Článek
Generální tajemník OSN António Guterres oznámil, že jako lidstvo již nedokážeme zabránit nárůstu průměrné globální teploty o 1,5 °C ve srovnání s předindustriální érou. Zpráva, která problikne a možná zapadne v neutuchajícím proudu informací naší každodennosti. Její význam pro historii lidstva a planety je však nedozírný. Lidstvo tedy nedodrží jeden ze svých závazků přijatý teprve před deseti lety v Paříži.
Není to překvapivé. Klíčové závazky v oblasti klimatu jsme přijali příliš pozdě a ve snaze o snižování emisí skleníkových plynů postupujeme příliš pomalu. Podle úrovně současných opatření míříme k průměrnému oteplení o 2,2-3,4°C na konci století. Katastrofický scénář oteplení o více než 2°C znamená, že opustíme svět, ve kterém se dosud vyvíjel rod homo. Taková průměrná teplota nebyla na planetě 3 miliony let. V Česku ale snad alespoň přežijí auta se spalovacím motorem.
Zcela zásadní je tak nyní udržet nárůst globální teploty pod 2°C. Při současném tempu produkce emisí překročíme jejich kritické množství v atmosféře za 21 let. Rozdíl mezi oteplením o 1,5° a 2°C znamená, že další stovky milionů lidí budou čelit extrémním výkyvům počasí, suchu a povodním. V důsledku nemožnosti obstarat si obživu budou lidé upadat do chudoby a nuceni k migraci. Průběžně se bude také výrazně zvyšovat riziko dosažení bodů zlomu, které urychlí celoplanetární kolaps, ze kterého už nebude návratu.
Nový formující se český kabinet je však pevně odhodlán „odmítnout na svém prvním zasedání“ jak unijní emisní cíl, tak rozšíření systému obchodování s emisními povolenkami, tzv. ETS2. Evropa by podle Andreje Babiše oslabila svou konkurenceschopnost a „planetu to samozřejmě nezachrání“. Na emisním cíli pro rok 2040 přitom závisí, jak bude vypadat křivka poklesu emisí v čase, který nám zbývá pro udržení nárůstu teploty pod 2°C. ETS2 je pak jeden z klíčových, již schválených, mechanismů odklonu od fosilních paliv, jenž má k poklesu téhle křivky pomoci.
Vysoké ceny energií jsou skutečně bariérou konkurenceschopnosti Evropy. A to zejména kvůli naší závislosti na drahém dovozu fosilních paliv a v důsledku energetické krize, která z této závislosti pramenila. Jak uvádí Draghiho zpráva, dekarbonizace je příležitostí pro zvýšení konkurenceschopnosti Evropy, protože díky budování obnovitelných zdrojů sníží výrobní ceny energie a závislost na jejím dovozu. Česko je ale např. v podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny úplně poslední v Evropě. Možná bychom se tak měli začít ptát: Komu vlastně chceme konkurovat?
To nám ale nebrání ve jménu konkurenceschopnosti odmítat kroky k posílení konkurenceschopnosti a ve jménu domnělé racionality a pragmatismu obětovat život na Zemi. Věda a změna klimatu jsou totiž jen ideologický konstrukt. Hlavně, aby Daniel Křetínský a Pavel Tykač nemuseli měnit svůj business plán. A tohle je teprve první dějství nového absurdního dramatu jménem Česko.
