Článek
Ze všech polistopadových českých stran to byla ODS, kdo voliče vždy nejvíce polarizoval a nakonec je to jediná fungující strana tradičního ražení, která nám zůstala. Komunisté a sociální demokraté zmizeli v propadlišti dějin, Starostové se pohybují na pomezí strany a hnutí, Piráti jsou spíš parta, než strana a lidovci s TOP 09 jsou malé skořápky v podstatě bez reálného stranického života. A dnešní vládu tvoří hnutí, která táhnou za svými vůdci zneužívajícími vášně veřejnosti.
A v této situaci a poté, co stranou s vlastním názorem prakticky přestala být v projektu SPOLU, se ODS na svém dvaatřicátém kongresu rozhodla, že se opět stane tradiční politickou stranou. Že obnoví svou pravicovost a myšlenkovou diskusi na všech úrovních.
Tento nápad ale vyvolává dvě otázky. Jak to chce ODS udělat a odkud se nápad na návrat k tradiční stranickosti vlastně vzal. Druhá otázka souvisí s minulostí této strany. A to zejména s tím, že se jí podařilo dovést svou pravicovost k velkému volebnímu krachu v roce 2013 po vládní krizi.
Po ní převzal ODS Petr Fiala a hledal, jak stranu bojící se dalších proher a pošpiněnou skandály vycházejícími z oligarchického narcismu a klientelismu, který v ní žil, očistit a postavit na nohy. A to v době nástupu populismu, jehož silným a pevným hegemonem se u nás stalo ANO.
ODS se v té době rozhodla vnitřně popřít svou pravicovost a samostatnou stranickost a proti antihodnotovému populismu nasadila populismus hodnot. Volby s ním vyhrála v roce 2021, ale jen proto, že antihodnotový populismus byl rozdrobený a ANO příliš nezvládlo epidemii covidu. Loňské volby s ním ODS naopak poměrně výrazně prohrála.
Na lednovém kongresu ODS se však ukázalo, že pravicové názory a stranické myšlení v ODS přežily. A to navzdory silnému tlaku, který zřejmě Fialovo vedení ve straně kvůli koalici SPOLU vyvíjelo. O tom, že popírání některých názorů v ODS existovalo, svědčil hlavně projev jednoho z kandidátů na předsedu Radima Ivana.
Nakonec se ale zdá, že se Petru Fialovi zcela ODS vykastrovat nepodařilo. Byť je možné, že její vnitřní touha po návratu k pravicové politice v ní nepřežila jen ve zdravém jádru, ale je také projevem nostalgie některých členů ODS. Nostalgie po starých dobrých časech, kdy byla tato strana jedním ze dvou hlavních českých politických hegemonů.
Samotný návrat k tradiční stranické a pravicové politice má pak v ODS dva extrémně viditelné problémy. Strana téměř netuší, co je a jak se dělá moderní pravicová politika a chce to nyní teprve začít hledat. A za druhé ji pronásleduje její vnitřní narcismus a neschopnost skutečné sebereflexe.
„Všichni skloňovali slovo změna, ale nikdo ji vlastně úplně nenabídl,“ řekl o posledním kongresu ODS její bývalý předseda Mirek Topolánek v České televizi. „Je to jeden z příslibů mého předsednictví, že se teď na jednotlivých místních sdruženích otevře debata o tom, jak má vypadat moderní pravicová politika,“ řekl ve stejném médiu nový předseda ODS Martin Kupka.
Snaha o návrat Občanské demokratické strany k pravicové politice působí kvůli těmto slovům jako pokus o návrat k něčemu, s čím jsme ztratili kontakt. Jako bychom slyšeli, že někdo v rodině byl dobrý kovář, viděli jsme to řemeslo v televizi, ale jak ho znovu dělat, se budeme teprve učit.
To by ale vadit nemuselo. Je možné, že nápady a lidé, kteří by je realizovali, ve straně stále jsou, jen nejsou vidět. A ani samotné hledání něčeho už ztraceného nemusí být známkou toho, že to nalézt nepůjde. Větším problémem ODS je neochota vidět své chyby a to, proč ji voliči odmítají.
V oblasti principů je to hlavně neochota vidět, že trh bez přívlastků není pro každého a má své chyby a každá společnost má velké množství lidí, kteří potřebují, aby se celkové bohatství státu a lidu nějak přerozdělovalo. A nejsou to jen důchodci, ale zejména rodiče s malými dětmi.
Kvůli tomu, aby byla ODS sociálnější, přitom nemusí nutně opouštět své kořeny. I v malém státě s nízkými daněmi totiž může fungovat férová soutěž o veřejné zakázky bez klientelismu a mohou v něm být i slušné mzdy a důchody třeba díky vyšší minimální mzdě. A na výchovu dětí lze pohlížet i tak, že jde o výchovu nových podnikatelů a zaměstnanců a stojí za to ji podpořit větším rodičovským příspěvkem.
V minulém volebním období byla tato asociálnost ODS vidět zejména na tom, že v době vysoké inflace nechtěla nic moc dělat s životními náklady obyvatel a firem, naopak zvedla daně a nechce se hlásit k výraznému poklesu reálných mezd. Nehledě na to, že kvůli svému hodnotovému populismu v minulé vládě rezignovala na řadu reforem a více než na domácí problémy se opravdu soustředila na pomoc Ukrajině.
Nakonec nejdůležitější otázkou návratu ODS k tradiční stranické politice je však to, jestli je po ní ještě poptávka a je v současné době životaschopná. Odpověď na to, jestli jsou tradiční strany lepší než populistická hnutí, se zdá přitom jednoznačná.
Vždy je lepší, když voliči vybírají z idejí a z nich vycházejících témat a řešení, než z vůdců. Ve stranách je obecně mnohem větší myšlenkový kvas, než v hnutích více či méně autokratických lídrů. Díky stranickému modelu je politika také více věcná a stabilní. Strany totiž díky víře v nějakou ideu přežívají své vůdce.
Jenže takový model se hodí do společnosti, ve které jde o nějakou debatu a střet idejí. Nejen Česko se však v posledních desetiletích od racionální demokratické diskuse posunulo k tomu, že volič od stran chce, aby víc naslouchaly jeho emocím a obavám.
Od společnosti přemýšlející a diskutující jsme se začali na Západě vzdalovat s nástupem filmu a televize. A svět sociálních sítí, kde se dnes politika komunikuje nejvíce, je v tomto směru naprostým extrémem a je zcela nevhodný k jakékoliv diskusi a přemýšlení. Fungují v něm totiž jen bleskové emoce.
Ostatně to, že je nová doba, dokládá i to, že ODS ztratila přes polovinu svých členů a i její nejúspěšnější regionální politik ji opustil a založil nový politický subjekt, který bude mnohem více hnutím, než tradiční politickou stranou.
Není proto vyloučeno, že si ODS zvolila návrat do časů, které už jsou nenávratně pryč…
# Tomáš František Přibyl, novinář
Zdrojem pro mé úvahy a hodnocení byl: Projev Martina Kupky na kongresu ODS. Projev Radima Ivana na kongresu ODS. Debata v České televizi s Mirkem Topolánkem. Dějiny ODS a závěry jejího 32. kongresu.
