Článek
„Vy jste tady do krve dneska hájili zájmy Sudetoněmeckého landsmanšaftu místo zájmů lidí, kteří umřeli v těch koncentrácích. Jděte do p*dele,“ uvedl za bouřlivého aplausu vládních poslanců šéf klubu SPD Radim Fiala ve Sněmovně při projednávání usnesení ke sjezdu sudetských Němců v Brně. „Připomenul bych blízkému spolupracovníkovi tady asi těch německých landsmanšaftů, že před pár dny jsme si připomenuli výročí vypálení obce Ploština právě na Zlínsku… Dne 19. dubna 1945 byla obec vypálena a 27 jejích obyvatel bylo zavražděno a upáleno za pomoc osvoboditelům proti fašistům.“ uvedl pak poslanec zvolený na kandidátce SPD Miroslav Ševčík. Oba tak spojili Sudetoněmecké krajanské sdružení s nacisty.
Jejich vlastní strana přitom spolupracuje s německou extremistickou AfD, která je pokračovatelkou německého nacionalistického a fašistického proudu. Členové AfD mají problémy s hajlováním (ostatně ty má i zmocněnec pro Green Deal současné vlády podporované rovněž SPD), někteří její členové napodobují vystoupení Adolfa Hitlera a svou rétorikou zejména vůči migrantům podněcují nenávist ve společnosti, obdobně jako v Česku SPD. V Evropském parlamentu pak spolu obě tyto strany hájící zájmy fašistického Ruska spolupracují v jedné frakci.
Je v tom kus vzorce, který známe z autoritářských režimů - přiřknout někomu negativní vlastnosti, které ve skutečnosti sám nesu. Fašistické Rusko napadlo Ukrajinu také kvůli údajnému fašismu.
V emocích, které debata zvedla, je také kus bolesti z naší vlastní minulosti, kterou nám Sudetoněmecké krajanské sdružení už jen svou setrvávající existencí připomíná. Bolesti ze Sudet, kterou krajina v pohraničí stále nese. Sudety zůstávají 80 let po odsunu viditelné na každé mapě, která zobrazuje sociální problémy Česka.
Je v tom kus vlastní viny. Viny za zločiny spáchané během odsunu, které si odmítáme připustit. Kolik máme muzeí, které by se zabývaly touto kapitolou našich dějin?
Je v tom kus mýtizace vlastní historie. Vzhlížíme k první republice, multinárodnostnímu státu, který ale krom Čechů nikdo další pořádně nepřijal. A my se často tváříme, že v ní kromě Čechů ani nikdo další nežil. Kolik prostoru při připomínkách Československa věnujeme Němcům, kolik Slovákům (či Slovensku) nebo jiným menšinám?
Je k neuvěření, že nacionalisté a fašisté vyvolávají démony a bolesti minulosti způsobené právě nacionalismem a fašismem. V informačním babylonu dneška je to ale krutá realita. Umožňujeme to však tím, že místo snahy o vyrovnání se s palčivými aspekty vlastní historie se snažíme tvářit, že nikdy neexistovaly. Vracejí se nám pak jako přízraky.
Skončím jednou poznámkou. Je nespravedlností a chybou spojovat sudetské Němce za první republiky jen s fašistickou SdP a Konrádem Henleinem. Byl tu silný zejména sociálně demokratický politický proud. Ten byl v opozici proti sudetoněmeckým fašistům a také reprezentoval naději, že by Československo mohlo překročit příkopy mezi Čechy a Němci. Proto si pro něj gestapo přišlo jako první. Hned po Mnichovu mezi říjnem a prosincem roku 1938 zatklo tisíce sudetoněmeckých sociálních demokratů, stejně jako dalších antifašistů. Řada z nich následně skončila v koncentračních táborech. Ti, co přežili, byli po válce odsunuti Čechy, nebo se zpět z emigrace už nikdy nevrátili.
