Článek
Byla to vlastně docela obyčejná tisková konference nového ministra, který je ve funkci pár dní. Dojem z něj proto byl vesměs pozitivní - přišel připravený, s podrobnými informacemi a plány, plný energie a možná i nadšení z toho, že zužitkuje ve prospěch vlasti své celoživotní zkušenosti z armády.
Kromě toho, že nezpochybnil muniční iniciativu a mluvil o tom, že vláda bude řešit způsob jejího pokračování, také skutečně označil Rusko za agresora a nákup amerických letadel F-35 za strategický projekt. Nemluvil však o tom, že by na zbraně a munici pro Ukrajinu měly jít české státní peníze.
Jaromír Zůna toho však řekl mnohem víc, z čeho asi budou voličům celé nové vlády vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Mluvil o budování a posilování protivzdušné obrany. O posilování teritoriálních sil, nákupu techniky a zbraní a výrazném navýšení počtu profesionálních vojáků.
Zmínil i novou koncepci armády na patnáct let dopředu a hodně času věnoval i českému zbrojnímu průmyslu. Zejména tomu, aby se stal integrální součástí bezpečnostního systému státu, zvyšoval svou výkonnost a podpořil se i vývoz českých zbraní a munice.
Celkově se mohlo zdát, že armáda nyní bude zbrojit o sto šest, aby se stala plně bojeschopnou. „Armáda má expandovat především svou bojovou hodnotou, má expandovat personálně, ale také kvalitativně,“ řekl ministr obrany Jaromír Zůna.
To bylo v pátek 19. prosince. Když se pak o víkendu začali na sociálních sítích zlobit kvůli některým slovům ministra obrany voliči SPD, jejichž nominantem do vlády by měl být, mělo to svou logiku. Slova porušující agendu tohoto hnutí opravdu zazněla.
A součástí demokracie byly asi i posměšky, kterých se SPD dočkala a také reakce šéfa poslanců SPD Radima Fialy a předsedy SPD Tomia Okamury. Šlo od nich o klasické korigování nebo negování výroků nového ministra.
Pak však přišlo pondělí 22. prosince a nastoupily tvrdé a diktátorské praktiky. Podle několika medií se koaliční rada před jednáním vlády ten den dohodla, že ministr už nebude smět komentovat zahraničně politické záležitosti.
Premiér Babiš následně sice na tiskové konferenci vlády řekl, že „Ministr může říkat, co chce“, ale také mu doporučil, aby se soustředil na nákupy ministerstva nebo navyšování počtu vojáků. Muniční iniciativu však Andrej Babiš zatím přímo neshodil.
„Bude to předmětem bezpečnostní rady státu, která zasedne 7. ledna v devět hodin. Takže já vám k tomu dneska (22. prosince) nic neřeknu, protože potřebuji získat informace. Principiálně muniční iniciativa určitě byla dobrá věc, ale otázka je, jestli se to obešlo bez korupce a zneužívání nějakých funkcí,“ řekl Andrej Babiš.
A pak přišlo to hlavní a nejděsivější. Dvě videa SPD z tiskové konference poslaneckého klubu hnutí a možná až zvrhlé video hnutí, ve kterém ministr obrany jako cvičená opička nebo zajatec nepřátelského režimu vyslovuje to, co mu jeho věznitelé nadiktovali.
Na tiskové konferenci poslaneckého klubu SPD promluvil šéf strany stejným stylem jako by Kim-čong-un oznamoval svá nařízení a rozhodnutí. Diktátorský byl přitom také význam sdělení.
Tomio Okamura oznámil snahu o ukončení muniční iniciativy a snahu o vypovězení smlouvy na F-35 jako by on byl führer, tedy jako byl předseda vlády rozhodující o všem sám.
V jeho reakci bylo možné vidět strach z toho, že by mohl přijít o své nové postavení i narcistní vztek z toho, že někdo narušil jeho úspěšný a skvělý obraz v mediích. Prohlášení, které po jednání klubu udělal, znělo jako nadřazené vůči všem - on, Slunce naše jasné, řekl, jak to s muniční iniciativou bude.
A protože to z nějakého důvodu nestačilo a ministr obrany Zůna na tiskové konferenci poslaneckého klubu SPD nic neřekl, následovala nejspíše hodně tvrdá a nátlaková manipulace, po které se objevilo video s tentokrát už správným prohlášením ministra.
Tomio Okamura tak dal v rozčílení možná nahlédnout do vnitřních pochodů svého hnutí a toho, jak ho řídí. A slova jeho bratra Hayata „Je to člověk, který je v podstatě labilní, který dlouhodobě dělá politiku spíš jako obchodník, ne jako člověk, který by měl nějaký pevný morální základ,“ tím dostala reálný příklad.
Možná přitom šlo o pouhý marketing, ale nedalo se při něm úplně přehlédnout, že Tomio Okamura vyvolával dojem, že mu diktátorský způsob řešení problémů dělá radost a asi se za něj i obdivuje.
Fakticky šlo přitom o pouhá gesta. Ministra obrany neřídí poslanecký klub, ani strana, která ho do vlády nominovala, ale koaliční rada a vláda, premiér a pokud jde o armádní záležitosti, tak také hlava státu, která je vrchním velitelem našich ozbrojených sil.
Ostatně Andrej Babiš v pondělí 22. prosince na tiskové konferenci vlády jasně řekl, že „definitivní stanovisko (k muniční iniciativě - pozn. autora) navrhnu já“.
SPD by se přitom nad silou své reakce mělo zamyslet. Hnutí totiž nastolením diktátorského stylu může narazit jak u českých voličů, tak také u koaličních partnerů.
Zejména u hnutí ANO, jehož voliči sice chtějí populistického silného vůdce, ale ne diktátora. Čekají totiž od svého vůdce především uklidnění a ne nahrazování jednoho jejich strachu jiným a ještě větším.
Proto je velkou otázkou, jak bude na chování SPD nyní reagovat Andrej Babiš. Může mu vyhovovat, jak se jeho koaliční partner znemožnil a zesměšnil před vlastními voliči.
Ale před voliči hnutí ANO bude muset premiér zřejmě reagovat na to, že se nyní budou ptát po tom, jestli je opravdu nutné mít ve vládě někoho tak šíleného s diktátorskou rétorikou, nebo jestli by se přeci jen někde jinde nenašli normálnější koaliční partneři.
# Tomáš František Přibyl, novinář
