Článek
Lidovci na svém nedávném sjezdu nepřekvapili tím, koho si zvolili do svého čela. To se čekalo. Překvapili hlavně tím, že se rozhodli zcela proměnit. Už nechtějí být zatuchlým uskupením bez tváře a názoru. Už se nechtějí zuby nehty držet tradic a moralizování.
Nový lidovecký směr a charakter se přitom nezdá být jen nějakým zbožným přáním nebo marketingovým tahem. Na to za ním stojí moc práce, kterou reprezentuje nový lidovecký předseda Jan Grolich se svými zkušenostmi a výsledky na jihomoravském hejtmanství i ve volbách.
Jde o letos dvaačtyřicetiletého mileniála, který začínal před šestnácti lety v komunální politice a má zkušenosti nejen s postem hejtmana. Dlouho působil jako starosta malé obce na jižní Moravě a krajským zastupitelem se stal před deseti lety.
Vystudoval právo a snad i proto dokáže formulovat jasně problémy i způsoby jejich řešení. A k tomu byl jednu dobu také stand-up komikem a není tedy suchar. I díky tomu je oceňován za to, jak umí zaujmout na sociálních sítích.
V roce 2020 byl v krajských volbách třetím nejvíce kroužkovaným politikem v Česku a před třemi lety podpořil v prezidentských volbách Danuši Nerudovou. Těžit může také z toho, že je znám i mimo jižní Moravu. Demokratická media k němu přitom mají pozitivní vztah a dostává v nich dost prostoru.
Na sjezdu pak ukázal svým kandidátským projevem, ale i týmem, o který si řekl, a nakonec i změnami stanov, že může být důležitým a schopným lídrem jedné z našich opozičních stran a že může být předsedou, jakého lidovci neměli od listopadu 1989.
Když Jan Grolich mluvil k delegátům sjezdu, vůbec se nedržel čistě hodnotové antibabišovské politiky minulé vlády a politického marketingu, který z toho vycházel. Naopak byl velmi konkrétní a politický a začal slovy o naději, kterou strana má díky změně, kterou podstupuje.
Především však jasně pojmenoval hlavní lidovecké chyby minulosti. Za ty menší by se dalo označit poněkud strnulé moralizování a přemíra schůzování. A také mluvil o chování, které vedlo k tomu, že si lidovci vysloužili nálepku strany řídící se heslem „kam vítr tam plášť“.
Kromě těchto povrchových chyb se však nebál říct, že lidovci dělají tlustou čáru také za tím, že dosud byli stranou bez jasné strategie, nemají jiné ambice než být malým koaličním partnerem a jsou příliš spokojeni s vlastní průměrností.
Současně několikrát mluvil o tradičních stranických hodnotách a o tom, že se jich lidovci nevzdají. Ale také s nimi nebudou rozdělovat společnost, jako to dělali a dělají populisté v Maďarsku nebo USA i jinde. Je samozřejmě velkou otázkou, jestli od strany vycházející hodnotově z římsko-katolického křesťanství, není něco takového pokusem o kvadraturu kruhu. Například v genderových otázkách nebo v otázce potratu, která křesťany a liberály tak rozděluje, se to zdá nemožné. - Pokud tím ale bylo myšleno to, že si lidovci nechají na některé věci své názory, nebudou je nikomu vnucovat a soustředí se více na problémy, které jsou celé společnosti a státu společné a budou v nich nabízet řešení přijatelná pro všechny, tak to cesta být může.
Důležité přitom bylo i to, že se Jan Grolich nebál mluvit o tom, kdo by měl být voličem lidovců a proč ho ztratili. „My jsme ztratili lidi, kteří žijí normální život. Chodí do práce, vychovávají děti, někteří pečují o své rodiče, ale dokážou se o sebe postarat a po státu toho moc nechtějí. Takže vždycky, když přijde nějaká krize, tak se dopady hodí na tuhle střední třídu. Protože si všichni řekneme – oni to nějak zvládnou. A oni to doopravdy zvládnou, protože musí a protože nemají čas chodit na demonstrace a stěžovat si,“ řekl a dodal: „Když na tyhle lidi dlouhodobě jenom nakládáte a nic jim kromě líbivých slov o demokracii a hodnotách nedáváte, tak se na to prostě vykašlou a k volbám nepřijdou.“
Jde o celkem otevřenou kritiku toho, že minulá vláda řadu věcí zanedbala. Jenže kritická slova úplně stačit nebudou, i když mohou být počátkem změny. Není totiž jasné, co přesně měl na mysli, když mluvil o tom, že lidovci mají pro tuto třídu přinášet řešení jejích problémů.
To, jak chce střední třídě odlehčit, totiž nespecifikoval a je otázkou, jestli si uvědomuje, že tato voličská skupina by asi už potřebovala, aby se do Čech vrátila daňová progrese a přerozdělování, nebo alespoň sílil tlak na zvýšení reálných mezd. A to nejen proto, aby střední třída zvládala své problémy snadněji, ale i kvůli tomu, že to může prospět celé ekonomice.
Důležité je to hlavně proto, že cosi jako sociální politiku a starání se o příjmy obyvatelstva nabízí v Česku nyní jen Andrej Babiš, a to bohužel v populistickém hávu a na dluh. Bez toho, že opoziční strany začnou v nějaké formě suplovat ze sněmovny zmizelou sociální demokracii, ANO nejspíš neporazí.
Že bude Jan Grolich myšlenkově a tématy zajímavý opoziční lídr pak demonstroval tím, že mluvil o hlavních výzvách, které před Českem leží.
Jako první zmínil bezpečnostní situaci ve světě. „Vzhledem k tomu, co se dnes děje, jaké tam probíhají změny, musí být Evropa silnější a samostatnější. A Česká republika musí být součástí toho všeho. Není možné si myslet, že v dnešním světě si sami vybudujeme vlastní bezpečnost a soběstačnost,“ řekl.
Za druhou obrovskou výzvu označil stárnutí populace. „Tohle ovlivní úplně všechny. Od trhu práce přes sociální oblast po zdravotnictví. Nejvíc to ovlivní život rodin, o kterých jsem mluvil,“ řekl a dodal: „Kromě důchodové reformy, kterou jsme prosadili my, od tohoto tématu dávají všichni ruce pryč.“
„A třetí výzva je zaostávání celého státu. A není to jenom o fungování našich úřadů a institucí. To rádi říkají úplně všichni, i když se pak často neudělá nic. Je to i o tom, kde vidíme budoucí zdroj prosperity České republiky,“ řekl také nový předseda lidovců a k výzvám budoucnosti přidal i to, že Česko se bude muset připravit i na nápravu toho, co v chodu státu a hospodářství napáchá Babišova vláda.
Sečteno podtrženo přinesl lidovecký sněm pojmenování vlastních chyb, vytyčení nového stylu a směru, schválení dynamičtějších stanov, spojení nového mladého vedení a zkušených osobností a v neposlední řadě došlo i na pojmenování zásadních systémových problémů dneška.
Zřejmě to přitom vzešlo z podhoubí, které v Čechách, kde lidovci nejsou v politice tak často zastoupeni, není až tolik vidět - z mladé části strany, která je evidentně plná entuziasmu, energie a nejen že se nebojí, ale věří si.
Od parlamentních voleb a porážky SPOLU, jehož součástí lidovci byli, to byl proto politicky nejlepší opoziční sjezd. A Jan Grolich na něm ukázal, že slova bývalého předsedy vlády, filosofa i komentátora Petra Pitharta o tom, že vidí v novém předsedovi lidovců kandidáta na premiéra, nemusí být vůbec nadnesená.
# Tomáš František Přibyl, novinář
