Článek
První týdny u sporáku
Když jsem přišla poprvé, připadala jsem si jako někdo, kdo omylem vstoupil do jiného světa. Všude rámus, páry nad hrnci, rychlé kroky, hlasité volání. Mladí pobíhali mezi pultem a výdejem, ale pořád jim něco chybělo nebo zapomínali, co je potřeba dodělat. Já jsem si prostě vzala seznam, udělala si pořadí a šla krok po kroku. Brzy jsem zjistila, že největší část práce není o síle, ale o soustředění. Když jsem nechala vařič vařit a troubu péct a neřešila každou drobnost zvlášť, všechno mi do sebe hezky zapadalo.
Po dvou týdnech za mnou přišel kuchař a zeptal se, jestli jsem někdy pracovala v gastronomii. Nepracovala. Jen jsem byla zvyklá si všechno držet v hlavě, protože v životě jsem toho měla dost a musela jsem se spolehnout hlavně na sebe. A tady se to najednou hodilo.
Tempo, které mi nikdo nevěřil
Mladí mě začali brát jako někoho, kdo sice nemá jejich rychlá kolena, ale umí si zorganizovat prostor. Já jsem si jen posouvala mísy, čistila prkénka, přichystala si suroviny a věděla jsem, kde jsou. Když pak oni hledali nůž nebo misku, měli ji u mě připravenou. Často jsem to slyšela za zády. Jak to, že to ta ženská stíhá. Proč ona vždy ví, co bude potřeba. Když nastal polední nápor, já jsem neměla nervy ani zrychlený dech. Prostě jsem dělala jedno po druhém. Hotovo. Další.
Překvapilo mě, že čím klidnější jsem byla, tím rychleji jsem pracovala. A všiml si toho i provozní. Začal mi dávat víc odpovědnosti a nečekala jsem, že mě bude posílat rovnou řídit směnu, když někdo chybí. Nejdřív jsem se bála, že se na mě mladí naštvou, ale nestalo se to. Většina byla ráda, že někdo drží řád a neháže na ně chaos, který vznikal, když si každý dělal jen to svoje.
Překvapení po půl roce
Když mi oznámili, že ze mě dělají vedoucí směny, myslela jsem, že jde o omyl. Já, důchodkyně, mezi partou lidí, kteří by mohli být mými vnuky. Ale oni tvrdili, že když tam nejsem, vše se sype. Prý pracuju nejrychleji, nejpřesněji a nejklidněji.
Vzala jsem to. Ne kvůli funkci, ale protože jsem cítila, že mě tam berou takovou, jaká jsem. Bez vysvětlování, bez omluv a bez zbytečného přetvařování. A to se mi nestalo už hodně dlouho.
