Článek
Vděčný desátník odchází a svému zachránci zamává. Tento 29letý německý desátník se jmenuje Adolf Hitler. Tato krátká událost určila běh dějin na další desetiletí.
O mnoho let později mu toto rozhodnutí nedalo spát. V té malé francouzské vesničce totiž ušetřil život budoucího strůjce nejkrvavějšího konfliktu v historii lidstva.
Henry Tandey
Byl rodák z Warwickshire, narukoval do Green Howards (pěší pluk britské armády) v roce 1907, zúčastnil se první bitvy u Yper (Belgie) v říjnu roku 1914 a bitvy na Sommě (Francie) v roce 1916, kde byl zraněn do nohy. Po propuštění z nemocnice byl převelen k 9. praporu ve Francii, byl však znovu zraněn během třetí bitvy u Yper u Passchendaele, a to na podzim roku 1917.
23. ledna 1918 se vrátil, v březnu byl převelen k 12. praporu. Dne 26. července 1918 Tandey přešel z Green Howards k pluku Vévody z Wellingtonu a o den později byl poslán k jejich 5. praporu.
Během druhé bitvy u Cambrai (Francie) 28.srpna 1918, měl Tandey na starosti jednu z několika bombardovacích skupin v německých zákopech. Když byly přední skupiny zdržovány, Tandey vzal dva muže a vrhl se přes otevřené prostranství pod palbou a bombardoval příkop. Vrátil se s dvaceti zajatci. Tato akce vedla k obsazení německých pozic a Tandey byl vyznamenán medailí za vynikající chování.
Tento slavný obraz vznikl na objednávku Green Howards v roce 1923. Italský umělec Fortunino Matania dokázal rekonstruovat scénu z náčrtů vytvořených v té době, v říjnu 1914. Zmíněná křižovatka byla v Gheluveltu, ale obraz byl nazván Meninská křižovatka přesto, že je to také křižovatka Kruiseke. Dvě postavy jsou pozoruhodné. Důstojník stojící vlevo a držící mapu je podplukovník King CO, který byl zabit o dva týdny později, 30. října. Druhý je voják v popředí, který nese na zádech zraněného muže. Říká se, že to je vojín Tandey. Proslavil se jako voják, který nezastřelil desátníka Adolfa Hitlera, když měl příležitost. Hitler měl zjevně fotografii tohoto obrazu na zdi v Berghofu a mluvil s Nevillem Chamberlainem o tom, jak byl Henrymu Tandeymu vděčný, že ho nezabil.
12. září 1918 se Tandey opět vyznamenal. Potom, co předchozí den zachránil několik zraněných mužů pod nepřátelskou palbou, znovu vedl bombardovací skupinu do německých zákopů. Vrátil se s dalšími zajatci. Za tuto akci byl podruhé vyznamenán vojenskou medailí.
28. září 1918, během protiútoku u kanálu, po dobytí Marcoingu ve Francii, byla jeho četa zastavena palbou z kulometů. Tandey se plazil kupředu, lokalizoval pozici zbraně a s několika spolubojovníky ji umlčel. Když dosáhli překročení kanálu, obnovili prkenný most pod silnou palbou. Večer byl on a osm kamarádů obklíčeni drtivým počtem nepřátel. Tandey vedl bajonetový útok a bojovali tak zuřivě, že 37 nepřátel bylo zahnáno do rukou zbytku jeho roty. Ačkoli byl Tandey dvakrát zraněn, odmítl odejít, dokud nebyl boj vyhrán. Tyto akce mu vynesly Viktoriin kříž.
Zde se událo již zmiňované setkání s Adolfem Hilerem.
mladý Hitler
Obraz v Hitlerově pracovně
V roce 1938 za Hitlerem do Německa přicestoval britský premiér Neville Chamberlain s posledním pokusem odvrátit válku. Hitler ho přijal na svém venkovském sídle v Bavorsku a během rozhovoru mu ukázal fotografii obrazu visící na čestném místě v jeho pracovně. Byla na něm zobrazena skupina britských vojáků v troskách rozstříleného města. V popředí skupinky nese jeden z nich na zádech zraněného spolubojovníka s ovázanou hlavou. Hitler na něj Chamberlaina upozornil se slovy: „Tento muž mě málem zastřelil a já bych už nikdy nespatřil znovu Německo.“ Obraz namaloval italský malíř Fortunino Matania na zakázku regimentu Green Howards. Mužem v popředí byl Henry Tandey.
Hitler vysvětlí Chamberlainovi, že mladíka poznal podle novinového článku z roku 1918, který si schoval. V článku se psalo, že Tandeyho vyznamenali Viktoriiným křížem za statečnost v bitvě o Marcoing. Hitler poprosí Chamberlaina, aby Tandeymu předal veliké díky a pozdravoval ho.
Trpký telefonát
O několik dní později zazvoní Tandeymu telefon. Volá mu britský premiér se zdánlivě pozitivní zprávou, která však po začátku druhé světové války vysloužilému vojákovi zkazí zbytek života.
Omlouvám se Bohu
V roce 1940, během bombardování Londýna, za Tandeym přišel novinář. Ptal se, jestli svého rozhodnutí nestisknout spoušť nelituje. V článku Tandey odpovídá slovy: „Podle některých lidí jsem se tehdy setkal s Adolfem Hitlerem. Možná mají pravdu, i když já si ho nevybavuji. Když ale vidím, kolik lidí, žen a dětí zabil a zranil, omlouvám se Bohu, že jsem ho nechal jít.“
Henry Tandey po válce nastoupil do liverpoolské automobilky Standard Triumph Works, kde pracoval dalších 38 let. Zemřel v roce 1977 ve věku 86 let.
Zdroje:
https://www.reflex.cz
https://www.dotyk.cz
https://en.wikipedia.org/
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Menin_Crossroads.jpg
