Článek
Problémy, které Petr Pavel řeší s Andrejem Babišem a Filipem Turkem, jsou odlišné. Zatímco lídr nové sněmovní většiny by se jmenováním premiérem dostal do střetu zájmů, a tím do střetu s ústavou, u Filipa Turka jde o otázku morální.
Tedy jestli opravdu smýšlí jako nácek, jak ho vidí někteří jeho odpůrci a jak by mohly naznačovat některé výroky, které jsou mu novináři připisovány.
V této situaci je sice jasné, že vládu sestavuje sněmovna, ale tento proces je také svázán ústavními a zákonnými pravidly. A nad nimi bdí hlava státu. A to i proto, že volby svázané pravidly, která se týkají ústavních a morálních problémů kandidátů, nejsou.
Volby totiž jen vytváří podklad pro politickou situaci ve sněmovně a sestavování vlády s nimi podle naší ústavy ani nemusí souviset a mohou u nás vznikat i úřednické vlády.
I prezident má ale své mantinely. Je sice hlavou státu, ale nevykonává moc soudní, výkonnou ani zákonodárnou. Do těch by zasahovat neměl a zaplaťpánbůh to na rozdíl od svých předchůdců nedělá. Konflikt budoucích členů vlády s morálkou a ústavou ale řešit musí.
A to i proto, že budoucí premiér na to zatím, zdá se, trochu kašle. Ale hlavně proto, že prezident je u nás nejvyšším ústavním činitelem - hlavou státu a není ze své funkce nikomu odpovědný. To znamená, že se zodpovídá jen svému ústavnímu slibu a lidu, a ostatní se zodpovídají jemu.
Zodpovídají se mu však pouze v oblasti naplňování ústavy a morálních hodnot naší země. Výkonnou mocí u nás disponuje nadále vláda, zákonodárnou nadále parlament a soudní nadále naše justice. Za to, zda kandidáti na ministry mají na své budoucí funkce kompetence, je proto dál odpovědný jen premiér a sněmovní většina.
Postavit se jmenování Filipa Turka ministrem z morálních důvodů by přitom Česku prospělo zejména proto, že by mu znovu připomnělo, že jsou morálka, hodnoty i cnosti to nejdůležitější, co každý člověk a společnost má.
Dnes už v Čechách sice většinově nevěříme, že by naše morálnost měla nějaký vliv na stav naší duše po smrti. Hodně lidí, zdá se, nevěří ani tomu, že by mohla mít nějaký vliv na svědomí a tím na psychiku už v tomto životě.
Ale historické zkušenosti všech lidí a národů na planetě ukazují, že držet se dobra, je dlouhodobě životaschopnější strategie, než držet se zla. Nebo dokonce otázku po dobru a zlu odsunout jako nesmyslnou.
V zemi, jakou je Česko, prolezlou do značné míry ustrašenou a hedonistickou vypočítavostí v mezích zákona a skrývanou nedospělým narcismem, je sice moralizování považováno za něco nedemokratického, nadřazeného a otravného, ale jednoduché heslo ‚s poctivostí nejdál dojdeš‘ je prostě jedním ze základních stavebních zákonů vesmíru.
Při podrobnějším pohledu na lidské dějiny se totiž ukazuje, že stejně jako v pohádkách i v životě nakonec zlo vždy prohraje, vše rozvrátí a duši člověka bolí jako v Dostojevského knize Zločin a trest. A taky se v lidských dějinách na celém světě ukazuje to, že ve společnosti, která neřeší, co je dobré a co zlé, je nakonec vše pohlceno zlem.
Debatovat o tom, zda prezident Pavel může hodnotit kandidáty na ministry i morálně, jako to dělá u Filipa Turka, je tak bezpředmětné. Nicméně by měl prezident umět vysvětlit, proč veřejně dostupné informace o výrocích poslance Turka hodnotí jako natolik amorální, že ho jmenovat odmítá.
Pokud by se nakonec ukázalo, že výroky, které jsou mu přičítány, nepocházejí od něj a morálně se očistil, jmenován by být měl. Nicméně poměrně oprávněné podezření na to, že někdo smýšlí podobně jako nacisté, by důvodem k nejmenování ministrem být opravdu mělo.
Je proto dobře, že jak naznačují některé výroky prezidenta i zprávy z medií, je Hrad připraven jít kvůli nejmenování Filipa Turka klidně i do kompetenčního sporu u ústavního soudu.
Prezident by tím dal totiž jasně najevo, že i když se ve svém morálním hodnocení Filipa Turka může mýlit, věří oddaně tomu, že boj za dobro je nejvyšším smyslem demokracie a bez tohoto boje nemá demokracie jako idea vůbec žádný smysl.
# Tomáš František Přibyl, novinář
