Článek
České zdravotnictví - bezedná černá díra na peníze
Je zřejmé, že s financováním českého zdravotnictví není něco v pořádku. Neustále slyšíme, že je nutné do něj nalít další peníze. Přitom za posledních 10 let se výdaje zdravotnictví zvýšily zhruba o 100 %. Ještě v roce 2014 byly výdaje lehce přes 300 miliard Kč a v roce 2023 odhadnul Český statistický úřad výdaje ve zdravotnictví na částku výrazně přesahující 600 miliard Kč. Zdravotní péče se přitom rozhodně nezlepšila o 100 %.
Jak je to možné? Kam ty peníze mizí?
Ministerstvo zdravotnictví má zcela jasno v tom, že je potřeba do systému další peníze nalít. A možnosti jsou v podstatě dvě. První možností je více podojit státní rozpočet na platbách za státní pojištěnce a druhou možností je více podojit občany formou placení za „nadstandardní péči“. První možnost už byla několikrát použita a o druhé možnosti se vážně uvažuje. Platba pacientů za zdravotní péči ale naráží na zákon 2/1993 Sb., což je Listina základních práv a svobod, kde je v čl. 31 uzákoněna bezplatná zdravotní péče. Samozřejmě to bude vysvětlováno tím, že platby budou za nadstandardní péči. Pak se ale naskýtá otázka, co je péčí standardní a co je už nadstandard. Problém má i sociální aspekt. Nadstandardně budou léčeni bohatí a chudí se budou muset spokojit s nuznějším standardem, který bude logicky čím dál tím nuznější.
Ale vraťme se zpět k penězům. Podle oficiálních názorů je jich ve zdravotnictví málo. Dovolte použít ne zcela přesný příměr. Zdravotnictví je jako sud s mnoha dírami a čím víc peněz do něj budete lít, tím víc peněz dírami uteče. Místo zvýšení přítoku peněz je proto nutné ucpat díry. Je to složitější, pracnější a nepříjemnější, ale je to jediná rozumná cesta. Pokud se naši zodpovědní touto cestou nevydají, bude brzy zdravotnictví spotřebovávat bilion korun a bude to pořád málo.
A ještě pár slov k těm dírám v sudu. Největším problémem je určitě struktura a organizace zdravotní péče. Velký počet akutních lůžek, neefektivní využívání kapacit, neefektivní pořizování zdravotní techniky, zneužívání urgentní akutní péče a další chyby v organizaci systému. Další dírou jsou samozřejmě dodavatelské firmy. A to jak z oblasti dodávek léků, ostatního materiálu tak i zdravotnické techniky. Je zcela naivní domnívat se, že vše vyřešil zákon o zadávání veřejných zakázek. Soukromé firmy si vždy najdou cestu k tomu, jak peníze ze zdravotnického systému dostat. Další díru, čím dál tím větší, do systému financování zdravotnictví vrtají samotní zdravotníci. Zejména lékaři, jejichž požadavky už v některých případech přestávají být rozumné. Veřejné informace o průměrných platech jsou dostatečným argumentem. Část peněz určených na zdravotnictví také spolkne provoz zdravotních pojišťoven. Do jaké míry jsou provozní náklady těchto mnoha institucí opodstatněné, nechám povolanějším, ale některé manažerské platy jsou velmi luxusní. A další díra je nevybírání poplatků za služby, které jsou velmi snadno zdůvodnitelné. Jde například o poplatek za celodenní stravování. Většina politiků se tohoto poplatku bojí jak čert kříže, ale jeho uplatnění je zcela logické. Mimo nemocnici se přece každý člověk musí také stravovat a jídlo není součástí zdravotní péče. Proto by nemělo být zdarma. I když budeme uvažovat jen o akutních lůžkách v nemocnicích, kterých je cca 50 000, tak při minimální platbě 100 Kč za den se jedná o částku 5 milionů za den a za rok jde o několik miliard. Samozřejmě, že je tento příjem nutno redukovat obložností, která rozhodně není 100 procentní, ale i tak jde o velké peníze.
Ministerstvo by mělo problém řešit rozumně a kvalifikovaně. Statistických údajů k tomu má v rámci ÚZIS spoustu. Jen to chce trochu odvahy a přemýšlení. Obávám se však, že necelý rok před volbami to dopadne jako doposud vždy. Politici prostě do sudu nalijí další peníze a díry se opět roztáhnou.
