílích, kdy už nelze s rozhodnutím otálet a zároveň není zcela jasné, co by bylo nejlepší udělat, prostě rozhodnout. Zvolí přitom klidně i v loterii vybrané řešení a stoicky za to pak ponese následky.
To od něj ale jeho vlast potřebovat nebude. V případě, že se sněmovna po volbách zablokuje, od něj bude potřebovat něco, co v tuto chvíli nevíme, zda vlastně vůbec umí…
# Tomáš František Přibyl, novinář
