Článek
Nad novou vládou vedenou hnutím ANO lze zatím stěží dělat soud. U moci je sotva dny a její programové prohlášení může být jen snůška deklarací, za kterými může být nakonec zcela jiná politika. K předpovídání toho, jaká vláda to bude, však už o jejích aktérech víme dost.
Jestli bylo něco pro zhruba dvě desetiletí husákovské normalizace v Československu charakteristické, bylo to zapomínání. Primárně na rok 1968 a pokus o lidskou tvář socialismu. Sekundárně na jeho následky a potupný moskevský protokol.
Odměnou za to byla práce, podnikové rekreace, omezená svoboda zahrádkaření a chataření, vodáctví či povolení vyjet do Jugoslávie a NDR. A když jste mlčeli nebo spolupracovali, vyhnuli se vám problémy s režimem.
A zapomínání bude podstatné i s novou českou vládou. U řady věcí se proto bude tvářit, že buď nejsou problém, nebo vůbec neexistují. Relativizace etiky, morálky a hodnot proto bude na prvním místě.
Nejvíce to bude vidět na střetu zájmů Andreje Babiše. Při pokusech otevírat o tom debatu budou zaznívat odpovědi podle hesla ‚vše jsem vyřešil, zapomeňte‘. A podobné to bude v případě, že se ve sněmovně nenajde dost hlasů pro vydání Babiše a Okamury k pokračování jejich trestních stíhání - sněmovna rozhodla, vše je v pořádku, zapomeňte.
Relativizovány budou i nepopulistické strany. Na tiskové konferenci po jmenování nové vlády, přenášené webem Novinky.cz, na otázku po názoru na zprávu o stavu Česka, kterou sestavila Fialova vláda, předvedl Andrej Babiš místo agresivního slovního útoku, že podobné věci bude nyní s klidem ignorovat. Jiná než vládní témata pro něj tedy existovat nebudou.
Zapomenut je přitom už dávno příšerný výkon Babišovy druhé vlády v době covidové, zapomínat se bude bleskově i na podivná videa ze soukromí politiků. Zapomínat se bude i na to, kdo jaké války v našem okolí začal a proč.
A víra v to, že by člověk měl mít nějaké zásady a hodnoty, pro které je ochoten něco obětovat, aby nebyl pouhým zvířetem využívajícím rozum jen k péči o svůj žaludek, bude považována za psychické narušení.
Přemýšlení o skutečném stavu světa a neřešených problémech bude pomáhat potírat i další normalizační taktika. Vyzdvihování úspěchů.
Co na tom, že některé investice odkládáme, když investujeme do lineárních urychlovačů? Vždyť odložené investice kritizují jen lidé, kteří vám tu vládli čtyři roky a o vás se nestarali. A já se o všechny postarám…
Takovou komunikační strategii lze od Andreje Babiše čekat a už ji předvedl na první tiskové konferenci své vlády. Alena Schillerová k tomu pak rychle přidala další normalizační strategii - ty, co okrádají stát (a tedy vaše žaludky) budeme hledat a potírat…
Ve vztahu k EU Andrej Babiš také naznačil, co nás teď čeká. Budeme její součástí, ale budeme se zajímat jen o to, co je na ni pro nás výhodné. Nedej bože, abychom museli pro její fungování něco obětovat, nebo dělat věci, které nechceme. Čert vem, jestli jsou správné nebo ne.
Se vztahem k NATO to pak bude mít nová vláda ulehčené. Jeho oživené protiruské směřování, kvůli Rusku vlastně kdysi vzniklo, bude u nás snadné zpochybňovat, protože se hlavní hráč této vojenské aliance, Spojené státy, rozhodly NATO postupně rozložit stejně jako EU.
Ve vztahu k napadené Ukrajině tak bude snadné se držet nové taktiky, kterou nastavil Andrej Babiš ve svém videu na facebooku. Pomůžeme trochu humanitárně, o zbytek pomoci se má postarat EU a vojensky s obranou jí pomáhat přestaneme.
Hodnotově tedy normalizace jako vystřižená. A hospodářsky to bude podobné. Nejvíc to asi bude vidět na otázce cen energií a emisních povolenkách. Budou se používat socialistické metody jako jsou dotace ze státního rozpočtu či zastropování a zajištění levného živobytí pro vládní voliče bude prioritou za jakoukoliv cenu.
Pokud jde o to, kde se na to vezeme, tak to rozhodně nebude u nejbohatší vrstvy společnosti, velkých firem a velkopodnikatelů. U nich bude nastoleno další velké ticho po pěšině. Vůbec nebudou pro vládu veřejné téma a v pozadí se jim budou hlavně uvolňovat ruce.
Krach nás však nečeká. Andrej Babiš a Alena Schillerová budou chtít svým voličům předvést, že nehospodaří na dluh. Když ho nebude jak obhájit, jako v době covidové, bude se nová vláda asi snažit schodek státních financí snižovat.
Kde na to tedy nakonec vezeme? Z růstu a další normalizační taktikou. Nová vláda bude Česko takzvaně vybydlovat. Bude odkládat investice i údržbu některých věcí. Začne na místech, kde to jejich voličům nebude vadit a salámovou metodou bude přidávat postupně další.
Vybydlet prakticky celou ekonomiku, jako se to povedlo husákovskému režimu, se této vládě za čtyři roky sice nepodaří, ale vlády, které by to následně chtěly napravit, budou tento vnitřní investiční dluh řešit dlouhé roky.
Proto bude možné, aby mandatorní výdaje rostly, ale daně ne. Co půjde přerozdělit směrem k vládním voličům, bude takto přerozděleno a v oblasti životního prostředí se vrátíme k tomu, že na prvním místě bude náš žaludek a pak až to, jestli chráníme přírodu.
Tu část společnosti a parlamentních stran, které vidí svět jinak a je jim bližší kapitalismus a chaotičnost demokracie a svobody, proto čeká období plné obav z toho, že by mohlo opět začít být povinné přidat se k morálnímu a hospodářskému vybydlování země.
To, že v tuto chvíli nevypadá Babišova třetí vláda, že by měla zájem a odvahu měnit demokratický a svobodný charakter naší společnosti, neznamená, že to třeba mezinárodní situace nezmění. Zatím však tato trojkoalice sílu na změnu ústavy nebo vyvolání revoluce nemá…
# Tomáš František Přibyl, novinář
