Jičín, nejen Valdštejnovo město

„Když se vydáš z Hradce Králové na západ po silnici první třídy číslo 35, dorazíš po zhruba čtyřicetiminutové jízdě do ospalého historického maloměsta, do Jičína, mého rodného města.“ Tak vždy začínám vyprávění o městě, které mělo být, dle plánu nejznámější Jičínské osobnosti, vévody Václava Albrechta Eusébia z Valdštejna, hlavním městem celého království. Přestože tomuto plánu osud nepřál, jsou zde do dneška patrné snahy o jeho provedení, které dělají, nejen dle mého názoru, jakožto hrdého jičínského měšťana, z města Jičín, nejkrásnější město minimálně na sever od Prahy.

Přes Jičínsko vedlo již v dávných časem mnoho důležitých obchodních cest, za což může osídlení nedalekého Českého ráje již v prvopočátcích lidstva. Důkazem toho je také dnešní trasování třech silnic první třídy:

Ty se z pěti směrů sbíhají právě zde, tudíž i nyní je město umístěno na důležité a rušné dopravní trase. Důležitosti i rušnosti dodá také dálnice D35, která je rozestavěna k nynějšímu datu (červenec 2025) od Hradce Králové již k Hořicím a přípravy jejího „protažení“ k Jičínu jsou v plném proudu. Tato důležitá dopravní cesta bude v budoucnu pokračovat okolo Českého ráje na Trutnov, kde se napojí na stávající dálnici do Liberce a dál do Německa, čímž po svém dokončení znatelně uleví již tak velmi přetíženým dálnicím D8 a D1. Pevně také doufám, že ještě více zatraktivní již tak velmi atraktivní oblast Jičínska, což povede k budování průmyslu i obchodu.

Není týdne v roce, kdy by se buď v některém z divadel, kinosálů a parků, či dokonce v celém městě nekonala nějaký kulturní akce. Město Jičín je nejen regionálním centrem kultury a na své si zde přijdou milovníci koncertů, které se v sezóně již kromě klasických neděl konají i každou středu v zámeckém parku, divadelních představení, konajících se z pravidla v Masarykově divadle na Husově ulici, tak všelijakých festivalů, kterými je Jičín přímo proslulý.

Nejznámějším z festivalů je Jičín – město pohádky, ten se již pravidelně několik let koná druhý týden v září a po čtyři dny zaplní celé Valdštejnovo náměstí i okolní ulice a prostranství.

Dalšími akcemi, které také stojí za zmínku jsou Valdštejnské slavnosti, ty se konají jednou za dva roky a návštěvníkovi přiblíží již zmíněnou nejznámější osobnost vévody.

Nevšedním zážitkem může být návštěva Jičína v době konání Jičínského Food Festivalu nebo Vinného koštu a festivalu chutí, které návštěvníkovi zase nabídne mnoho gastronomických zážitků.

V sezóně se každý pátek a sobotu zaplní jak Valdštejnovo a Žižkovo náměstí, tak velká část Husovy ulice stánky prodávajícími od zeleniny a ovoce, přes oblečení až po například med a další regionální potraviny. Během těchto dvou dní jsou dané lokality zaplněné davy lidí již od ranních hodin a pro návštěvníka města, který má tuto atmosféru rád to je jistě nádherný zážitek.

Do kulturních zážitků zajisté patří také mnoho galerií a muzeí, které ve městě jsou a nádherně dokreslují kulturní obraz města. Mezi ty, které si myslím, že by neměli být v tomto článku opomenuty rozhodně patří:

Částečně jako galerie také funguje nespočet jičínských kaváren, který se budu věnovat v dalších částech článku.

Při procházce Husovy ulice a všech třech náměstí nacházejících se v historické části města narazí návštěvník na mnoho restaurací, jídelen, pivnic, kaváren a vináren. Vyjmenovat zde všechny je nad mé síly a zajisté mi to čtenář odpustí.

Zůstaneme-li jen ve Starém Městě, nestačili by nám prsty obou rukou ke spočítání všech restaurací, jídelen, pizzerií a kebabů, které zde lze najít. Vzhledem k tomu, že cílem tohoto článku je představit Jičín jako celek a zároveň se alespoň pokusit o nesepsání celé knihy, nechám na návštěvníkovi samotném, aby si otevřel některý z mapových podkladů a dle recenzí si sám vybral, který podnik navštíví, a protože jsem přesvědčen o tom, že vyzdvihovat zde jen některé z restaurací a jiné naopak opomenout by nebylo spravedlivé, napíšu zde jen o jedné jídelně, které si dle mého názoru vyzdvihnutí zaslouží, protože je svého druhu v Jičíně jediná a to Jídelnu Trefa nacházející se v budově Hotelu Paříž na Žižkově náměstí.

Nejen polední menu, ale také večerní posezení u piva zajímá nejen mě osobně, ale také mnoho návštěvníků našeho města, které se západem slunce rozhodně neusíná. Nebo alespoň ne kompletně.

Protože je tento článek pojat jako především turistický, musím vyjádřit svou omluvu pravidelným návštěvníkům hospod a jiných šenků, které se nenachází v centru města, což jim však na návštěvnosti rozhodně neubírá.

V centru města tedy nachází si se značné množství večerních a nočních podniků, a opět je pro návštěvníka velmi složité vybrat si ten pravý přímo pro něj. V tom bych chtěl pocestnému pomoci opět možná nicneříkající radou, a to projít si mapy a hodnocení, a dle toho si vybrat vhodný podnik přímo pro sebe, protože se zde nachází jak pivnice a hospody na vyšší úrovni, tak tzv. „čtvrté cenové kategorie“, a při mylném výběru výčepu by tak mohlo dojít k mylné představě o kultuře města, jejíž krása mimo jiné tkví také v rozdílnosti a rozmanitosti nabídky.

Ve Městě jsou k nalezení také noční podniky, ovšem mnohem více kouzla má dle mého názoru noční procházka historickou částí města.

Díky své turistické atraktivnosti se v Jičíně nachází mnoho hotelů a apartmánů. Touto větou však musím tuto kapitolu již ukončit, protože téma ubytování jsem, jakožto jičínský měšťan, nikdy neřešil. Ale opět se zde držte recenzí, které vám napoví, zdali je dané ubytování pro vás, či nikoli.

Název této kapitoly jsme nevybral jen tak náhodou. Dostala ho právem, protože, i jak je patrné z přiložené fotografie, celé historické město je vystavěno na pevných kamenných základech, díky kterým přežila mnoha staletí plná různých králů, režimů a vlád, a dalších mnoho určitě přežije. Zde se jen okrajově, mimo téma, nabízí otázka, zda budovy postavené v minulém století, které jsou často již dnes v dost zbídačeném stavu, také vydrží několik staletí. Odpověď nechám na každém čtenáři samotném.

Musím se znovu opakovat a také zde napsat, že vyzdvihnout pár historických památek by bylo značně nefér vůči všem ostatním. Zároveň bych ale chtěl využít této kapitoly k představení třetího z náměstí nacházejících se ve Starém městě, a to Náměstí svobody, kterému však jičínský obyvatel neřekne jinak, než „Ryneček“. Nachází se zde kostel dříve zasvěcený svatému Jakubu a dnes svatého Ignáci z Loyoly, což je jedna z nejstarších budov ve městě a doklady o jeho existenci pocházejí již ze 13. století. Novým názvem Náměstí svobody bylo totiž buď úplně první nebo jedno z prvních náměstí, které město mělo před tím, než bylo zbudováno to největší, Valdštejnovo, které dal zbudovat, jak název napovídá, vévoda z Valdštejna. Na tomto náměstí se také nachází jičínská Jezuitská kolej vybudovaná počátkem 17. století pro řád jezuitů, který do Jičína nepozval nikdo jiný, než Albrecht z Valdštejna. Ti vybudovali v letech 1627-1628 gymnázium, jehož zakládací listina se datuje na 16. října 1624 na svátek sv. Havla. Což je důkaz o tom, že je Jičín mimo jiné také již přes 400 let centrem vzdělanosti.

Jednu památku však přeci jen musím nade všechny ostatní vyzdvihnout a tou je Valdická brána, ikona Jičína, na jejímž vrcholu je rozhledna, ze které má návštěvník „jako na dlani“ nejen celé město, ale i nedaleko se nacházející Český ráj, či vzdálenější Krkonoše.

Věřím, že si můžeme z těchto památek dávných časů vzít ponaučení, že pro rozvoj města je klíčové do něj zvát co nejvíce umělců, učenců a stavitelů.

Ani našemu městu se nevyhnuli válečné konflikty, ze kterých vyzdvihnu jeden, který se odehrával jak mimo město, tak až na náměstí, a tím je Prusko-rakouská válka v roce 1866. Kvůli této válce bohužel ve městě i v jeho okolí naleznete nespočet pomníčků padlým a monumentům této války. Věnuje se tomuto tématu jedna z naučných stezek – Naučná stezka bitvy u Jičína ze dne 29. června 1866.

Uvidíme časem, ale zatím mohu Technické služby města Jičína pochválit – starají se o město velmi dobře. Tímto názvem kapitoly jsem však chtěl uvést sérii krátkých textů věnujících se městské i mimoměstské zeleni, kterou lze navštívit.

Ve městě máme několik nádherných parků, z nichž opět vyzdvihnu jeden a to ten zámecký, který je nově zrekonstruovaný a dostat se do něj dá buď ze Smetanovi ulice, nebo přímo z Valdštejnova náměstí, když budete podcházet asi nejstarší nadchod ve městě, který umožňoval šlechtě přejít ze zámku do Kostela sv. Jakuba suchou nohou. Možná se turista, který ho spatří, bude zabývat otázkou, proč tento mladší kostel nemá žádnou věž, protože přeci každý kostel má věž. Odpověď je taková, že dřív, než byl kostel dokončen bohužel Albrecht z Valdštejna tragicky zemřel v Chebu. A tak byl kostel narychlo dokončen, bez věže.

Za návštěvu také jistě stojí další ikona Jičína, a to Lipové aleji, která je dlouhá necelé dva kilometry a je orientována tak, že při letním slunovratu na jednom konci slunce vychází a na druhém zapadá. Je to důkaz barokní kompozice krajiny, která zde byla pod taktovkou Albrechta z Valdštejna prováděna. Legenda také praví, že byla alej vysázena během třech výstřelů z děla. Při prvním vojáci rozestavění v délce celé aleje vykopali jámy, při druhém zasadily stromy a při třetím je zasypali. Když už se alejí budete procházet, nezapomeňte dojít až na konec, na kterém vás bude čekat Valdštejnská lodžie a park Libosad, kde se opět koná velké množství kulturních akcí a v době mimo ně je zde k nalezení klid. Dále také, což doporučuji spíše však zdatnějšímu turistovi, se vyplatí vyjít na blízký kopec Zebín, na vrcholu kterého se nachází kaplička a je z něj nádherný výhled do okolí.

Dále pak za návštěvu stojí park Čeřovka s bývalým lomem, nad kterým se tyčí rozhledna Milohlídka.

V předchozí kapitole jsem zmínil lipovou alej, která poskytuje nejen běžcům, ale všem ostatním sportovcům velkou možnost ke své sportovní realizaci a hned vedle ní se v rámci sportovního areálu nachází běžecký ovál, který je nyní (2025) rekonstruován a zanedlouho nabídne opět o něco kvalitnější sportovní zázemí. Mimo něj se ve venkovní části areálu nachází umělé fotbalové hřiště, beachvolejbalové hřiště, tenisové kurty i tenisová hala a uvnitř dvě velké haly a několik menších tělocvičen. Opomenout nelze také aquapark.

Název této kapitoly byl zvolen tak, aby již při prvním přečtení zbudil ve čtenáři rozpaky o tom, jak snadné je v Jičíně zaparkovat, či se sem dostat veřejnou dopravou. Odpověď na tuto otázku asi spoustu z těch, co čtou tento článek zarazí – je to totiž snadné, ale…

Co se týče parkování, je možnost odstavit své vozidla na několika místech, která jsou historickému město poblíž, zde se jedná například o parkoviště u autobusového nádraží nebo u Kauflandu a jiných obchodů. Všechna tato jsou, možná zatím, zdarma. Pokud chcete zaparkovat přímo v centru, tak mám pro vás dobrou a špatnou zprávu, na kterou hned vzápětí však navazuje další dobrá. Zaparkovat lze přímo na Valdštejnově náměstí, je to parkoviště placené, ale tady nejste v milionové metropoli, jsou tu maloměstské ceny, tedy množství finančních prostředků vynaložených za parkování se bát nemusíte.

Pro ty, kdož jsou vyznavači ekologičtější a levnější volby dopravy nebo mají v plánu se během návštěvy města posilnit zlatavým mokem, třeba z jičínského pivovaru, má na výběr ze dvou variant a to vydat se do Jičína vlakem, či autobusem.

Jet do Jičína autobusem bude mít velikou výhodu v tom, že se město nachází na trase z Prahy do Krkonoš. Autobus do Prahy tedy jezdí každou hodinu. Jen bohužel vystoupíte na jednom z nejméně udržovaných míst ve městě. Je to škoda, když je autobusové nádraží to první, co po příjezdu uvidíte.

Kdo má však rád pohodlnější kolejovou dopravu, může do Jičína přijet po dvou tratích ze třech směrů. Přes Jičín vede trať z Turnova do Hradce Králové, ta je také ideální pro ty, co mají v plánu své kroky dále směřovat do Českého ráje a končí zde trať z Nymburka.

Přes Jičín jsou také v sezóně vypravovány parní vlaky, které vás dovezou malebnou krajinou Českého ráje do Turnova.

V závěru bych nejradši zopakoval vše, co jsem do článku napsal, protože Jičín je město, které má co nabídnout každému. Milovník kultury si zde najde své stejně jako milovník turistiky nebo milovník dobrého jídla a pití nebo třeba sportu.

Určitě jste si všimli, že v celém článku je, právem, opakováno jedno jméno a jeho dopsání bych rád prohlásil: „Potřebujeme dalšího Albrechta z Valdštejna!“

A pokud by vás Jičín natolik zaujal, že byste se sem chtěli dokonce přestěhovat, tak za nedlouho budete mít skvělou možnost, protože si tu stavíme úplně nové sídliště s rodinnými i bytovými domy v lokalitě Kasárna.