Článek
Ruská invaze na Ukrajinu, izraelské zločiny v Gaze, americký útok na Írán. Mezinárodní právo a jeho základní principy dostávají pořádně na frak. Dokonce to vypadá, jako by přestávalo existovat.
Rusko při své ozbrojené agresi vůči Ukrajině vytvořilo mlhu lživých tvrzení, kterými se ji snaží legitimizovat. Izraelská vláda do pásma Gazy nevpouští nezávislé svědky. A Donald Trump se v případě amerických útoků na Írán jejich právně relevantním zdůvodněním už prakticky vůbec neobtěžuje.
Systém pod tlakem
Ústup mezinárodního práva v podobě, jakou jsme znali poslední desetiletí, a spolu s ním mezinárodního řádu postaveného na pravidlech není novinkou. Jde spíše o důsledek hlubší proměny světa, která už nějakou dobu probíhá. Namísto mocenské dominance Západu a USA přichází svět tvořený více mocenskými centry. Místo snah o budování institucí a práva se tento svět stává místem střetu velmocí snažících se prosadit si své zájmy a vykolíkovat sféry vlivu.
To však není jediná proměna, která se děje. Svět je také čím dál méně demokratický a čím dál více oligarchický. Už skoro 20 let se podle žebříčku Freedom House snižuje svoboda ve světě. Bohatství se zároveň stále více koncentruje u úzké skupiny lidí, když 1 % populace vlastní více než zbylých 95 %. V minulém roce přitom světoví miliardáři zbohatli 3 x rychleji než rok předtím.
Posuny od demokracie směrem k autoritářství a oligarchii znamenají, že moc se tak napříč státy soustředí v rukou stále menší skupiny nejbohatších - oligarchů a autoritářů. Právě tito lidé se pak nejvíce podílí na formulaci zájmů, které státy v mezinárodní politice prosazují. Vidíme to u nemalé části světových mocností - v Rusku, Číně, USA, Íránu. Podobný vývoj vidíme ale i v Česku a dalších státech, kde sílí autoritářské nebo oligarchické tendence.
Kombinace všech těchto procesů je extrémně nebezpečná. Mocenský střet, vzrůstající nerovnost a stále méně demokratický a svobodný svět vytvářejí tlak na současný mezinárodní systém a přivádějí nás na nebezpečnou trajektorii otevřených konfliktů a zbrojení a také dále zužují prostor pro řešení společných problémů, které se týkají nás všech, jako je měnící se klima, mizející biodiverzita a další environmentální problémy narůstající do rozměrů ohrožujících existenci života na této planetě jako celku.
Neodhazujme kotvu
Mezinárodní právo v současné - jakkoli nedokonalé - podobě působí jako kotva a stabilizátor celého mezinárodního systému. Buduje důvěru mezi státy, pomáhá tlumit a předcházet konfliktům, nebo vést k jejich mírovému řešení. Je s ním také spojený systém mezinárodních institucí, které umožňují - jakkoli komplikovaný - mezinárodní dialog. Ten je nutným předpokladem pro to, abychom vůbec měli šanci společné problémy řešit. Odhození této kotvy, znamená vyplout na rozbouřené vody světového oceánu s omezenou možností vrátit se zpět.
Dvojí metr v podání Česka, které nyní o mezinárodním právu mluví, jen když se mu to hodí, zcela ignoruje, nebo svou politikou dokonce kryje flagrantní porušování válečného práva v Gaze, či naposledy v případě útoků USA na Írán, je krom morálního selhání také další kopnutí do mezinárodního systému jako celku.
Kopnutí, které přichází ze strany státu, na jehož existenci a podobu měly významné změny v mezinárodním systému v historii zásadní vliv, když se několikrat ocitl pod vlivem silnějších sousedů. Právě takový stát by přitom měl mít životní zájem na tom, abychom se nevydávali do vod, kde současné mezinárodní právo může rychle nahradit právo silnějšího.
Nezavírejme oči
Role Česka i Evropy by přitom v měnícím se světě měla být zcela jiná. Evropu, stejně jako USA a další, čeká vnitřní boj proti tlaku oligarchie a autoritářství. Vzhledem k vývoji v USA se Evropa může brzy stát leadrem demokratického světa. Českým zájmem pak je nejen to, aby dokázala hájit své bezpečnostní zájmy, ale také to, aby byla hlasem racionality v rozbouřeném světě a hájila klíčové principy mezinárodního práva a s ním spojené základní hodnoty a instituce.
Ve světové politice, která se nebezpečně roztáčí směrem k vzájemnému střetu velmocí, ať už jde o východní Evropu, Blízký východ nebo situaci v Pacifiku, bude udržení nebo znovunalezení cest ke vzájemnému dialogu životně důležité. Bez toho bude velmi obtížné zamezit tomu, aby velmocenský střet vyústil v další ničivé konflikty nebo zabránit klimatické katastrofě.
Právo a instituce bude třeba na novou mocenskou realitu adaptovat, nikoli je zahodit. Základní hodnoty, na kterých prozatím panovala široká shoda, jako je zákaz použití síly a hrozby silou a zákaz páchání zločinů dle mezinárodního práva, jsou výdobytky vykoupené krví předešlých válek a konfliktů, které napomáhají zajistit bezpečnost Česka v rozbouřeném světě. Nezapomínejme na to, až bude česká vláda opět zavírat oči před jejich porušováním.
