Článek
Ty poskytl v týdnu před předáním premiérského křesla Petr Fiala zpravodajským webům Seznam Zprávy a ČTK. Něco o poraženém premiérovi se pak dalo vyčíst ještě z textu Aktuálně.cz, který se měsíc po volbách věnoval právě tomu, jak Petr Fiala v podstatě mlčí, a hledal alespoň nějaké stopy toho, co se v něm odehrává.
V těch textech zaznívají slova jako lítost, zklamání a v úvodu rozhovoru pro Seznam Zprávy mluvil Petr Fiala i o tom, že „Nechtěl bych, aby to třeba vypadalo, že jsem nějaký ublížený, nebo že se s tím neumím vyrovnat“. Autor rozhovoru Václav Dolejší dokonce v jednu chvíli dnes už bývalému premiérovi říká, že z něj cítí hořkost.
Čert vem, že Petr Fiala na podobné věci většinou reaguje tím, že říká docela sebestředně, že takový není a jaký podle něj je. A čert vem, že s takovým přístupem se sebereflexe dělá fakt těžko.
Větším problémem je, že zmíněné zpravodajské texty vytváří obraz muže, který doufal v ocenění. A to za svůj vyhraněný antibabišismus, za postoj k Ukrajině, za zvládnutí energetické a inflační krize, za pokles deficitů veřejných financí vůči HDP a za reformu penzí.
Jak ty věci byly zvládnuty a jak byly jejich náklady rozloženy do společnosti, neřešil. I když připouští, že šlo o nepopulární věci a řešení. Ale nutná. V tom se drží tradiční mantry ODS, že jen a jen jejich hospodářská politika je funkční a zodpovědná. Že hospodářský růst vykazují i státy sociálnější a bývají společensky vnitřně soudržnější, jako člen ODS samozřejmě nevidí.
To ale není největší problém bývalého premiéra. O reálné politice se vždy vedou spory a hádky a nikdy na ní není shoda. Horší se zdá, že Petr Fiala zcela podlehl obrazu, který si o sobě vytvořil, když se postavil do čela antibabišismu.
V tu chvíli se totiž přestal soustředit na reálnou politiku a začal se definovat jako opak Andreje Babiše. Zásadový, statečný a odpovědný. Tomu pak podřídil své vládnutí a ne nějaké ideji. Nevšiml si proto, že antipopulismus je také svého druhu populismus.
Podařilo se mu přitom kolem sebe sjednotit středopravicové strany. K tomu pak měl v roce 2021 ve volbách štětí v tom, že mnoho hlasů populistickým stranám propadlo a nemělo vliv na složení sněmovny.
Problém však bylo zejména to, že Petr Fiala je svým založením akademik a filosof a jeho hodnotový antipopulismus tak byl těžko uvěřitelný. Suchopárnost mu sice jeho voliči nakonec asi odpouštěli, ale to, že se vlastně věnoval pouze udržování svého projektu, už tolik ne.
Projekt Spolu s připojením Starostů totiž zákonitě musel postrádat nějakou větší ideovou shodu na praktických krocích. Na to byl prostě ideologicky příliš nesourodý. Velké úsilí tak musel bývalý premiér věnovat především udržování své vlády bez sporů.
„Ale já jsem měl následující dilema. Mohu být tvrdší, pravicovější, dělat politiku víc podle sebe, ale pak se ta koalice rozpadne,“ řekl Petr Fiala pro Seznam Zprávy a pokračoval: „Možná by to bylo ideově čistější, ale neměl bych pocit, že to bylo správnější. Na jedné misce vah byla stabilní vláda, která tu zemi provede krizemi, na straně druhé rozpadlý systém, který dá větší prostor populistům a extrémistům. To jsem nechtěl i za cenu toho, že jsem musel dělat kompromisy a skousnout věci, které se někdy kousaly těžko.“
Proto mohla jeho vláda nakonec dělat jen poloreformy a to ještě ne příliš sociální a stala se tak obětí svého antibabišismu. To hlavní, vládnout, kvůli němu vlastně nakonec moc nemohla.
A do toho měl Petr Fiala ještě smůlu. Vlastně totiž stál v čele antibabišismu bývalé vlády sám. Tedy spolupracovníky pro svůj plán získal a odpůrce v ODS přesvědčil, aby mlčeli a dali tomu šanci, ale jen spolupracovníky, ne další lídry táhnoucí s ním ten projekt. I proto teď strany bývalé vlády působí jako děti, které opustil jejich otec a nechal je zcela bezprizorní.
V takové situaci je celkem zákonité, cítit se jako oběť. Petr Fiala se totiž svým způsobem pro udržení populistických stran v opozici skutečně obětoval. A ještě tím pro ODS zajistil po dlouhých letech vládní angažmá. Slova o lítosti, zklamání a dokonce možná zahořklost k tomu patří.
Volby však Petr Fiala prohrál zcela po právu, protože i když se sám vnímá jako hrdina, který jel do ostřelovaného Kyjeva, nakonec byl kvůli svému narcistnímu antibabišismu pro většinu voličů jen bezobsažný hodnotový žvanil a k tomu byl ještě málo sociální, tedy přerozdělující.
Co bude s bývalým premiérem dál, se uvidí. On sám má evidentně představu o své budoucnosti zatím docela mlhavou. V jeho prvním větším rozhovoru po odchodu z funkce, který vydal iDNES.cz, mluví i nadále o tom, že „Mocenská mašinerie hnutí ANO se nedá porazit bez úzké spolupráce středopravicových stran.“
To je možná pravda, ale nemůže stát jen na řečnění o hodnotách a neslaných nemastných kompromisech. Musí stát na skutečné politice, která musí být v Česku chtě nechtě výrazně sociálnější, tedy přerozdělující. A to bez ohledu na těžkou mezinárodní situaci.
Pokud si to Petr Fiala neuvědomí, bude ho i nadále handicapovat něco, co v jeho pochopení sebe a světa politiky asi stále ještě chybí. A to, že každý jsme hlavně obětí vlastního narcismu…
# Tomáš František Přibyl, novinář
