Článek
Dne 7.10. 2023 otřásl celým světem hrůzný teroristický útok spáchaný hnutím Hamás (v jehož souvislosti je vydán rovněž zatykač na lídra Hamásu Muhammeda Dífa). Záhy po zahájení izraelské operace v Gaze, odkud teroristický útok přišel a kam byli uneseni izraelští rukojmí, však začaly přicházet zprávy budící vážná podezření, že izraelská operace zde není vedena v souladu s mezinárodním právem. Nevládní organizace i agentury OSN volaly po umožnění přístupu humanitární pomoci a dodržování humanitárního práva, strmě stoupal počet civilních obětí a množily se případy útoků na civilní cíle.
Izrael vede asymetrický konflikt v extrémně náročném urbánním prostředí, čímž odůvodňoval i vysoké počty obětí a obrovskou míru destrukce. Ta přesto rychle dosáhla úrovně, kterou lze srovnávat s ničením německých měst za druhé světové války. Informace, které přinášely respektované servery jako třeba Washington Post, pak už měsíce nazpět ukazovaly, že útoky na nemocnice a další civilní cíle mohou skutečně představovat válečné zločiny.
Varovných signálů, u kterých by měla zahraniční politika každého demokratického státu zpozornět a reagovat na ně, byla celá řada. Počínaje zprávami z místa bojů, které přinášeli novináři i humanitární organizace jako třeba Lékaři bez hranic, dále zprávou o zahájení vyšetřování ze strany Žalobce Mezinárodního trestního soudu, žalobou k Mezinárodnímu soudnímu dvoru za tvrzenou genocidu probíhající v Gaze podanou Jihoafrickou republikou, včetně rozhodnutí o předběžných opatřeních, nebo řadou výzev ze strany občanské společnosti.
V současnosti podle UN OCHA citující palestinské ministerstvo zdravotnictví zemřelo v Gaze na 40 000 lidí, 100 000 lidí je zraněných a prakticky celá populace Gazy je vysídlená a trpí hladem. Humanitární situace je od počátku konfliktu katastrofální i kvůli omezení přístupu humanitární pomoci a útokům na humanitární pracovníky, což představuje válečné zločiny.
Česká vláda v čele s ministerstvem zahraničí vedeným Janem Lipavským však navzdory všem těmto informacím držela kurz, který dovedl naši zemi do situace, kdy Česká republika prakticky bez výhrad podporovala režim, jehož představitelé nyní Mezinárodní trestní soud viní z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Navíc přidala ostudné hlasování ve Valném shromáždění OSN, kde nepodpořila rezoluci volající po humanitárním příměří, mimózní výroky ministryně obrany vyzývající k vystoupení z OSN nebo zcela nepřijatelné vyjádření poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara k nerespektování zatykače Mezinárodního trestního soudu na představitele Izraele.
Nejde tu jen o „nějaké mezinárodní právo“, byť Římský statut je součástí českého právního řádu. Válečné zločiny i zločiny proti lidskosti jsou trestné i podle českého trestního zákoníku. Navíc zde platí zásada univerzality, tedy - tyto činy jsou trestné podle českého zákona i tehdy, spáchá-li je cizinec v cizině. Dostali jsme se tak do situace, kdy je tu velké riziko, že vláda svou politikou podporovala a podporuje páchání těch nejtěžších zločinů podle mezinárodního i českého práva. Co už by mělo být hlasitějším budíčkem pro českou zahraniční politiku?
Vláda by měla nyní především zajistit, aby se Česká republika svojí politikou na páchání zločinů dle mezinárodního práva nepodílela, ani jejich páchání neumožňovala. Namísto další eskalace konfliktu je třeba podpořit okamžité příměří, které umožní řešit dlouhotrvající katastrofální humanitární situaci v Gaze i rychle se zhoršující situaci v Libanonu a vyvinout maximální úsilí k získání rukojmích držených teroristy. Je třeba vyšetřit a potrestat zločiny spáchané v Gaze i v Izraeli. Místo další polarizace společenské debaty je třeba se vymezit proti antisemitismu i islamofobii.
Útoky na Mezinárodní trestní soud, tak jak to v reakci na vydání zatykače předvedla řada českých politiků, jsou tou nejhorší možnou reakcí jak pro mír na Blízkém východě, tak pro Českou republiku. Je to totiž cesta k rozvratu mezinárodního pořádku stojícího na sdílených hodnotách, mezi které patří i jasné „už nikdy víc“ pro ty nejtěžší zločiny, které tento soud stíhá a soudí.
