Článek
Předseda hnutí ANO toho v poslední době v politice asi hodně nečekal. Jistě příjemně ho překvapil procentuální výsledek jeho hnutí ve volbách, ale s překvapením v podobě neústupného prezidenta si nevěděl devět týdnu natolik rady, až s ním prohrál a musel mu vyhovět. A je dokonce možné, že nevratné a doživotní vložení Agrofertu do slepého fondu, zvolil také až po nátlaku.
Ještě více však jeho nepřipravenost ukazuje neschopnost vyřešit účast Filipa Turka ve vládě na nějakém (zdá se jakémkoliv) ministerském postu. Opravdu Andrej Babiš zcela amatérsky čekal, že mu půjdou po velkém vítězství všechny překážky a problémy z cesty sami? I když je pravda, že SPD mu uhnulo hodně.
Hned po volbách působil Andrej Babiš dojmem, že mu teď nic nestojí v cestě k převzetí moci a vláda bude div ne do týdne. A místo toho začala dlouhá jednání o programu, objevily se první personální problémy, předseda ANO odjel na nečekanou dovolenou a prezident dal jasně najevo, že otázka střetu zájmů je pro něj alfou a omegou. Nemluvě o tom, že jednání o programovém prohlášení vedli za ANO hlavně Alena Schillerová a Karel Havlíček a budoucí předseda vlády v jednu chvíli ani nevěděl, co vše v programu vlády bude.
A nic z toho se dva měsíce po volbách nevyřešilo z přičinění Andreje Babiše. Programové prohlášení za něj dohodli jeho podřízení, problém s Filipem Turkem už se také vleče skoro dva měsíce a otázka zveřejnění řešení střetu zájmů proběhla nakonec zcela v režii prezidenta.
Vlastně se zdá, že celé jednání o sestavení vlády řídil a řídí Hrad. To prezident určil podmínky a harmonogram, ne budoucí předseda vlády. A zatímco Tomia Okamuru dokázal šéf ANO odsunout po jeho nevhodných výrocích do čela sněmovny, s Motoristy nepohnul v otázce Filipa Turka ani o píď. A s prezidentem ochotným čelit v tomto bodě i kompetenční žalobě také ne.
Kde má původ všechna ta politická neschopnost předsedy ANO? Jeho nečekaná povolební dovolená by mohla naznačovat, že mu dochází v jeho věku částečně i energie. Ale spíše za ní bude stát narcistně naivní povolební představa, že drtivým vítězstvím je vše hotovo a všichni mu půjdou na ruku.
Zejména po schůzkách na Hradě s prezidentem na něm byla vidět nemalá rozladěnost z vývoje. Hlavní jádro problému však tkví v něčem, co Andrej Babiš v minulosti vydával před svými voliči za přednost. Že není tradiční politik.
To opravdu není. Je to šéf hnutí, které mu v podstatě patří a byl to šéf velké firmy s mezinárodní působností a obrovským obratem. Jako šéf se ale nemusíte s nikým dohadovat a složitě jednat. Nařizujete.
Politické schopnosti Andreje Babiše však nejsou mizerné jen proto, že většinu života lidem jen velí. Jeho naturelu prostě nejsou vlastní a je v tomto oboru v podstatě neschopný. Problémem tu je, řekl bych, jeho narcismus.
Lidé s tímto charakterem jsou totiž v podstatě více či méně tyrani, a pokud nemají svého protihráče jak ovládnout strachem, pocitem viny či jinou manipulací, neví si rady. Kompromisů nejsou schopni, protože by jimi utrpěl v jejich očích jejich vlastní obraz a raději pak ublíženě fňukají, že oni jsou úžasní a ostatní je jen zdržují od skvělé práce pro lid.
Jak Motoristé, tak i prezident nyní vědí, že Andrej Babiš potřebuje více je, než oni jeho. Do toho mají Petr Macinka a Petr Pavel viditelně i nějaké své zásady, kterých se nebojí držet.
A člověk, který se nebojí, je pro narcisty něco úplně neuchopitelného a nemají jak s ním uzavírat dohody. Dokonce na ně totiž neplatí ani u narcistů oblíbená taktika mlžení a vytváření chaosu kombinovaného s hrozbami. A na střet s nebojácnými lidmi nemají narcisté obvykle odvahu.
S prezidentem Petrem Pavlem i předsedou Motoristů Petrem Macinkou přitom bude muset Andrej Babiš jednat v začínajícím volebním období ještě mnohokrát. Je proto otázkou, proč se rozhodl začít s nimi porážkami a zda mu to za to stojí.
Pokud by se totiž opakovaně ukazovalo, že jako politik není schopen řešit některé spory vítězně, má problémy s odhadem protivníků, nebo dokonce že působí vůči nim slabě, mohou mu to jeho voliči rychle spočítat a přejít klidně k nové straně, která se u nás chystá.
# Tomáš František Přibyl, novinář
