Článek
S tím jak je jistější a jistější, že příští vládu nepůjde sestavit bez ANO, je také čím dál tím jasnější, že tuto vládu ANO nesestaví samo. S vyhlášením výsledků voleb tak začne hra o to, kdo a jak vládu ANO umožní, co za to získá, a především o to, jaký bude mít vliv na její program a kroky.
Strany končící vlády proto budou stát před dilematem. Setrvají na svém extrémně vyhraněném a údajnými zásadami podepřeném antibabišismu, nebo si uvědomí, že se hraje o budoucnost celé země a stálo by za to se pokusit o to, aby příští vláda Česko poškodila co nejméně?
Pro ODS, lidovce, Starosty, Piráty a TOP 09 půjde o těžkou volbu. V prvním případě naženou ANO do spolupráce i se stranami, které lze v porovnání s hnutím Andreje Babiše hodnotit jako silně proruské odpůrce liberální demokracie. Ve druhém budou muset velmi výrazně slevit ze svých dosavadních stanovisek a jednat s majitelem Agrofertu se všemi nevýhodami a problémy, které to s sebou nese.
Ukáže se při tom, jestli cítí zodpovědnost za budoucnost země a za její demokratickou orientaci, nebo zda jsou jen jakýmisi populisty naruby, kteří hlásají odpor k jedné části politického spektra a nepokusí se populisty vyšachovat. Nebo alespoň zmírnit jejich vliv.
I přes očekávanou porážku přitom nebudou mít strany prohlašující se za demokratické zcela holé ruce. Dá se předpokládat, že budou disponovat v součtu větším počtem hlasů než SPD, Stačilo! a Motoristé, kteří se zřejmě dostanou do Sněmovny také.
Především však strany končící vlády a Piráti mohou ANO nabídnout něco, co populistický tábor nemůže. A to zdání demokratické legitimity nové vlády pro Evropskou unii. Vláda s někým z SPD, Stačilo! a Motoristů může být pro Brusel tak velký problém, že by to mohlo klidně i omezit české možnosti čerpat evropské dotace. A to je něco, čeho by se Andrej Babiš mohl bát jako čert kříže.
Není přitom hned nutné, aby si strany končící koalice, ale ani ANO, špinily ruce přímou spoluprací. Postačí, když by vznikla menšinová vláda ANO tím, že by prodemokratické strany odešly při hlasování o důvěře bez komentáře ze Sněmovny.
Vláda legitimní pro Brusel je něco, co by mohlo být pro ANO velkým lákadlem. Ochota k ústupkům u hnutí Andreje Babiše by tak nemusela být malá zejména v otázce zachování současného politického a ekonomického systému, v zahraniční politice a možná i v rozpočtové odpovědnosti.
Samozřejmě jsou tu velká rizika. Střet zájmů Andreje Babiše v případě, že by se stal premiérem, otázka co s dotacemi pro Agrofert. Je tu i možnost, že ANO by se stranami končící koalice spolupracovalo jen naoko a vyjednávalo si podporu i u SPD, Stačilo! nebo Motoristů. A problémem může být i možný povolební rozpad jednoty dosavadní spolupráce ODS, lidovců, TOP 09 a Starostů.
Pokud by se však podařilo, aby menšinová vláda ANO naslouchala víc stranám dosavadní vlády, než stranám s extrémními a proruskými programy, šlo by asi o nejméně špatné řešení ze všech možných. A současně o alespoň částečně přijatelné řešení pro největší počet voličů.
Navíc by takové řešení mohlo přinést zklidnění vyhraněné atmosféry v zemi a nakonec by takové vzdálení se ANO od populistického spektra přivítaly nebo tolerovaly asi i zbytky tradičních medií.
Eticky a morálně by takové povolební uspořádání jistě nestálo za moc. Ostatně jako celá česká politika, bohužel. Taktika říkající, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel nenabízí často příliš stability. Obzvláště když ANO bude moct střídat partnery ke spolupráci jako ponožky.
Spíše než o otevřené ideové a smluvní spojení by však šlo o jakési nekamarádství v mezích zákona a zájmů země, ve kterém by prodemokratické strany mohly do příštích voleb pracovat na tom, aby byly lépe personálně a ideově připraveny. Česká demokracie, stojící nyní nad propastí, by tak měla ještě šanci se rehabilitovat.
# Tomáš František Přibyl, novinář
