Článek
Útok na Írán je další z nelegálních kroků americké administrativy. Stal se z nich v poslední době standard. Sotva uběhne týden či měsíc, aby Donald Trump na nějakou zemi neútočil, nebo jí alespoň útokem nevyhrožoval. Připomeňme si, že zakázané je v mezinárodním právu nejen použití síly, ale i hrozba silou. Ta se ale nyní stala běžnou americkou vyjednávací taktikou.
Lze namítnout, že právo se porušuje a porušovalo a USA v tom nejsou jediní. Zcela nová je však arogance, s jakou se americká administrativa ani nesnaží své kroky zdůvodňovat. Trump právem pohrdá a mezinárodní systém a instituce cíleně bourá.
USA tak nyní představují zvláštní kombinaci zcela nekompetentního vedení provádějícího ilegální kroky a prosazujícího nefunkční politiky. To vše však prostřednictvím vysoce efektivního aparátu v podobě armády, zbraňových systémů a technologií.
V případě Íránu tak například Trump nejprve odstoupil od dohody, která z hlediska jaderného programu podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii fungovala. A to proto, aby následně celý svět přesvědčoval o hrozbě pokračování tohoto programu a nutnosti vojenského řešení.
Po jeho provedení světu tvrdil, jak svým zásahem USA íránský program „zcela vymazaly“, a to jen proto, aby ho musely o pár měsíců později „vymazávat“ znovu. Je zcela na místě se ptát: Kolik takových vymazání ještě bude?
Znovu se na něčem dohodnout po tom všem už bude totiž opravdu těžké. Zvlášť, když jsou USA schopny se státem jednat a zároveň nemají problém během těchto jednání vyvraždit jeho vedení a paralelně na něj chystat vojenský útok. To skutečně není způsob vedení diplomatických jednání v rámci civilizovaného světa.
Íránský režim, který při nedávných protestech povraždil tisíce svých vlastních občanů, ztratil veškerou legitimitu. To ale neznamená, že je dobrý nápad spustit proti němu operaci, která nejen že nemá žádný právní základ, ale nemá ani žádné jasně stanovené a komunikované cíle, nebo se tyto každý den mění. Jednou je to jaderný program, poté ochrana civilistů, změna režimu nebo úplně něco jiného. Pokud jsou totiž něco základní předpoklady neúspěchu - je to právě toto. Hrozba destabilizace celého regionu je přitom obrovská.
V posledních 30 letech se strávilo opravdu hodně času debatami nad možnostmi, jak chránit civilisty v situacích, kdy dochází k jejich masovému utrpení. Některé z nich pak byly také v praxi použity. Prakticky všechny přístupy z dobrých důvodů počítaly s nějakou rolí OSN. Tedy s tou organizací, kterou nyní USA cíleně likvidují. Pokud však chceme kdekoli na světě chránit civilisty, je možná úplně nejdůležitějším principem „do no harm“ - neudělat jim to ještě horší.
Trump má ale svým jednáním nakročeno přesně k tomu. Z jeho kroků je navíc zřejmé, že osud civilistů v Íránu ani jinde ho vůbec nezajímá. Pokud o nich mluví, využívá je jen jako nástroj svých mocenských cílů.
To vše by měla být velká varovná červená světla pro všechny, kteří by snad byli ochotni tolerovat nelegálnost amerických kroků s ohledem na to, že by mohly přivodit konec brutálního íránského režimu. Trumpovy kroky jsou nejen nelegální, jsou chaotické, nekoncepční a v důsledku nebezpečné.
Pro Evropu jsou to více než dobré důvody pro to, aby se držela od americko-izraelského počínání v Íránu stranou.
