Kouzelná, byť zapomenutá, krajina Sázavska

Úvodem je nutné zmínit, že tento článek píšu jakožto cestovatel-amatér a na některé věci mohu mít samozřejmě jiný názor, než ostatní, a to přes svou snahu o co největší objektivnost. Tento článek tedy berte jako návod nebo průvodce pro běžného turistu. Obecné věci, jako „Kde nakoupit“ nebo „Který kemp vybrat“ vždy zmíním v jednotlivých kapitolách, která je vždy vyčleněna pro jedno místo.

Ještě před tím, než se dostanu k samotným místům v tomto kraji, se chci věnovat možnostem, jak se lze na Sázavsko dopravit. Byť je to kraj trochu odloučený, je díky silniční i železniční infrastruktuře velmi dobře dostupný.

Dostat se sem lze velmi dobře autem po dálnici D1, a to buď z exitu 34 nebo exitu 41. Případně ze severu po silnicích druhé třídy od Kolína a Kutné Hory.

Nelze však opomenout sice trochu pomalejší, avšak možná pohodlnější, ale určitě ekologičtější variantu, a tou je vlak. Vlak do Sázavy jezdí ze třech směrů:

Dovolil jsem si tato tři místa spojit dohromady, a to z důvodu toho, že se nacházejí blízko sebe a zároveň jediné turisticky zajímavé místo je hrad Talmberk, respektive jeho zřícenina.

První problém, který zde návštěvník bude řešit je parkování. To je možné nejlépe na návsi před popelnicemi, či mostkem. Zaparkovat se dá také na menší travnaté ploše před stodolou zhruba 50 metrů z návsi směrem na Ledečko. Další a asi nejlepší možností je zaparkovat na menším plácku před místním kamenným lomem, který se nachází asi 100 metrů z návsi směrem na Sázavu.

Po nalezení místa k zaparkování čeká návštěvníka cesta velmi strmým svahem až nahoru k takovému menšímu prostranství s několika chatkami místních obyvatel. Přímo před sebou však uvidí dřevěné schody – po těch je třeba se vydat, než přijdete k brance jedné z již dříve zmíněných chatek. Před touto brankou je třeba se dát vlevo a protáhnout se půlmetrovou skulinkou mezi dvěma ploty. Na jedné straně navíc rostou keře. Až potom dojdete k hradu, kde zjistíte, že většina jeho plochy jsou oplocené soukromé zahrádky, nicméně určitě doporučuji dostat se užším vstupem do hradní věže.

Jak jsem zmiňoval již na začátku této kapitoly, cestu do Mrchojed a Samopší doporučuji jen skalní fanouškům hry KCD, kteří budou nadšení z pouhé přítomnosti v těchto osadách.

V Ledečku také nenaleznete žádné pozůstatky dávných časů, které by snad alespoň zřídka připomínali videohru, ale jedna důležitá věc se zde nachází, a to kemp. Kemp mohu vřele doporučit, je poměrně levný a navíc, a to nebývá v kempech zvykem, se zde dá platit kartou, což je tedy díky přilehlé restauraci s hotelem, který jsem já osobně zatím nevyzkoušel. Jedná se o louku hned u řeky na příjemném tichém místě. V budově hospody se vstupem ze zadní strany jsou schovány čisté toalety, které byť zastaralé, jsou dobře udržované a nesetkal jsem se například s nedostatkem toaletního papíru. Cestou k nim ještě potkáte umývací plechové koryto a sprchy. Kemp není vhodný pro karavany, protože není vybaven elektrickými přípojkami. Možná i z tohoto důvodu je kemp zaplněn většinou tak z poloviny. Lepší podmínky budou mít elektromobilisté, kteří si elektřinu vezmou přímo ze svých vozů

Restaurace Hotelu Ledečko, která má hodnocení 3,4 na mapách.com má jednu výhodu – je zde jediná, ale čepují zde dobré pivo, které návštěvníci kempu, stejně jako tomu bylo u mě, jistě po dlouhém dni ocení.

Z Ledečka se jistě vyplatí, pokud v sobě turista najde dostatek sil nepřijede pozdě k večeru, vypravit se do nedalekých Ratají, kterým se budu věnovat v následující kapitole. Cesta je to velmi příjemná podél řeky a skrz les. Od kempu jsou to dva kilometry s trochou převýšení, ale po dlouhém dni v autě je to příjemná změna, zvláště když je polovina cesty v klidném lese.

Největším benefitem výběru Ledečka jako místa na nocleh je klid, který údolí řeky a poměrně málo návštěvníků nabízejí.

Po Sázavě druhá největší sídelní jednotka v této oblasti. Městys o 556 obyvatelích je postaven na skalním výběžku nad údolím, což z něj dělalo v dobách středověku velmi bezpečné město, které bylo kompletně obehnáno hradbami.

Dnes po hradbách zbylo velmi málo, a to kamenná brána u západojižně od náměstí položeného hradu Pirkštejn, který je v nynější době rekonstruován, avšak přístupný není, pouze jeho předhradí.

Na východní straně náměstí dříve stával také hrad, který byl následně přestavěn na zámek a nyní se v něm nachází muzeum kočárků, expozice hry KCD a pošta.

Na náměstí se pak nachází místní Hospůdka U Pinců, kam jsem osobně nezavítal – nemohu ji tedy hodnotit, ale je zde.

Dobré je zmínit, že při východním vjezdu do obce, z druhé strany hasičké zbrojnice se nachází potraviny – je to kromě Sázavy jedné místo, kde si lze kupit něco k jídlu a základní spotřební zboží.

Ve výsledku tedy Rataje nad Sázavou rozhodně stojí za návštěvu a to jak pěšky z kempu z Ledečka, jak jsem se zmiňoval v předchozí kapitole, tak autem, kdy v klidu zaparkujete buď na náměstí nebo před bývalým kinem poblíž zámku, ale také vlakem. Rataje nad Sázavou mají jak nádraží, tak nádražní zastávku, a to díky tomu, že se zde spojuje trať 014 z Kolína do Ledečka, tak trať 212 z Čerčan do Světlé nad Sázavou, což dělá městys dobře dostupným i ekologičtější variantou dopravy.

Úžice, nenápadné vesnička s kostelem uprostřed, pro hráče KCD však místo více než legendární. Je to místo, v němž se setkává hlavní hrdina Jindřich s farářem Bohutou a to řekněme „poměrně nevšedním způsobem“.

Dnes však na příchozího nečeká ani farář, ani slavný hostinec. Kostel Nanebevzetí Panny Marie se zde stále nachází. Okolo něj je veřejnosti přístupný hřbitov.

Zaparkovat se dá skvěle hned pod kostelem na návsi mezi vzrostlými stromy.

Stříbrná Skalice již není ani vypálená, avšak ani stříbrná, byť centrální náměstí, je tvořena, až na silně normalizační nákupní středisko a starou zapadlou požární zbrojnici, historickými domky, které dávají celému náměstí, snad lépe řečeno návsi, protože byť byl statut města Stříbrné Skalici nabídnut, byl odmítnut – jedná se tedy o obec.

Když se vydáte nahoru do kopce, projdete okolo studny, k mému překvapení fungující, až dojdete ke kostelu sv. Jana Nepomuckého, tak právě zde stával hrad, ze kterého nic nezbylo. Opět vám tedy nezbyde nic jiného než mít dobrý pocit z toho, že jste právě na tom místě, kde se vše odehrávalo.

Zaparkovat se dá přímo na náměstí.

Při návštěvě nelze zapomenout na kostel sv. Jakuba Staršího, který také všichni hráči KCD znají. Vyjet se dá po cestě až nahoru k němu, kde lze i zaparkovat. Hřbitov okolo kostela je veřejně přístupný, kostel samotný však nikoliv.

Na samý závěr tohoto článku jsem si nechal sídlo ze všech největší – Sázavu. Ta má přibližně 3900 obyvatel a je regionálním centrem obchodu i kultury.

Hlavní sázavskou dominantou – to, co ze Sázavy dělá Sázavu tak, jak ji známe je zde umístěný klášter. Ikonický je díky tomu, že je vlastně nedostavěný, respektive chrám Panny Marie a s. Jana Křtitele, který je součástí kláštera. Potěšením pro mě bylo, jak je vidět z přilehlého obrázku, klášter prochází rekonstrukcí a na návštěvníky je skvěle připraven, a to dvěma prohlídkovými trasami, z nichž jedna zahrnuje již zmíněný nedostavěný chrám. V zadní zahradě, se pak nachází základy bývalého kostela sv. Kříže z roku 1070, což dokazuje stáří celého komplexu. Klášter založil později svatořečený Prokop v 1. polovině 11. století a do roku 1080 se zde konaly bohoslužby ve slovanštině, až do papežova zákazu.

Jako místo k zaparkování jsem zvolil běžné parkoviště na sídlišti, které je však velmi dobře lávkou spojeno s centrem a je samozřejmě zdarma.

Sázavu můžete využít také k „nákupům“, nachází se zde Tesco expres, který se nachází v budově, která by mohla být vyfocena do učebnic jako příklad architektury normalizace a důležité je také podotknout, že kvůli malému prostoru uvnitř, je název „expres“ velmi zavádějící a kvůli tomu, že je tam pouze jedna klasická a dvě samoobslužné pokladny, expresně vyřízen váš nákup není. V tomto „Obchodním domě Zář“, jak je nazývaný se také nachází drogerie Teta a obchod s tabákem. Další variantou – variantou, kterou příště sám využiji se nabízí obchod „Flop Top“ nacházející se hlouběji v sídlišti.

V Sázavě se také nachází několik šenků a hostinců, ze kterých někteří nepřijímají platby kartou a někteří „zapomněli“ do jídelních lístků napsat, že limonáda stojí 70 Korun. Doporučuji proto podívat se předem do map a dbát na recenze.

Na břehu řeky se nachází několik kempů, které jsem osobně nevyzkoušel, protože jsem si vždy vystačil s tím v Ledečku, nicméně je to další z variant.

Jeden odstavec bych zde opět chtěl věnovat kolejové dopravě. Když už do Sázavy chcete zavítat, myslím, že by stálo za to mít možnost po návratu domů říci: „Jel jsem Posázavským Pacifikem“. Nachází se zde nádraží a jedna zastávka a to na trati 212 z Čerčan do Ledečka, která byla v tomto článku již zmiňována.

Krajinu Sázavska nelze nazvat jinak než „Kouzelnou, byť zapomenutou krajinou“. Po dopsání tohoto článku, a zvážení všeho, co jsem zde viděl a zažil mohu říci, že jeho cílem zdaleka není zdejší obce uvést ve špatném světle a vyzdvihovat jejich nedostatky. Tento článek, byť na nedostatky občas upozorňuje, si klade za cíl propagovat Sázavsko, jako doposud ne příliš poznaný ráj pro milovníky historie i přírody.